Zlaté překvapení v plínkách (Buik)

Milý Marečku,

tuto příhodu ti musím zaznamenat nejen pro pobavení, až budeš velký, ale také pro tvé poučení, až budeš jednou sám taťka.

Tvůj tatínek je opravdu skvělý táta, dalo by se říci, že je to Táta s velkým T. Vždy se o tebe moc hezky staral a stará samozřejmě. Koupe tě, dává ti nabaštit z lahvičky, převléká tě a velice rád se s tebou mazlí a čuchá k tobě (není to nic zlého, prostě si naše krásné voňavé miminko a on se tě nemůže nabažit). Koukáte spolu na pohádky a je vám prostě dobře. Jen když nastane ta „zlatá chvilka“, taťka vždycky zavolá: „Mamko, máš práci.“ Mně je v tu chvíli jasné, že máš zlato v plínkách a tak nabíhám, abych tě přebalila. Protože úplně stačí rozdělat ti plínku a na tátu jdou mdloby a s pokřikem: „Fuj!“ utíká do vedlejšího pokoje.

Jednou, to ti byly tak dva měsíce, jsem musela s babičkou vyrazit k panu doktorovi. Rychle jsem ještě mrkla na tebe, taky zda je dost bašty a všechno v pořádku, tátovi jsem předala „službu“ a rychle utíkala za babičkou. Už cestou mě tak prolítlo hlavou, že když jsem tě přebalovala, vzala jsem poslední papírovou plínku, která byla na naší přebalovací posteli. Ale tak snad taťka ví, že plínky jsou ve skříni. Ty jo, snad ho nenapadne vzít bavlněnou – mno to by bylo, on by tam určitě nedal ten igelit a ty by si byl pročůranej … a já bych měla následně spoustu práce. Ale to už jsme byly s babčou u paní doktorky a já na tyhle myšlenky rychle zapomněla.

Po návratu domů hledám kluka. Taťka zrovna kouřil na balkoně, ale kde je ten kluk? V postýlce není, v houpadle taky ne, na gauči není, tak kam ho mohl dát? Po chvíli uslyším jakési zvuky z košíčku (toho proutěného, jak je na kolečkách, je v něm matrace a ty se v něm tak rád vozíš). Odendám deku a opravdu nechápavě na tebe koukám.

To už se ale blíží táta z balkonu a se smíchem vysvětluje: „Chvilku po tom, co jsi odešla, kluk nadělil zlaté překvapení do plínky. Já ho tak chtěl nechat až přijdeš, ale naší cítě se v tom vůbec nelíbilo. Všiml jsem si, že už nejsou plínky, ale přeci nejsem žádnej trouba a vím, kde je máme uložený. Problém byl ale v tom, že malej byl hnědej až za ušima a já ho musel celýho převlíknout. Netuším, jak to děláš, že v tom smradu můžeš vydržet, dal jsem si na nos kolíček a začal ho čistit, omejvat a sušit. Nakonec jsem dal tu novou plenku. Problém ale nastal, když jsem ho chtěl oblíknout. Můžeš mi laskavě říct, kde má oblečení? Tady na posteli byly jen samé vršky – tričko, mikinka a svetřík. Tak jsem mu to všechno nandal. Jen jsem nikde nenašel žádné ponožky, dupačky anebo kalhoty.“

Já když odkryla tu deku v košíčku, byl si pod ní ty – asi aby ti nebyla zima – ty můj broučku. Nutno podotknout, že byl poměrně teplý červen a ty si byl úplně zpocený pod tím tričkem, mikinkou a svetříkem, ale bez kalhot. Nic jsem tátovi nevyčetla, protože snaha se přeci cení. Jen tak mezi námi, tvoje oblečení bylo samozřejmě také v té skříni s plínkami, ale asi bylo tak malé, tak ho táta asi neviděl, nebo co. Ale víš, co na tom bylo nejhezčí, ty ses na nás tak krásně usmíval, táta si tě vzal do náruče, dal ti pusinku a řekl: „Ty náš prcku, ty mi stejně voníš, i když smrdíš.“

A ponaučení? Raději si zjisti, kde má tvé dítě uložené oblečeníčko a plínky, aby se pak nemuselo péct pod dekou anebo mít v kalhotách zlato.

PS: He, ale jestli si myslíš, že od té doby tě přebaloval táta, když jsi měl zlato v plínkách, tak jsi úplně vedle!

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce