Krásné lázně Luhačovice (Martina85)

Většina z nás má nějaké místo, kde mu bylo dobře, rád na ně vzpomíná nebo se tam i vrací. Pro mě a mého přítele jsou takovým místem lázně Luhačovice. Poprvé jsem sem přijela před třemi roky v červnu za mým tehdy ještě ne tak úplně přítelem, který tu byl v lázních. Strávili jsme tu tři skvělé dny a dvě kouzelné noci. Byl ubytován v krásné vile Jestřabí a mě po domluvě s milou recepční propašoval k sobě. Přes den jsme se procházeli po zdejší kolonádě a rozkvetlém parku, vychutnávali si kávu v některé z mnoha kaváren, dopřávali si něco dobrého na chuť a užívali si společnost toho druhého.

Večer jsme si zašli na večeři a víno do pěkné restaurace Racek hned u kolonády. Kromě skvělého jídla a vína tu také hraje živá hudba. Trochu jsme se pobavili a i zatancovali a pak jsme ještě zamířili na místní diskotéku. Bavili jsme se až do noci a pak pokračovali na pokoji.

Druhý den jsme si konečně vyznali lásku a vše se změnilo. Odjížděla jsem plná euforie a nemohla se dočkat, až se mi má láska vrátí.

Podruhé jsme se tam vydali ještě ten samý rok v listopadu. To už jsme spolu bydleli a chtěli si dopřát zase trošku romantiky a společných chvil bez myšlenek všedních dní. Našli jsme si proto prodloužený relaxační víkend v hotelu Pohoda. A pohoda to skutečně byla. Užili jsme si několik procedur jako perličkovou koupel a masáž. Bydleli jsme kousek od přehrady, tak jsme se chodili procházet tam a samozřejmě jsme se vydávali i na kolonádu a do městečka. Večery jsme opět trávili v naší už oblíbené vinárně Racek.

Znovu jsme se rozhodli pro výlet do Luhačovic loni koncem jara, kdy jsem už byla těhotná. Zrovna tam trávili dovolenou přítelovi rodiče, tak jsme se vydali za nimi. I pro ně je to místo, kam se neustále vrací už spoustu let. Původně byla v plánu jen jedna noc, ale nakonec jsme si to druhý den ještě o jednu prodloužili. Ten první den tam za rodiči přijela i přítelova sestra s manželem a dětmi, takže z toho bylo takové příjemné rodinné setkání.

Naposled byly Luhačovice naším cílem letošní poslední červnový víkend. Přítel našel pronájem celého domku za slušné peníze a tak jsme přesvědčili jeho rodiče, aby tu dovolenou strávili s námi. Vyrazili jsme v sobotu ráno, po cestě se potkali s rodiči a na ubytování jsme dorazili kolem jedenácté.

Paní už na nás čekala, aby nám předala klíče a domek byl na tři noci jenom náš. Vypadal pěkně, v přízemí byla kuchyň a velký obývák, kde měli spát rodiče a my měli připravená lůžka a postýlku v patře. Nakonec jsme si ale spaní vyměnili a snesli postýlku dolů. Přece jen Kubíček vstává o dost dřív než babička s dědou. Jen malou nevýhodou byl velký kopec, ve kterém domek stál, ale aspoň jsme potrénovali fyzičku.

Po vybalení a nakrmení Kubíčka jsme hned vyrazili dolů na oběd, protože nám od rána pořádně vyhládlo. Po obědě jsme se s rodiči rozdělili a šli se projít každý po svém. Sešli jsme se až po páté zpátky na domku a pustili se do přípravy večeře. Za domkem na malém dvorku byla lavička, stůl a židle. Bylo moc fajn nanosit si všechno jídlo ven, rozdělat si k němu pivo nebo víno a vychutnat si to na čerstvém vzduchu. Pro nás měšťáky je to vzácné. Myslím, že i Kubíčkovi víc chutnalo.

Každé ráno jsme si po snídani uvařili kávu, vzali si ji ven a dopoledne jsme strávili příjemným klábosením ve stínu. Vybrali jsme si zrovna ty letošní nejteplejší dny, kdy bylo 35° C ve stínu, takže plány na dlouhé procházky moc nevyšly. Na obědy jsme si každý den zašli někam ke kolonádě a pak si po krátké procházce sedli na nejbližší zahrádku na zmrzlinový pohár a odpočívali. Rodiče byli aktivnější než my mladí, vydali se i procházkou k přehradě, což je pěkný kousek. My si tam radši zajeli vláčkem na kolech, který vyjíždí z centra Luhačovic a s přestávkou u přehrady vás pak zase doveze zpátky. Kubíček si skoro hodinovou jízdu parádně užil u táty na klíně. S úžasem sledoval, jak všechno kolem rychle ubíhá, smál se a tleskal ručkama. Čtyři dny utekly jako nic a jelo se zase domů. Dovolená s babičkou a dědou ale byla moc fajn, užil si ji Kubíček i my všichni.

A proč stojí za to Luhačovice navštívit? Krásná kolonáda v údolí láká k procházce, v parku pod stromy je příjemně i v horkém létě. Určitě ochutnejte léčivé prameny, přímo na kolonádě nejznámější Vincentku, naproti ve stráni Ottovku, směrem k centru Pramen Dr. Šťastného a v parku nad Bílou čtvrtí pramen Aloiska. Mně tedy stačil od každého jenom lok.

Velmi zajímavé a líbivé jsou stavby, kterým vdechl podobu architekt Dušan Jurkovič. Nejznámější je asi Jurkovičova vila hned vedle kolonády. Krásná je i vila Jestřabí na konci parku, ve které jsme poprvé bydleli. Má své kouzlo i zevnitř, náš pokoj byl jako z pohádky. Je ještě několik jeho dalších staveb jako Sluneční lázně, Vodoléčebný ústav nebo třeba vila Vlastimila v Pražské čtvrti, která je sama o sobě velmi pěkná.

V centru města není problém se najíst nebo si dát něco dobrého na zub a to za slušné peníze. A samozřejmě na každém rohu prodávají lázeňské oplatky, ať už balené nebo jen tak jeden ještě teplý do ruky.

Určitě stojí za to najít si v centru chvilku a navštívit hotel Palace, který je zde dominantou. Z terasy v posledním patře je nádherný výhled na celé údolí. A kdo se chce opravdu projít, může se vydat na Pozlovickou přehradu, která je od kolonády vzdálená asi 2 km. Po skoro dvou letech, kdy byla vypuštěna kvůli čištění a úpravám, se v ní letos zase objevila voda a už se tam dá i vykoupat, i když ještě není zdaleka plná.

Komu se nechce tolik chodit a třeba jednu cestu by si chtěl ušetřit, může využít vláček na kolech jako my. Jsou to sice okružní jízdy, ale pán přimhouří oko a za půlku ceny zaveze jen tam nebo zpátky. Kdo má rád klid a pohodu, bude se mu tady určitě moc líbit.

Pro mě budou Luhačovice už napořád srdcovou záležitostí a budu se sem vracet vždycky moc ráda. Těším se, až to tu zas příští rok ukážeme Kubíčkovi. To už se po kolonádě proběhne po svých a já za ním.:-)

A ještě jedna perlička. Je zvláštní, jak se člověk různými náhodami vrací na místa, která jsou spjatá s jeho kořeny, a nestalo se mi to poprvé. Právě v Luhačovicích totiž asi před 55 lety pracovala v jednom hotelu moje babička s dědou. To byly mojí mamce tři roky a další dva tu s nimi prožila. To byly jejich poslední společné roky, než se rozvedli. Ale na Luhačovice babička doteď vzpomíná jako na místo, kde prožila šťastné období.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.