Čtení (Akucinka)

Mojí velkou zálibou je čtení. Už odmalička, v podstatě v první třídě, jsem začala číst.

Čím jsem začala? No tak pokud si dobře vzpomínám, tak u mě na první čáře vyhrál časopis Čtyřlístek (zpočátku především díky tomu, že byl z velké části kreslený). Později jsem svoje začátky čtení obohatila o časopis Ohníček. Tehdy holt byla jiná doba, nic dalšího se ke mně nedostalo.

Plynul čas a já začala číst první detektivky (tehdy byly populární Stopy hrůzy a jejich různé příběhy, nejvíc mě tehdy zaujala knížka s názvem Příšera ) a dívčí romány od různých autorů a autorek. Ty čtivější jsem někdy přečetla i za dva dny, prakticky jsem z knížek nespustila oči.

Samozřejmostí od první třídy u mě bylo chození do knihovny, k tomu mě dovedla má mamka, a postupem času tomu propadla ještě víc než já. Ona čte i romány na několik pokračování a každá knížka je pořádně tlustá. Je to pro ni relax a raději si čte než kouká na večerní filmy, nutno podotknout, že se jí ani nedivím.

Dodneška vzpomínáme na historku spáleného polštáře v mém pokojíčku. Když jsem chodila přibližně do třetí třídy, měla jsem rozečtenou knížku a musela jsem nejdéle kolem deváté hodiny zhasnout. No a to už se pak nedalo číst. Tehdy mi mamka koupila lampičku s klipsem na postel, abych si mohla do těch devíti číst. Jen ji jaksi nedošlo, že ji používám i po těch devíti akorát si ji dám pod peřinu a čtu dál. Jenže asi jsem ji dala moc blízko polštáři a lampička mi propálila povlečení včetně díry do péřového polštáře. To jsem úspěšně tajila do té doby než mi přestrojovala peřiny a nevěřila tomu, co se mi povedlo. Potom už mě vždycky kontrolovala, zda jdu spát opravdu.

Postupem času jsem si vyhranila svoje čtení na občasné romány pro ženy a co mě baví více jsou detektivky. Z detektivek si ráda si přečtu Agathu Christie, četla jsem snad všechny její knížky. Nejvíce se mi líbí knížky, v kterých vystupuje její nezapomenutelná slečna Marplová.
Z románů pro ženy mám oblíbenou zahraniční spisovatelku Jackie Collins. Z českých spisovatelek si ráda přečtu Simonu Monyovou či Irenu Obermannovou.
Patřila jsem k těm, kterým nedělala problém povinná četba ve škole. Nutno podotknout, že mě to zachránilo u maturity z češtiny. Vytáhnout si otázku o spisovateli Karlu Havlíčku Borovském pro mě byla, co se týče četby, ta nejlehčí možnost.
Dnes, kdy jsem matkou 15 měsíční slečny, je pro mě knížka ojedinělou záležitostí. O to víc si ji ale vychutnám, když už se k ní dostanu!

Uživatelce Akucinka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce