Svět Formule 1 (Martina85)

Formuli 1 se říká královna motosportu a za mě to tak jednoznačně je. Je to svět sám pro sebe, který vás dokáže vtáhnout a už nepustit. Mě k této zálibě přivedl před devíti lety jeden můj bývalý přítel. Od jara až do podzimu nebyla snad jediná závodní neděle, kdy by neseděl před obrazovkou a nesledoval ten napínavý souboj. Mně někdy nezbylo než koukat taky. A časem jsem tomu přišla na chuť. Pořád jsem se vyptávala na všechno možné, postupně se učila rozumět všem pojmům, až jsem úplně propadla kouzlu tohoto sportu. 

Co je na něm tak fascinující? Atmosféra, napětí při soubojích, emoce - nadšení a radost z úspěchu oblíbeného jezdce a vztek a zklamání při nezdařeném manévru, to vše dělá z každého závodu napínavou podívanou.

Asi není potřeba Formule nějak představovat. Myslím, že se nenajde nikdo, kdo by o nich neslyšel a nevěděl aspoň trochu, o co jde. Ale přesto pár údajů. Závodní sezóna probíhá od března do listopadu. Počet závodů v jednotlivých sezónách se může lišit, letos se jich jede dvacet. Za prvních deset míst se rozdávají body, jezdec s nejvyšším součtem bodů získá na konci sezóny titul Mistra světa. Kromě toho body sbírají i jednotlivé týmy a bojují o Pohár konstruktérů. Za každou stáj, jak se těmto týmům říká, vyjíždí v závodě dva vozy. Ty jsou postaveny speciálně jen pro tyto závody a nazývají se monoposty. V závodech se jezdí rychlostí až přes 300km/h a to už je opravdu adrenalin.

Já jsem si brzo našla i svého oblíbence a tím se stal Fernando Alonso. Přiznávám, že jsem tenkrát volila spíš podle vzhledu než podle jezdeckých schopností, ty jsem ocenila až o něco později. Tenkrát, když se mi zalíbil, to bylo v roce 2003, se teprve poprvé postavil v jednom závodě na nejvyšší stupeň vítězů. Další rok se mu bohužel nepodařilo vyhrát žádný závod, i když na vítězství jistě měl. Jenže jeho největší soupeř byl tenkrát Michael Schumacher a z jejich soubojů většinou Alonso nevyšel vítězně, ale myslím, že v některých situacích to bylo minimálně sporné. Jeho fanoušci ať mi prominou, ale Schumacher podle mě nejezdil vždy čistě a podle pravidel, ale když je někdo velká hvězda, leccos se mu promine. Možná jsem trochu zaujatá, ale právě tady vznikla moje nenávist k němu a ta pořád trvá.

Alonso si ale hned příští sezónu bohatě spravil chuť, když vyhrál celý šampionát. A rok na to svůj titul i obhájil. To vše se mu podařilo se stájí Renault, od které ale po druhém vítězství odešel k McLerenu. Můj názor je, že to nebyl nejšťastnější tah. V té době tam nastoupil i velmi ambiciózní nováček Lewis Hamilton a rozhodně se nechoval jako stájový kolega. A tak si také vysloužil čestné místo na mé osobní černé listině a to hned vedle Schumachera.:-) Letos to vypadá s titulem Mistra světa zase nadějně. Alonso jezdí už třetí rok pro Ferarri a zatím vede šampionát. Moc držím palce, ať mu to vydrží až do konce. Z jeho přestupu do Ferarri jsem nebyla nadšená, protože mi tuto stáj dokázal Schumacher naprosto znechutit, ale třeba se ukáže, že tentokrát to dobrá volba byla.

Jen za dobu, co Formule sleduji, prošly velkou spoustou změn. Každý rok se inovují pravidla, povolují nebo zakazují vylepšení, na která přijdou jednotlivé stáje. Mezinárodní automobilová federace (FIA), která vede šampionát, vymýšlí neustále nějaké novinky, aby zatraktivnila závody pro diváky, ale zároveň zajistila bezpečnost jezdců. A že i v dnešní době, kdy je ta bezpečnost na prvním místě, to není úplně jednoduché, dokládají vážné nehody z posledních let.

