Jak (ne)přežít deštivý víkend (Katbar)

Znáte to taky? „O víkendu bude oblačno, zataženo, časté srážky….“ ozývá se z televizní předpovědi počasí.  Už zase… Nechápu to, jak je možný, že vždycky přes týden je hezky a o víkendu déšť, zima. Ještě zbývá malá naděje – můžou se přece splést.

Sobota ráno – nespletli se - kromě tří hlásků z dětských pokojů (pokud se to dá nazvat hlásky) slyším i klapot kapek na okno, zase prší. Rychle vymyslet plán B. Vypuštění divé zvěře (myšleno mých 3 dětí) na hřiště nehrozí, kolo taky rychle zavrhuju. A končí čas na rozmýšlení, právě se moji čertíci s tváří andílků nahnali do ložnice. „Mami, mám hlad, mami chce se mi čůrat, mami Lubošek mi vzal panenku, mami, mami.…“ Přestávám vnímat další žádosti a vyháním děti do koupelny. Konečně mě napadá spásná myšlenka. Bojová hra s názvem ZÁCHRANA ŽÍŽAL. Hned při snídani seznamuju děti s jejich dnešním úkolem. K mému překvapení až tak moc neprotestují.

Oblékáme pláštěnky, holinky, každý vyfasuje malý kyblíček. Poslední instrukce – žížaly opatrně sebrat z chodníku, dát do kyblíčku a pak je přesuneme do maminčina pařníku. Vystrkuju děti ze dveří a ujišťuju se, že jsem dveře dobře zavřela. Musím sama sebe pochválit, jak hezky jsem to vymyslela, děti zachrání žížalky a ještě mi je hodí do záhonku.

Po chvíli mě vyvádí z omylu, asi to zas tak dobrý nápad nebyl. První uřvan stojí v půlce předsíně s nudlí u nosu a řve: „Mami, Julča mi tu žížala vzala.“. Já začínám křičet taky, protože půlka předsíně vypadá jako pole po bitvě. Jdu udělat pořádek mezi dětmi, hledám boty, bundu, deštník a přeskakuju louže na zahradě. K  mému zděšení vidím, jak Julča žížalu zvedá nad hlavu a pak ji dává do pusy. Stačím na ni jenom zařvat. Modlím se, aby sousedi nebyli zarputilý ochránci zvířat. Další dítko se rýpe v zemi, takže pláštěnka změnila z červené barvy na hnědou. Vzdávám to a odcházím domů, abych udělala oběd. Uklidňuju se tím, že děti vypadaly spokojeně, ale pro jistotu se z okna ani nekouknu.

„Děti, domů oběd!“ Tři hnědé koule se chtějí nacpat do předsíně. Stojím ve dveřích, aby mi neprokouzly. Při pohledu na ně začínám pochybovat o nepromokavosti pláštěnek a nepropustnosti holinek. „Vypadají jako obalené karbanátky,“ bleskne mi hlavou. Odbahnění probíhá za venkovními dveřmi, všichni se musí svlíknout do naha. Pak naženu tři naháče rovnou do sprchy, oblečení putuje do vany, kde se bude muset řádně odmočit. Na odpoledne a na neděli už raději vymýšlím plán D aneb zbytek víkendu už raději Doma.

Uživatelce Katbar děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce