2. Jak se hledá muž s velkým M

Rozhovor byl pořízen v létě 2013

Jak jste se, Ilono, seznámila se svým manželem?

My jsme se s Radkem seznámili v roce 98…

Tak to už je dlouho, to už je 14 let…

Obě se začneme neuvěřitelnosti toho čísla smát.

Pardon, 2008. Mám trochu problém s časem, ale v zásadě mi přijde, jako bychom se s Radkem znali už dlouho. A taky si říkám, že mám v těhotenství těhotenskou sklerózu a demenci – teď si dělám legraci. My se známe pět let od roku 2008 a seznámili jsme se na jednom festivalu, na kterém jsem zpívala.

A manžel ho organizoval?

Tak trochu.

Nebál se toho mediálního kolotoče kolem Vás?

Nebál. Říkal: "V pohodě, kdo se bojí, nesmí do lesa." Odvážný muž, byl odvážný. Teď mě má a má to za to.:-)

Nebál se ani Vás? :-)

Čeho by se měl bát? Sebevědomý chlap se nebojí.

Když se vrátíme chvilku dříve. Nezačala jste, Ilono, panikařit, když se přehoupla 30, pak 35 a Vy byla stále bezdětná? A ještě viděla kamarádky, které již tou dobou měly děti?

Ani ne, že ten čas tančí kvapík, jsem si samozřejmě uvědomovala. A bohužel mě v tom podporovalo pár lidí z mého okolí, včetně mé matky, která se stále dokola ptala, kdy si teda chci tu rodinu pořídit. A právě ty časté dotazy Vás nahlodávají. Pamatuji si, že jsem své matce tehdy řekla, že dokud nepotkám toho pravého, zůstanu sama a bez dětí. Takhle dramaticky jsem to tehdy viděla. A vyplatilo se.

Je těžké najít v tomto věku muže s velkým M, který navíc s Vámi chce založit rodinu? A jako bonus je svobodný, bezdětný, pohledný a 2 m vysoký?

Myslím, že jsme oba měli štěstí. On chtěl zajímavou ženu, já dvoumetrového, sebevědomého chlapa.

Co Vás na mužích přitahuje? Jak vypadá ideální muž podle Ilony Csákové?

Vše, co mě přitahovalo, mě už přitáhlo. Je jím můj muž.

Čili manžel je Váš takový ideál…

Dle mého názoru ideál neexistuje. Myslím, že je všechno o životních zkušenostech, kdy zjistíte, co vám vyhovuje a naopak o kompromisech. Jen je to otázka času a víry, že někoho takového potkáte. Bohužel nás jinými slovy limitují představy a nároky na partnera. Můj manžel je chlap, který drží slovo, vyznává stejné hodnoty jako já, má smysl pro humor a smysl pro zodpovědnost a spoustu dalších pozitiv, že má i své stinné stránky, to je jasné, ale kdo je nemá, že? A o tom to je. Člověk by měl milovat i to druhé na svých bližních, nejenom to správné a ideální. A propos, Daniel také vnímá svého taťku pozitivně, neb jeho hláška je: „Tatínku, ty jsi fešák!“

Co na mužích nemáte ráda? Co byste třeba nezvládla?

Lhaní, neupřímnost, nabubřelost, agresivitu, abnormální žárlivost, bručounství, sebestřednost, egoismus, intoleranci, životní neakceleraci …

...že ten člověk stagnuje?

Aby v něm byla trošku duše dobrodruha, abyste se nezačala s partnerem nudit, samozřejmě je to i o Vás, je to vzájemné, je to o spolupráci. Myslím, že spousta partnerských vztahů, manželství krachne na tom, že se stane jejich soužití, byť bylo mega vášnivé a plné lásky, stereotypním a všechno to jaksi vyšumí. Oba dva se musí snažit, měli by prožívat stále nějaké to dobrodružství. Je fajn a správné, když si jeden druhého váží, ale i bez jisté dávky sexappealu ve vztahu to není úplně ono. Zkrátka jsme každý jiný druh, recept ani vysoká škola, jak na to, neexistuje a je to jen na nás, jak si to v partnerství zařídíme a jak to v něm vydržíme.

Asi 2 roky po narození Danielka jste se vzali. Přijde Vám svatba ve vztahu důležitá?

Nikdy předtím jsem si nemyslela, že svatba je tak důležitá, pochopila jsem to až teď. Asi jsem to všechno měla pochopit až na sklonku čtyřicítky, protože tak to asi mám osudově dané, tak to mělo být. Přišla jsem na to a o tom život je, že svatba může být jakýmsi zpečetěním hodnotného vztahu, toho co k sobě cítíme, toho jak si jeden druhého vážíme, a zároveň i vůči dítěti to můžeme brát jako takový symbolický rituál o scelení rodinného mechanismu nebo krbu chcete-li. Zkrátka mi najednou přijde, že to k životu patří.

Nechtěla jste se alespoň na okamžik někdy vrátit zpět, do období před dítětem?

Ne, myslím, že ne, toho „svobodného“ života jsem si užila dost, až téměř do svých 40. Dandu jsem porodila v devětatřiceti. Jsem ta starší maminka, jak se nám říká, a myslím si, že patřím mezi ženy, které toužebně čekaly na to, až se dítětem završí to aktivní, napětím nabité období života. Už si naopak nedovedu představit, jak bych žila bez rodiny, bez dětí. Jsem si jistá, že bych nebyla šťastná, protože jsem v životě měla všechno a tahle nová dimenze je to nejhlubší naplnění pudů, citů i podstaty ženského poslání. Tak to cítím. Někdy si zavzpomínám na život před dětmi, proč ne, ale teď jsem víc než kdy předtím kompletní a to mě naplňuje momentálně ze všeho nejvíce.

Rozumíte ženám, které nechtějí mít děti? Máte nějakou takovou ve svém okolí?

Asi jsem jim rozuměla, když jsem byla svobodná a bezdětná. Teď tomu už moc nerozumím a někdy, když se nad tím zamýšlím, tak si stejně v duchu říkám, jestli to není jenom póza. Mám pochopitelně na mysli jen ty ženy, které mohou mít děti, ale nechtějí je. Pak si ale říkám, proč ne, tak jak někdo touží po dětech, může být naopak člověk, který po nich fakt netouží. Asi nejhorší ale na tom je ta noční můra ze samoty, která vás může občas, i když nechcete, přepadnout. Snad nejhororovější scénář může být, když si ta dotyčná uvědomí, že by přece jen potomka chtěla, ale už je pozdě. Hrůza.

Předchozí části:

• Úvod
• 1. Zpěvačka Ilona

Následující části:

• 3. Stěhování do moravské metropole
• 4. Ilona maminkou
• 5. Ilonin životní styl

Rozhovor pořídila: Jana Martincová

Fotografie pocházejí z rodinného alba Ilony Csákové.