Hodně nebezpečná byla situace, kdy v roce 2009 Felipeho Massu trefila do hlavy pružina, která odletěla z vozu před ním. Přesto, že hlavu chrání helma, odnesl to zlomeninou lebeční kosti a musel na operaci. A mně i dalším fanouškům určitě hodně zatrnulo při strašně vypadající nehodě Roberta Kubiceho ve Velké ceně Kanady v roce 2007. Těch několik vteřin od chvíle, kdy se monopost rozmlácený a otočený na bok zastavil až do okamžiku, kdy se Robert pohnul, mi připadalo jako věčnost. Myslím, že nejenom mě v tu chvíli napadlo i to nejhorší, i když je to už víc jak osmnáct let, co se na trati při závodě stala poslední smrtelná nehoda. Kubice naštěstí vyvázl bez následků jen s lehkým otřesem mozku, hned naskočil zpátky do šampionátu a příští rok na tom stejném okruhu, kde se podruhé narodil, vyhrál svůj první závod. Z toho jsem měla velkou radost, protože i jemu fandím. A nejen proto, že jsou s Alonsem dobří přátelé. Bohužel měl Kubice před loňskou sezónou velmi vážnou nehodu při závodu rallye, jeho velké vášni, a jestli se ještě někdy bude moct vrátit k závodění, je zatím ve hvězdách.

Asi největší změna pravidel z poslední doby je zrušení tankování během závodu. Ze začátku mi to přišlo trochu divné, ale nakonec to tam nijak nechybí. Jen občas se stane docela komická situace, kdy jezdec zůstane stát kousek před cílem, protože to inženýři špatně spočítali a prostě došlo palivo. Co se mi vůbec nelíbí, je systém DRS. Je to jednoduše řečeno tlačítko, které jezdci umožní nastavit vůz tak, aby snadno předjel soupeře před sebou. Ten nemá šanci se bránit, protože tohle je možné použít pouze na předjíždění. Podle mě to nemá už nic společného se závoděním a nechápu smysl. Obzvlášť když takto někdo předjede Alonsa, tak bych ráda poznala toho chytráka, který tuto skvělou věc vymyslel.:-)

Také postupně přibylo několik nových okruhů a pár se jich zase ze šampionátu vyškrtlo. Já mám několik svých oblíbených, například nejznámější Monako, pak taky Nürburgring nebo Spa. A samozřejmě španělskou Barcelonu, kde všichni fandí domácímu Fernandovi stejně jako já. Ale na každém okruhu je něco zajímavého, ať už maximální rychlost, skvělé místo na předjíždění, nebezpečná zatáčka nebo množství těžkých esíček. Snaha o zajímavost v podobě nočního závodu v Singapuru je podle mě zbytečná, mně to nijak atraktivnější nepřipadá, když tak kvůli bezpečnosti musí být světla jako ve dne. Ale co mám ráda, jsou závody na mokru, stačí pár kapek a hned je to napínavější. Obzvlášť když můj oblíbenec je na mokru tak dobrý a konkurence se vyřadí sama.:-)

Zažít tu atmosféru závodu naživo musí být úžasné. Slyšet řev motorů, nechat se vtáhnout do děje, to je něco, co bych chtěla aspoň jednou v životě zažít. Třeba se mi to někdy poštěstí. Ale musím se přiznat, že co je můj malý synek na světě, nezbývá nějak moc času ani na sledování závodů u televize. Většinou zrovna v tu dobu nechce spát jinde než venku v kočárku nebo potřebuje zase něco jiného.:-) Takže mám sice pořád celkový přehled, ale co se letos děje v jednotlivých závodech, bohužel moc nevím. Ale doufám, že příští rok se už budeme koukat spolu a i z něj vyroste fanoušek tohoto skvělého sportu.

Uživatelce Martina85 děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.