Naše plenkování (Corelia)

Ráda vzpomínám na dobu, kdy byli kluci malá miminka, která se celkem bez problémů nechala přebalit. Jak čas běžel a Honzík rostl, začal se víc hýbat a překulovat, musela jsem ho vždy u přebalování něčím zaujmout, zabavit, aby se chvilku soustředil na něco jiného a dal mi trošku času mu bleskurychle plínku přehodit Doteď mám v paměti hlavně přebalovací scény od rodičů. Vytáhla se deka, dala se na stůl v kuchyni, na ni se položil Honzík a všichni na něj začali dělat opičky, nabízet mu do ruky různé zajímavé předměty a podobně.

Největší přebalovací stres jsem zažila kupodivu u lékaře. Byli jsme na kontrole s nějakou vyrážkou, nebo ekzémem, který se mu udělal na zadečku pod plenkou. Lékař to byl kožní, a jelikož to nebyl dětský specialista, neměl u sebe žádné místo, kde bych mohla Honzu přebalit. Ten byl malinký, takže jsem mu před doktorem sundala plínku, celou dobu jsem ho držela v ruce a pak jsem mu musela druhou rukou nasadit čistou plínku. Jelikož jsem v té době nebyla v tomhle ještě tak zběhlá, byl to pro ně silný zážitek. Celou dobu než byl oblečený, jsem se modlila, aby se nestihl počůrat nebo ještě hůř pokakat (jako na kontrole kyčlí).

Na cestách jsme přebalení zvládali mimojiné i v kufru auta na parkovišti před hobby marketem nebo v uličce samoobslužného skladu v Ikee.  

Adam si pro změnu odmítá u přebalování lehnout, takže vše probíhá za pochodu. Někdy i za běhu.
Teď je mu skoro 20 měsíců a ze mě se stal skoro přeborník na přebalování. Zajímavé je, že když ho večer oblíká a přebaluje tatínek, Adam si dobrovolně lehne, roztáhne nohy i nadzvedne prdelku, aby to tatínkovi šlo lépe. Asi mají chlapi nějakou dohodu nebo co. Jakmile se ve stejné situaci přiblížím s plínkou já, Adam vystartuje na nohy a zdrhá :-)

Co se týká značek plínek, začínali jsme u Happy, používali je už v porodnici a mě se líbil výřez na pupík, který u jiných plenek není. Používali jsme ale i jiné značky, protože v různých obdobích klukům vyhovovaly různé plenky.

Už se ale celkem těším na dobu, kdy se plínek zbavíme úplně. S nočníkem zatím ale není kamarád a velký úspěch je, když vydrží sedět déle než dvě vteřiny. Věřím, že se to brzo poddá a my budeme na plínky už jen s úsměvem vzpomínat.

Corelii děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce