Focení (Buik)

Musím uznat, že jsem naprosto jasný blíženec. Co tím myslím? U ničeho příliš dlouho nevydržím, vše mě poměrně rychle omrzí, potřebuji spoustu podnětů, abych u něčeho déle vydržela.
Vyzkoušela jsem kde co a co kde. Zumba, kreslení, břišní tance, kurz PC, jóga, scrablíky, četba, stepy, cestování (i když, kdyby na to byly korunky, tak to by mě bavilo asi i dál), kick box, tahací harmonika, klavír, atd. atd. atd.

Jedna záliba mě ale provází skoro celým mým životem. A o co že se jedná? O focení. Určitě nejsem jediná ženská, která ráda fotí a rozhodně to nesouvisí s tím, že mám prcka. Fotila jsem hodně i před jeho narozením. V této chvíli je to jen vhodná oběť na focení.

Ani nevím, kolik mi bylo, když jsem dostala první foťák. Byla jsem z toho tak nadšená. Každý rok jsme s mamkou jely do nějaké zahraniční země a já tam fotila jak divá. To bylo ještě v době, kdy neexistovalo něco, jako focení na kartu. Takže na každou dovolenou jsem tahala zásobu baterií, filmy – vždy jsem se děsila toho vyměňování filmu, že se tam film zasekne a já přijdu o všechno, co jsem nafotila. Po příjezdu domů se to nechalo vyvolat a já pak s takovou majestátností všechny fotky zakládala do alb.

Pak přišla další vlna a já dostala takový ten krásný foťáček, co už byl na karty, což bylo super. Klasické baterie jsem vyměnila za nabíjecí a nabíječku. Karet jsem pro jistotu vždy měla několik, protože co kdyby najednou nebylo místo na další fotku. S fotkami jsem si po návratu z dovolené hrála a upravovala je. Pak vybrala ty nejlepší a ty nechala vyvolat.

Následně jsem se dala dohromady s přítelem. A ten můj mizera foťák, jako kdyby to tušil, začal stávkovat – nechtěl mu pracovat blesk. A tak mi nezbilo nic jiného, než se naučit pracovat s foťákem přítele. Zase o jeden stupínek vyšší level. Jenže člověk nemá nikdy dost a když jsem pak viděla tu potvůrku, co má můj brácha, chtěla jsem ji taky. Jenže, ty jo, ty potvůrky jsou stále a stále dražší. :o( Ale mám skvělého brášku. Koupil si nový foťák a tu svou potvůrku mi zapůjčil!!

A je tu další level. Jenže já stále nemám dost. Jako další krok, ten jsem udělala přesně 13. října, přihlásila jsem se do kurzu focení. Jsem strašně natěšená a jestli se mi bude líbit, tak vám následně poreferuji. Prý se mám připravit na kritiku – mno to se mám asi na co těšit, co? Takže mi držte pěsti, ať zvládnu i tento nový level a ať mě to neodradí :o)

Uživatelce Buik děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce