Pizza a bowling (Duchanek)

Stejně jako pobyt v Jeseníku jsem přes slevový portál výhodně nakoupila 2 pizzy a hodinu bowlingu. Chtěla jsem si s manželem udělat pohodovou neděli bez dětí. Bohužel to nevyšlo, dcera (4 roky), když slyšela bowling, rozhodla se, že pojede s námi. Rok a půl starého syna Matyáška se nám naštěstí podařilo upíchnout u manželových rodičů, s ním bychom si to totiž neužili vůbec.

Bowling jsme si objednali na 14. hodinu, ale jelikož jsme museli ještě něco nakoupit, vyjeli jsme už v 11. hodin. Nejprve jsme odvezli Matyho k rodičům a pak jsme mohli jít v klidu shopovat. Kolem 13:30 jsme již byli v restauraci, kde jsme si měli užít pohodovou neděli. :-D První dojmy z restaurace byly nic moc. Taková typická hospoda. Normálně bych tam asi nešla a s dětmi už vůbec ne.

Jelikož v tu dobu bowling nikdo nehrál, začali jsme dříve s tím, že nám paní servírka sdělila, že na pizzu si budeme muset počkat, že toho mají hodně. Ani nám to nevadilo, mohli jsme v klidu hrát. Pití nám přinesla asi po 15 minutách, když si konečně vzpomněla, že jsme k pití něco chtěli. Ale hlavně že jsme se dočkali. :-) Mezitím jsme už hráli bowling, který nám byl automaticky nastaven pro 3 lidi, takže jsme se s manželem střídali v tom, kdo bude házet s dcerou, jelikož kouli sama ještě neudrží.

Jednu chvíli jsem si myslela, že z restaurace pojedeme rovnou do nemocnice. Sotva totiž manžel a dcera odehráli své první kolo, byla jsem na řadě já.  Po celou dobu jsme Natálce říkali, ať je na kraji a ať dává pozor. Ale co naplat. Sotva jsem se rozmáchla, že hodím, stoupla si za mě a já ji trefila do brady. To bylo křiku! Až mi z toho bylo špatně. Naštěstí nic se nestalo a my pokračovali ve hře. Neuplynulo ani 5 minut a spadla z barové židle, na kterou po každém hodu lezla. Za tu hodinu co jsme hráli, se 3x bouchla do hlavy a 1x jí přijíždějící koule skřípla prsty. Prostě neděle jak má být. :-)

Chvíli před koncem hrací doby, nám konečně donesli pizzu, na kterou jsme se všichni těšili. Já s Natálkou jsme si daly kuřecí a manžel labužnickou. Obě byly výborné, to se musí nechat. :-) Jen Natálka je jedlík nejedlík. Jelikož byla pizza ještě horká, vybrala jsem jí kuřecí maso, aby si ho napichovala na vidličku a foukala. Zpočátku se rozplývala, jak je dobré a jak jí to chutná. Ovšem jen do doby než jsem jí ukrojila kousek pizzy. To mi řekla, že jí ten kečup nechutná a s jídlem byla hned hotová. Nakonec jedla kůrky a maso, nic víc nechtěla. :-(

Byli jsme v půlce našeho pozdního oběda, když Natálka začala s tím, že už chce jet k babičce a dědovi. To jí vydrželo po celou dobu, co jsme jedli. Až jsme se museli smát, jak pořád vstávala a říkala „jdeme, já už chci jít, běžte už zaplatit“, prostě katastrof. Přitom by člověk řekl, že 4leté dítě má už trochu rozumu. Natálka byla celá šťastná, když jsme dojedli, zaplatili, sedli do auta a jeli pro Matyho. S prarodiči si chvilku pohrála a já se těšila domů, až si konečně odpočinu.

Zase jsem se poučila, že nejlepší je nechodit do restaurace ani s jedním dítětem, protože můžeme mít sebelepší představu, jak se navzájem s dětmi užít, ale děti, ať je jedno nebo dvě, nám to vždy krásně zhatí. :-)

Uživatelce Duchanek děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.