Inzerce
Inzerce
Inzerce

Jak (ne)přežít deštivý víkend (Katbar)

Znáte to taky? „O víkendu bude oblačno, zataženo, časté srážky….“ ozývá se z televizní předpovědi počasí.  Už zase… Nechápu to, jak je možný, že vždycky přes týden je hezky a o víkendu déšť, zima. Ještě zbývá malá naděje – můžou se přece splést.

Sobota ráno – nespletli se - kromě tří hlásků z dětských pokojů (pokud se to dá nazvat hlásky) slyším i klapot kapek na okno, zase prší. Rychle vymyslet plán B. Vypuštění divé zvěře (myšleno mých 3 dětí) na hřiště nehrozí, kolo taky rychle zavrhuju. A končí čas na rozmýšlení, právě se moji čertíci s tváří andílků nahnali do ložnice. „Mami, mám hlad, mami chce se mi čůrat, mami Lubošek mi vzal panenku, mami, mami.…“ Přestávám vnímat další žádosti a vyháním děti do koupelny. Konečně mě napadá spásná myšlenka. Bojová hra s názvem ZÁCHRANA ŽÍŽAL. Hned při snídani seznamuju děti s jejich dnešním úkolem. K mému překvapení až tak moc neprotestují.

Oblékáme pláštěnky, holinky, každý vyfasuje malý kyblíček. Poslední instrukce – žížaly opatrně sebrat z chodníku, dát do kyblíčku a pak je přesuneme do maminčina pařníku. Vystrkuju děti ze dveří a ujišťuju se, že jsem dveře dobře zavřela. Musím sama sebe pochválit, jak hezky jsem to vymyslela, děti zachrání žížalky a ještě mi je hodí do záhonku.

Po chvíli mě vyvádí z omylu, asi to zas tak dobrý nápad nebyl. První uřvan stojí v půlce předsíně s nudlí u nosu a řve: „Mami, Julča mi tu žížala vzala.“. Já začínám křičet taky, protože půlka předsíně vypadá jako pole po bitvě. Jdu udělat pořádek mezi dětmi, hledám boty, bundu, deštník a přeskakuju louže na zahradě. K  mému zděšení vidím, jak Julča žížalu zvedá nad hlavu a pak ji dává do pusy. Stačím na ni jenom zařvat. Modlím se, aby sousedi nebyli zarputilý ochránci zvířat. Další dítko se rýpe v zemi, takže pláštěnka změnila z červené barvy na hnědou. Vzdávám to a odcházím domů, abych udělala oběd. Uklidňuju se tím, že děti vypadaly spokojeně, ale pro jistotu se z okna ani nekouknu.

„Děti, domů oběd!“ Tři hnědé koule se chtějí nacpat do předsíně. Stojím ve dveřích, aby mi neprokouzly. Při pohledu na ně začínám pochybovat o nepromokavosti pláštěnek a nepropustnosti holinek. „Vypadají jako obalené karbanátky,“ bleskne mi hlavou. Odbahnění probíhá za venkovními dveřmi, všichni se musí svlíknout do naha. Pak naženu tři naháče rovnou do sprchy, oblečení putuje do vany, kde se bude muset řádně odmočit. Na odpoledne a na neděli už raději vymýšlím plán D aneb zbytek víkendu už raději Doma.

Uživatelce Katbar děkujeme za článek a připisujeme jí kredit 100 Kč.

Inzerce

Inzerce

 

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

Jak (ne)přežít deštivý víkend (Katbar) - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce