Inzerce
Inzerce
Inzerce

3. Manželství s novinářem a mateřství

Jak jste se seznámila s manželem?

S manželem jsem se seznámila v Karlových Varech na festivalu, kdy jsme tam byli oba pracovně, on tam zrovna natáčel něco o ruské mafii, já jsem moderovala soutěž dokumentárních filmů na festivalu. Na jednotlivé projekce mě vozili autem a z okénka jsem ho párkrát zahlédla. Chodil po Varech sám a mračil se. To mě zaujalo. Na večírku České televize, kde jsme se náhodou potkali, jsem se ho na to zeptala. No a od té doby jsme spolu.  

Než jste spolu začali skutečně chodit, hlavně jste si posílali SMSky z různých koutů světa. Spojuje vás tedy nejen podobná profese, ale i vášeň pro cestování?

Můj muž je snad ještě vášnivější cestovatel než já, jeho udržet na místě je těžké, takže cestování bylo určitě velké pojítko.

Jak vzpomínáte na svatbu v Austrálii? Šaty jste si prý vezla sbalené do ruličky v krosně a několikrát jste ztratili pasy... V jednom z rozhovorů jste řekla, že nad vámi stáli strážní andělé, působí to na mě krásně romanticky.

Šaty jsme si nechali ušít na Bali, vezli jsme je v baťohu, před svatbou jsme se ubytovali v hotelu, kde měli žehlicí prkno, a tak jsem je i vyžehlila. Pasy jsme ztratili ve vlaku kousek od Sydney, náhodně je našel jeden pán, který s námi cestoval ve vagonu, vystoupil stanici po nás a vydal se nás hledat a skutečně nás našel a pasy nám předal. Druhý den jsme měli svatbu na ambasádě, předložení pasu bylo podmínkou pro uzavření sňatku. Proto věřím, že na to všechno někdo dohlížel shora.

Inzerce

Jaké je to žít vedle investigativního novináře? Nebojíte se o něho?

Zpočátku jsem se divila, když chodil domů a zatahoval rolety, aby nás někdo nepostřílel. Teď už jsem si zvykla. Bezpečně poznám, kdy se věnuje nějaké kauze a něco se děje. Nemůžeme ale žít se strachem, umíme se od toho  oprostit. Svému muži věřím, že kdyby bylo třeba, zařídil by, abychom byli v bezpečí.

Inzerce

Máte spolu dvě holčičky, váš příběh je úžasný v tom, že jste si ještě před svatbou, aniž jste tušili, jaké má s vámi život úmysly, řekli, že si jedno děťátko adoptujete. Mysleli jste, že nejdřív budete mít vlastní a pak rodinu doplníte, ale nakonec to bylo opačně a vy jste se stali rodiči prakticky z hodiny na hodinu a dvojnásobnými za jediný rok. Jak roli maminky prožíváte?

Stále se učím, jak být dobrá máma. Na něco si přijdu sama, jindy mě inspirují kamarádky, moje maminka, tchýně… Ovlivnil mě i film Mimina, ve kterém režisér Thomas Balmés zachytil  jeden rok života čtyř miminek žijících v různých koutech světa. Nejspokojenější se mi zdála holčička z Namibie, její maminka v dokumentu vlastně stále sedí venku na zemi, holčička a její sourozenci si vedle ní hrají, berou všechno do pusy, ona je občas pohladí, podrbe ve vlasech a usmívá se. Nemá žádné velké ambice a nechá děti svobodně si žít. Čiší z toho velká radost ze života. Když jsem přetažená a chci všechno stihnout, nervózně lítám po bytě, děti přirozeně ve stejném rozpoložení za mnou, vzpomenu si na tu černošku a zastavím se. Sednu si a sedím, děti se zklidní a hned je pohoda.

Co holky baví, co společně nejraději podnikáte?

Nejraději máme společné vyjížďky – nejstarší má kolo, mladší motorku a já koloběžku. A tradá.

Po čase stráveném s dětmi doma jste se opět vrátila na obrazovku. Jak těžké bylo tohle rozhodnutí? Kdo Vám pomáhá s hlídáním?

Jako moc zásadní rozhodnutí to nevnímám, jedná se o pár dní v měsíci, kdy si potřebuji vyčistit svoji mateřskou hlavu. Prací se vyventiluji, necítím se potom tak utopená v mateřských povinnostech. A taky nechci být finančně zcela závislá na manželovi. Od svých 18 let vydělávám, tak proč to teď měnit. O pomoc si umím říct, kdykoliv když cítím, že potřebuji na chvilku vydechnout, řeknu babičkám nebo Jirkovi. I taková hodinka prochozená v přírodě člověka osvěží a dobije.  

Co chcete své děti především naučit?

Moc bych si přála, aby až budou dospělé, byly spokojené. Žádnou vyšší ambici nemám, je mi jedno, jestli budou prodavačky nebo vysokoškolské profesorky, ale hlavně, aby byly rády samy sebou.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod
1. Cestovatelkou od narození
2. Kariéra v České televizi – Sama doma, Kam s nimi, Retro, Třináctá komnata...

Následující části rozhovoru:

4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP
5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

3. Manželství s novinářem a mateřství - diskuze

Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Zavírání se v pokoji

| Ada1215 | 18.10.2020, 16:29

Dobrý den, dceři je 12 let a v poslední době se neustále zavírá ve svém pokoji, nechce s námi moc komunikovat a dokonce jí i vadí, nechávat otevřené dveře do svého pokoje, i když ví, že tam bez jejího vědomí nebudeme vstupovat. Snažíme se její soukromí respektovat, vždy klepeme na dveře, pokud s ní chceme mluvit. Nevím, jestli je to puberlou nebo proč nám jako rodičům přestala věřit. Podotýkám, že se u nás doma nic nezměnilo, vše funguje jako dřív. Někdy mám pocit, že jí i vadí jen moje přítomnost. Přitom jsou ale dni, kdy se spolu normálně bavíme, dokonce se mi tu a tam s něčím svěří. Ale takových chvil je čím dál méně a bojím se, aby nevymizely úplně. Vím, že má nějaké problémy s kamarádkami, ale o tom vůbec nechce mluvit. Dále mě trápí její vztah s otcem . mým manželem. Ten je na ní poměrně přísný, což vůbec není na škodu, ale mám pocit, jako by se úplně vytratilo jakékoliv prřátelství mezi ní a otcem. Dokonce se i vyjádřila v tom smylsu, že by bylo lepší, kdyby s námi vůbec nebydlel. Všechno je mi to hrozně líto. Poradíte mi, prosím, jak vylepšit komunikaci a vztahy v rodině? Jak docílit toho, aby se situace ještě nezhoršovala? Dcera ví, že ji mám moc ráda a že mlže kdykoliv přijít, pokud ji bude něco trápit. Myslím, že ví, že mi může věřit.
Děkuji za radu.

Dobrý den, u vás doma se jak píšete, nic nezměnilo, ale jak to tak vypadá, tak se změnila vaše holčička. Vaše dcera podle popisovaných projevů evidentně vstoupila do období dospívání a chová se adekvátně svému věku a vývojovému období. Vy jako rodiče respektujte její potřebu většího soukromí a zavřené dveře jejího pokoje. Naopak pokud dcera přijde a bude si s vámí chtít povídat, pak tyto chvilky využijte na maximum a snažte se na ni udělat čas a vyslechnout ji. Příležitost si s ní popovídat, dozvědět se také nějaké informace o ní a o tom co prožívá se nemusí po delší dobu opakovat a to že byste na ni neměli čas může podkopat její důvěru ve vás. Nevyzvídejte nic o vztazích s kamarádkami, nepodsouvejte jí problémy, ale naslouchejte. V případě vyzvídání se dcera ještě více uzavře do sebe a neřekne vám nic. O období dospívání bylo napsáno mnoho literatury, stačí zapátrat na internetu, který se jen hemží radami jak komunikovat s dospívajícími dětmi. Lze také vyhledat některou z poraden pro rodinu a mezilidské vztahy, kde můžete pod vedením odborníka na komunikaci v rodině pracovat. Přesto všechno se připravte na to, že toto období je pro všechny zúčastněné členy náročné, ale také důležité. Vždyť z vaší holčičky se má stát sebevědomá mladá žena. Ohledně vztahu s otcem nejsou popisované projevy také nic neobvyklého, je ale potřeba i ze strany otce zapracovat na zlepšení komunikace  a přiblížení se dceři. Na tomto místě si níže dovolím vložit odkaz na článek, který jsem v létě četla na internetu a kde možná najdete některé odpovědi na vaše dotazy.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 19.10.2020, 10:28
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce