Aničko, ke mně čelem! (Knihomyš)

Na začátku Ančina sedmého měsíce jsem dojatě zapisovala do deníčku, že se poprvé přetočila. A bylo mi líto, že jsem u toho nebyla. Člověk jednou nechá dítě tatínkovi a skočí na pět minut do sklepa přiložit... a když se vrátí, má místo sladké, klidné, bezbranné holčičky zárodek rotující příšerky. Protože od té chvíle vypadá přebalování zhruba takto:

Položím dítě na přebalovací pult.
Jakmile odtáhnu ruce, přetočí se na břicho.
Položím dítě na záda.
Začnu sundávat tepláky a snažím se ji na těch zádech udržet.
S tepláky u kolen otočím na záda.
Fajn, tepláky jdou sundat i vleže na břiše.
Otočím na záda.
Sáhnu pro čistou plenku.
Otáčím na záda a přemýšlím, proč jsem si tu plenku nepodala, když byla Anka na břiše.
Rozepnu body.
Snažím se Ance vyrvat čistou plenku a zároveň ji otočit na záda.
Bleskově nabízím výměnou za ukořistěnou plenku jiný zábavný předmět, který by ji udržel v poloze břichem vzhůru aspoň dvacet vteřin.
Užasle sleduji, jak se otáčí na břicho s balíkem vlhčených ubrousků v náručí.
Otáčím na záda a zavrhuji nápad zatížit ji několika kilovkami mouky.
Vyhrnuji body.
Otáčím... zkrátím to. Zatím jsem vždycky vyhrála.

Samozřejmě jsem se pokoušela dosáhnout svého i nenásilnou cestou, přesně řečeno úskokem. Nabízení zajímavých hraček zabíralo pouze do chvíle, kdy Anka pochopila, že nejlíp se jí budou zkoumat vleže na břiše.

Přešla jsem na poezii a veselé obličeje – těch si týlem ke mně moc neužije. Nejsem znalec říkanek, takže v tomto období vznikly improvizační perly, jako:

„Aničko, Aničko,
nehýbej se maličko,“

„Lež na zádech, lež na zádech,
výdech, nádech, výdech, nádech,“

nebo lehce výhrůžná:
„Lež, holčičko, lež,
přijde na tě věž.“

Ance bohužel záhy došlo, že maminku včetně recitace a obličejové mimiky má k dispozici nonstop, zatímco přebalovák pouze osmkrát denně. Na dostatečně časté výměně plenky trvám, takže se navzájem trénujeme v mrštnosti a vytrvalosti. V méně světlých chvilkách se ozývají protesty (z obou stran), někdy dokonce i pláč (zatím pouze z jedné strany).

Ombudsman přes mimina mě má stoprocentně v hledáčku. Vůbec nepochybuji, že právo ležet na přebalováku na břiše a mlátit do něj oběma rukama je v kojenecké ústavě jednoznačně zakotveno.

V zájmu zachování svého čistého trestního rejstříku i harmonických vztahů v naší rodině vyzývám konstruktéry z Happy teamu: Udělejte už konečně plenky se zapínáním na zádech!

Uživatelce Knihomyš děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce