Inzerce
Inzerce
Inzerce

Čtení (Akucinka)

Mojí velkou zálibou je čtení. Už odmalička, v podstatě v první třídě, jsem začala číst.

Čím jsem začala? No tak pokud si dobře vzpomínám, tak u mě na první čáře vyhrál časopis Čtyřlístek (zpočátku především díky tomu, že byl z velké části kreslený). Později jsem svoje začátky čtení obohatila o časopis Ohníček. Tehdy holt byla jiná doba, nic dalšího se ke mně nedostalo.

Plynul čas a já začala číst první detektivky (tehdy byly populární Stopy hrůzy a jejich různé příběhy, nejvíc mě tehdy zaujala knížka s názvem Příšera ) a dívčí romány od různých autorů a autorek. Ty čtivější jsem někdy přečetla i za dva dny, prakticky jsem z knížek nespustila oči.

Samozřejmostí od první třídy u mě bylo chození do knihovny, k tomu mě dovedla má mamka, a postupem času tomu propadla ještě víc než já. Ona čte i romány na několik pokračování a každá knížka je pořádně tlustá. Je to pro ni relax a raději si čte než kouká na večerní filmy, nutno podotknout, že se jí ani nedivím.

Dodneška vzpomínáme na historku spáleného polštáře v mém pokojíčku. Když jsem chodila přibližně do třetí třídy, měla jsem rozečtenou knížku a musela jsem nejdéle kolem deváté hodiny zhasnout. No a to už se pak nedalo číst. Tehdy mi mamka koupila lampičku s klipsem na postel, abych si mohla do těch devíti číst. Jen ji jaksi nedošlo, že ji používám i po těch devíti akorát si ji dám pod peřinu a čtu dál. Jenže asi jsem ji dala moc blízko polštáři a lampička mi propálila povlečení včetně díry do péřového polštáře. To jsem úspěšně tajila do té doby než mi přestrojovala peřiny a nevěřila tomu, co se mi povedlo. Potom už mě vždycky kontrolovala, zda jdu spát opravdu.

Postupem času jsem si vyhranila svoje čtení na občasné romány pro ženy a co mě baví více jsou detektivky. Z detektivek si ráda si přečtu Agathu Christie, četla jsem snad všechny její knížky. Nejvíce se mi líbí knížky, v kterých vystupuje její nezapomenutelná slečna Marplová.
Z románů pro ženy mám oblíbenou zahraniční spisovatelku Jackie Collins. Z českých spisovatelek si ráda přečtu Simonu Monyovou či Irenu Obermannovou.
Patřila jsem k těm, kterým nedělala problém povinná četba ve škole. Nutno podotknout, že mě to zachránilo u maturity z češtiny. Vytáhnout si otázku o spisovateli Karlu Havlíčku Borovském pro mě byla, co se týče četby, ta nejlehčí možnost.
Dnes, kdy jsem matkou 15 měsíční slečny, je pro mě knížka ojedinělou záležitostí. O to víc si ji ale vychutnám, když už se k ní dostanu!

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce
Inzerce

 

Inzerce
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Čtení (Akucinka) - diskuze

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce