Inzerce
Inzerce
Inzerce

2. měsíc života Ríši

Ríša právě oslavil druhý měsíc a chce se vám pochlubit, co je u něj nového. 

A co už tedy všechno umím?

V poloze na bříšku už krásně držím hlavičku a chvilku sleduji okolí, než mi tíhou spadne dolů zpátky do podložky a tak to zkouším znova a znova. Začalo mě také více zajímat světlo, barevné hračky a nejvíce ty, které hrají nebo vydávají zvuky, a snažím se je chytat do rukou, a i když mi to zatím moc nejde, vždycky když mám dobrou náladu, něco si přitom zažvatlám.

Inzerce

Líbí se mi mamky hlas, a když na mě taťka dělá obličeje, vždycky mě to rozesměje. A jeho naopak zase to, jak si cucám prstíky nebo vydávám vískavé zvuky

Když ležím na zádech, chtěl bych, aby si mě mamka k sobě přitáhla do sedu, ale skoro vůbec to nedělá, i když já se tak snažím držet hlavičku nahoře.

Inzerce

Jaké hodnoty a vyšetření máme za sebou?

Jakmile mi bylo 6 týdnů zkontroloval, mi nějaký pan cizí doktor kyčle na ultrazvukovém přístroji a hned na to nás zase čekala ta otravná kontrola u paní doktorky, kde musím úplně nahý ležet na váze, různě se mnou otáčí a mačkají všude možně, a pak mi ještě sestřička měří hlavičku. To se mi opravdu nelíbí. 

Zato paní doktorce se líbilo, jak krásně prospívám a že už mám 5 kilo - dokonce její dětská váha ukázala přesně 5,00 kg. 

Inzerce

Moje první očkování

Také nám nabídla první očkování proti rotavirové infekci, které se podává v kapkové formě přímo do pusinky. Toto očkování chrání děti proti virovému onemocnění, které má za následek průjmy a zvracení. Lze ho podat do 24. týdne. Není to povinné očkování, a tak se nakonec mamka s taťkou rozhodli, že mi ho nedají. Možná zkusí podle nového doporučení až to povinné očkování – hexavakcínu, která obsahuje očkování proti záškrtu, tetanu, černému kašli, hemofilu typu B, žloutence typu B a dětské obrně, kterou je možné podat už od. 9 týdne anebo až o něco později až mi budou 3 měsíce.

Inzerce

Co mi dávají za léky?

Stále mi mamka kape každé ráno do pusinky vitamín D a já už jsem si na něj docela zvykl.

Jak na prdíky?

Trochu mě také trápily prdíky, ale nakonec to nejlíp vyřešila poloha na bříšku.

Jak jsem na tom se spánkem?

Přes den už se mi tolik spát nechce a tak mě teď mamka začala doma i venku nosit v nosítku a je to fajn, nemusím pořád jen ležet v postýlce, kde je mi smutno a můžu být pěkně přitulený v jejím teplém náručí. Dokonce jsme spolu tuhle i takhle vařili, ale já nevím, co to bylo, protože jsem po chvilce usnul. 

Co přes den děláme?

Když se mi nechce spát nebo se nudím a chci slyšet mamky hlas, spustím hlasitý křik nebo začnu pofňukávat a ona hned přiběhne s nějakou hračkou a začne mi s ní mávat před obličejem nebo mi zpívá ty legrační písničky. Jsou i chvíle, kdy mě nic z toho nebaví a to jedu pak nejraději ven na procházku, kde to na čerstvém vzduchu pěkně drncá a mě se při tom tak hezky spí. Jen to věčné oblékání předtím by se mohlo vynechat. Ale snad už bude brzy léto a já nebudu muset nosit tolik vrstev oblečení.

Mlíčko mi stále moc chutná, ale už se snažím mamku v noci nebudit tak často, a když se večer pořádně napiju, nechám ji někdy spát i 5 hodin, ale to jen výjimečně. :-) 

Jitka s Ríšou

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

2. měsíc života Ríši - diskuze

Poradna

Agresivní chování

| Mishaaak | 17.02.2020, 18:17

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování 6ti leteho syna. S jeho otcem již přes rok nežiji. Když jsme byli spolu, tak na mě její otec křičel, když se mu něco nelíbilo a tak jsme odešli a Kubík to bral tak, že je to dobre, že už na mě taťka nebude křičet. Nevím zda to s tím souvisí, ale teď jsme s bývalím přítelem relativně v pohodě a Kubík mi říká ať se nastehuju zpět k taťkovi, že uz na mě nebude křičet. Sám Kubík teď začal být agresivní když se mu něco nelíbí. Začne se vztekat, kopat a nezvladatelne křičet, že mu musim nařezat aby se uklidnil. Sama už na to nemám nervy a dnes už mě na toto chování upozornila i paní učitelka ve školce. Prosím o radu jak se v takovýchto situacích chovat? Budeme asi muset navštívit psychologa, protože já už to nezvládám. Také se bojím, že až o tom řeknu jeho otci, začne mi vyčítat, že je to moje vina, že jsem odešla. Prosím jaký na toto chování máte názor? Moc děkuji za radu. Míša

Dobrý den, doporučila bych vám se co nejdříve objednat k dětskému klinickému psychologovi a začít situaci řešit. Vztekání vašeho syna byste neměla řešit také agresí (že mu nařežete, jak píšete). Synovu agresivitu tím jen podporujete a učíte ho, že se agresivitou řeší problémy a že je to tak v pořádku. Dělá to přece mamka i taťka. Synovo chování může také souviset s nevyjasněnou situací mezi vámi a jeho otcem. Kromě dětského psychologa by bylo vhodné zahájení podpory celé vaší rodiny formou například rodinné terapie, vztahový koučink atd. Je možné se obrátit na poradnu pro Rodinu a mezilidské vztahy, kde by vám mohli pomoci řešit vaši situaci komplexně. Synova agresivita je pouze symptomem, ne příčinou problému. Zdravím Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:17
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce