Jak se dva fantazáci našli (Udunka)

Už ani nevím, kdy jsem začala číst fantasy a sci-fi knížky. Asi to bylo někdy kolem 12 let. V té době jsem také objevila hraní fantasy RPG her. Tehdy to bylo hlavně Dračí doupě neboli „dračák“. Pro ty, kdo netuší o co jde, se to pokusím krátce osvětlit. Parta lidí se sejde a jeden z nich je vedoucí hry a vypravěč (říká se mu pán jeskyně). Pán jeskyně popisuje svět a ostatní hrají postavy, které se v tom světě pohybují. Postavy si hráči předem připraví a podle určitých pravidel sepsaných v různých knížkách jim přidělí atributy, které si zapíší na papír. Pak je pán jeskyně provádí světem a zadává jim úkoly, které skupina řeší, jako třeba najít poklad, vysvobodit princeznu, zabít nějakou obludu a tak.

Nejprve jsem hrála dračák s kamarády ze třídy na základní škole. Když jsme se po deváté třídě rozprchli na střední školy, hledala jsem lidi, se kterými bych mohla hrát. Naštěstí jsem na výletě s Domem dětí a mládeže narazila na kamaráda Lišáka. Vypadlo z něj, že vede na DDM kroužek Fantasy a Sci-fi, a že se každý týden schází a hrají. Hned další týden jsem tam vyrazila a ani v duchu by mě nenapadlo, že se tam ve 14 letech seznámím se svým budoucím manželem.

Jakmile jsem vešla do dveří, první co mě upoutalo byl obrovský chlap, který seděl bez trička v čele stolu. Když tak na to vzpomínám, můžu upřímně říct, že jsem se ho napoprvé lekla. Další vzpomínky jsou ale pozitivní. Hned se zvedl, představil se jako Karel, přivítal mě a seznámila jsem se s ním i ostatními kluky. Na kroužek nás tehdy chodilo deset. Scházeli jsme se každý čtvrtek v pět hodin. Tři hodiny jme hráli různé RPG hry a pak jsme chodili pokecat do blízké hospody. Když byla možnost, vyrazili jsme na víkend hrát k někomu na chatu. Ty chaty jsou důležité, protože jako jediná holka v partě jsem se na nich musela zhostit role kuchařky. Láska jak známo prochází žaludkem a můj muž do teď říká, že se mnou začal chodit hlavně proto, jak dobře jsem jim na těch chatách vařila. Tohle období trvalo skoro čtyři roky, během kterých se z nás všech stali nerozluční přátelé. Zatím žádná romantika.

Týden před mými osmnáctými narozeninami se Karel rozešel se svou přítelkyní. Mezi námi to sice už nějakou dobu jiskřilo, ale já nejsem z těch, kdo by dokázal přebrat někomu kluka a navíc jsem měla strach, že bychom tím pokazili kamarádství v partě. Mám narozeniny o Vánocích a jako už tradičně jsme je s partou oslavovali po dračáku poslední čtvrtek před Vánocemi. Jelikož to byla moje osmnáctka, tak jsme ji řádně zapíjeli. Popíjeli jsme v jednom takovém strašném pajzlu, na kterém se nám tehdy líbilo hlavně to, že nám tam nalili a že tam měli juke box. Můžu říct, že teď bych tam nestrčila ani špičku boty. Když jsem si takhle jednou šla z WC, stál před ním Karel, opřel mě o zeď a začal mě líbat. Pak se zeptal: „Tak to spolu zkusíme?“ a já řekla „ Tak jo.“ A to byl začátek našeho vztahu. Do teď se smějeme, že tohle asi vnoučatům vyprávět nebudeme.
Následovalo období studentské pohody. Chodili jsme spolu, bydleli u rodičů, každý čtvrtek hráli s partou dračák a jednou za měsíc jsme, jak jinak než s partou, jezdili hrát na chaty. Bylo to úžasné období naprosté volnosti a zamilovanosti. Tehdy jsme také objevili Festival fantazie v Chotěboři, na který jsme jeli na svou první společnou dovolenou, a na který od té doby jezdíme každoročně včetně letošku, kdy jsme na něm byli s naší čtyřměsíční dcerkou.
Jak jsme končili střední školy a rozprchli se na vysoké, musely skončit naše čtvrteční herní seance. Na nějakou dobu je vystřídaly seance páteční, které byly schůdnější pro kamarády, kteří začali studovat v Praze. I ty ale po pár letech ustaly. Jak nám nastupovaly pracovní i jiné povinnosti scházelo se nás čím dál míň. Naše parta se ale nerozpadla, jen se z nás stali „dospělí“ fantazáci, kteří už nemohou trávit tolik času mimo realitu. Do dnes se scházíme na nepravidelných herních večerech a víkendový chatách, kde stále hrajeme dračák, a každý rok se sjedeme na Festivalu fantazie. Všichni kluci z party nám také byli na svatbě a bez nich bychom si ji já ani můj manžel vůbec nedokázali představit.

Uživatelce Udunka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.