Deštivý víkend (Liberte)

Vymyslet bojový plán na Štumpajzlíky v chladném deštivém víkendu je výzva pro oba. Muž navrhuje sestavit seznam známých, kde můžou demolovat mysl jiných. Já navrhuji odjezd na chalupu, kde můžou uprostřed lesů demolovat vše, co chtějí. Vítězí můj návrh a ještě v 6 ráno jsme naloženi a vyrážíme směrem na Plzeň. Rodičům oznamuji vše smskou a o to je jejich šok větší, když před 9. ranní parkujeme před domem. Hned jsme klasicky seřváni, že jsme nedali vědět (já se hájím, že dala). Mezitím se servou psi, Elli se rozbrečí, Ottík zdrhne a víkend může začít. :-)

V obýváku či co to je, jim vybalíme autodráhu, bednu kostek, kočárek, houpací křeslo, knížky a táta ještě vyhrabe míče, líný tenis, kárku a spousty dalších krámů. Na 60 m² to jde. Mezi tím vším se honí dvě běsné feny, děti se rvou o houpací křeslo, až ho převrhnou a vysmátí zdrhají skákat na gauč.

Venku leje jako z konve a tak jdeme skákat do kaluží. Navlečeni do gumy od hlavy až k patě vyrážejí Štumpajzlící nadšeně na paseku, kde jsou výmoly a koleje od lesních strojů a zapadají do pasu ve vodě. Muž při záchraně zapadl také a nadává jak špaček, protože na rozdíl od dětí nemá na sobě gumového nic.:-) Já dětem pomáhám raději jen slovně. Usmlouváme s dětmi výlet na pastviny. Cestou lesem hrajeme hru „Kdo první najde houbu“. Jasně že v období, kdy možná nějaká poroste, ale dřív se stane potravou zvířat, než vůbec dosáhne viditelné velikosti. Děti ale poctivě víc jak 2 km hledají houby a my máme klid. :-) Na pastvinách nadšeně zaječí „kou“ a ženou se jak vlci na stádo krav. Jejich úprk se zpomaluje, až postupně úplně zastaví ve chvíli, kdy jsou kousek od stáda a uvědomí si, jak jsou krávy obrovské.:-) To samé si uvědomí i náš jorkšír, ale foxteriér rodičů si s tím hlavu neláme a žene se dál. Dědeček má dost co dělat, aby ho zavolal zpět. Přichází k nám asi 4 telata a děti jsou po prvotním strachu nadšené a tlapkají je, krmí mokrou trávou a prostě si užívají přírody. Nemůžeme je donutit k cestě domů. Naštěstí už neprší. Vymýšlím hru „Počítání kamínků“ a po štěrkové cestě se vracíme zpět. Cesta dlouhá ani ne 3 km nám trvá skoro 2 hodiny, ale kamínky se prostě počítají poctivě. Jenom je jich všude pořád jen 15 až 20.:-) Dál počítat ještě neumí.

V krbu praská oheň, po obědě koukáme na pohádku a děti usínají. My hned také. :-) Odpoledne je poměrně klid. Děti se honí se psy a dědou po celém domě. Nahoru po schodech, do všech pokojů, poskákat přes postele, dolů, na gauč, kotrmelec, kopnout míč a pořád dokola. Pak jdou s dědou pro dřevo do stodoly, kde stráví víc jak hodinu a půl. Největší zábava je přece vlézt do písku a pilin, a když to pořádně nelepí, vyběhnout ven na déšť a zase zpátky. :-) Jejich odpilinění a odpískování trvá přes hodinu. Bereme je do sprchového kouta ve sklepě, protože dát je nahoře do vany, tak ji ucpeme. Děti si užívají pořádných skotských střiků.:-)

K večeři si poprvé si pečou na ohni v krbu buřty a jsou umaštění až za ušima. Babička jim ještě napeče koláče, a tak nacpaní usínají u pohádky a my je odnášíme nahoru spát.

Neděle je sice pod mrakem, ale občas jen zamrholí. Ráno se ještě děti proskáčou po lese - mají za úkol najít srnu a daří se jim to. Není to tak těžké a s jejich hulákáním už vůbec.

Nakonec vyrážíme domů. Cestou si dáme zdravý oběd u  Mcdonalds.:-) Odpoledne je odkládáme v hracím koutku a rychle nakupujeme. Po hodince skákání a hraní si jsou spokojení a doma už zbývá jen koupel, pohádky, klidné hraní a víkend je za námi.  

Přežili jsme ho všichni ve zdraví a utahaní jak koťata. Teď jen vymyslet plán na další týden.

Uživatelce Liberte děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.