Inzerce
Inzerce
Inzerce

"Já a moderní žena? To snad ne!" (Francouzka)

Nikdy jsem nechtěla být moderní. To slovo mě odpuzovalo stejně jako spolužačky, které se mohly přetrhnout, jen aby měly vždy to nejmodernější oblečení. Poslouchaly samozřejmě jen moderní hudbu, nechaly si dělat moderní účesy, používaly moderní výrazy. Já jsem nosila šatstvo po (pra)rodičích a poslouchala soul. Moderní oblečení se mi mělo šanci zalíbit v momentě, kdy již vycházelo z módy a já si uvědomila, že pokud se v něm neproducíruje každý druhý, vlastně není tak hrozné...

Samozřejmě že s tímto přístupem jsem to neměla jednoduché ani, pokud jde o druhé pohlaví. Ne že by se kluci až tak zajímali o módu nebo o populární chlapecké kapely, ale bezpečně poznali signály dostupnosti. Moderní oblečení a koketní úsměv prozradí nesmělému chlapci, že by mohl mít šanci. Ledabylý vzhled i výraz může působit všelijak, jen ne vstřícně. A v pubertě se kořist počítá spíš na kvantitu... Ale tím jsem se netrápila.

Starala jsem se o své záležitosti, o ty „vznešenější“ než seznamování s opačným pohlavím. Chtěla jsem všechno umět, všude se podívat, všechno zažít. A najednou jsem byla dospělá, v úplně jiném prostředí. Kolem mě byli skoro samí muži. Většinou inteligentní muži. Někteří také nosili oblečení po prarodičích a prapodivnou hudbu nejen poslouchali, ale i vyluzovali. Víkendy trávili v přírodě nebo sportem a ne na diskotékách. Náhle jsem měla spoustu přátel, spoustu akcí a žádný čas. Své přátele i sebe jsem považovala za výjimečné, netuctové, zajímavé.

Vdala jsem se, jak jinak, za výjimečného člověka. Lidem, kteří chtěli být free, cool a in jsme se vysmívali společně. Protože my jsme byli úplně jiní. Zcestovalí, sečtělí, dobrodružní, odvážní a přemýšliví. My neskončíme jako ostatní, kdepak. My nebudeme mlít dvě hodiny o tom, jaké jsou nejlepší okapy na barák, kam patří aviváž či co a jak si odečíst z daní. Nás zajímaly ušlechtilejší problémy: Vesmír. Evoluce. Náboženství. Matematika. Sociální chování zvířat. Budoucnost demokracie. Liberalismus. Nesmrtelnost. Literatura. Emancipace. To všechno a ještě mnohem víc, nekonečné diskuze do čtyř do rána. Oba jsme začínali v rámci svých profesí cestovat. Evropa, Amerika, Asie. Nádhera. Při tom hektickém životě jsem jen tak mimochodem vysadila antikoncepci a zjistila, že jsem těhotná...

Jsou to už čtyři roky, co kromě optimálního řešení problematiky rasismu a významu církve pro civilizaci doma probíráme také nákupy kočárků, plen, přesnídávek a nezávadných hraček. Občas tedy probereme i to vybavení domácnosti. V krajních chvílích dochází i na takové podřadné věci, jako je příprava jídla.

Je mi přes třicet, mám jedno dítě a druhé je na cestě. Mám zajímavou práci, které se příležitostně věnuji, nezřídka pomocí moderního vynálezu zvaného home office. Domácnost nehrotím, vaření nepřeháním, všude jezdím autem, takže všechno stíhám. Dítěti dopřáváme všechno to, co my jsme nemohli mít, včetně času rodičů. Máme spousty přátel, kteří jsou na tom stejně jako my – napřed procestovali svět, získali dobré zaměstnání, vybouřili se, a pak si založili rodinu. Jsem spokojená. Jen mě tak napadá... nejsem já snad nakonec moderní?! No, šatník a sbírka cédéček mě naštěstí ujistily, že ne. To se mi vážně ulevilo, protože jinak už bych se fakt začínala bát...

Uživatelce Francouzka děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

"Já a moderní žena? To snad ne!" (Francouzka) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 24.05.2022, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×