Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak (ne)přežít deštivý víkend (Katbar)

Znáte to taky? „O víkendu bude oblačno, zataženo, časté srážky….“ ozývá se z televizní předpovědi počasí.  Už zase… Nechápu to, jak je možný, že vždycky přes týden je hezky a o víkendu déšť, zima. Ještě zbývá malá naděje – můžou se přece splést.

Sobota ráno – nespletli se - kromě tří hlásků z dětských pokojů (pokud se to dá nazvat hlásky) slyším i klapot kapek na okno, zase prší. Rychle vymyslet plán B. Vypuštění divé zvěře (myšleno mých 3 dětí) na hřiště nehrozí, kolo taky rychle zavrhuju. A končí čas na rozmýšlení, právě se moji čertíci s tváří andílků nahnali do ložnice. „Mami, mám hlad, mami chce se mi čůrat, mami Lubošek mi vzal panenku, mami, mami.…“ Přestávám vnímat další žádosti a vyháním děti do koupelny. Konečně mě napadá spásná myšlenka. Bojová hra s názvem ZÁCHRANA ŽÍŽAL. Hned při snídani seznamuju děti s jejich dnešním úkolem. K mému překvapení až tak moc neprotestují.

Oblékáme pláštěnky, holinky, každý vyfasuje malý kyblíček. Poslední instrukce – žížaly opatrně sebrat z chodníku, dát do kyblíčku a pak je přesuneme do maminčina pařníku. Vystrkuju děti ze dveří a ujišťuju se, že jsem dveře dobře zavřela. Musím sama sebe pochválit, jak hezky jsem to vymyslela, děti zachrání žížalky a ještě mi je hodí do záhonku.

Po chvíli mě vyvádí z omylu, asi to zas tak dobrý nápad nebyl. První uřvan stojí v půlce předsíně s nudlí u nosu a řve: „Mami, Julča mi tu žížala vzala.“. Já začínám křičet taky, protože půlka předsíně vypadá jako pole po bitvě. Jdu udělat pořádek mezi dětmi, hledám boty, bundu, deštník a přeskakuju louže na zahradě. K  mému zděšení vidím, jak Julča žížalu zvedá nad hlavu a pak ji dává do pusy. Stačím na ni jenom zařvat. Modlím se, aby sousedi nebyli zarputilý ochránci zvířat. Další dítko se rýpe v zemi, takže pláštěnka změnila z červené barvy na hnědou. Vzdávám to a odcházím domů, abych udělala oběd. Uklidňuju se tím, že děti vypadaly spokojeně, ale pro jistotu se z okna ani nekouknu.

„Děti, domů oběd!“ Tři hnědé koule se chtějí nacpat do předsíně. Stojím ve dveřích, aby mi neprokouzly. Při pohledu na ně začínám pochybovat o nepromokavosti pláštěnek a nepropustnosti holinek. „Vypadají jako obalené karbanátky,“ bleskne mi hlavou. Odbahnění probíhá za venkovními dveřmi, všichni se musí svlíknout do naha. Pak naženu tři naháče rovnou do sprchy, oblečení putuje do vany, kde se bude muset řádně odmočit. Na odpoledne a na neděli už raději vymýšlím plán D aneb zbytek víkendu už raději Doma.

Uživatelce Katbar děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak (ne)přežít deštivý víkend (Katbar) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×