Inzerce
Inzerce
Inzerce

4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP

Martino, jste patronkou Dětského krizového centra a podporujete Ranou pěstounskou péči. Co obě role obnáší?

Poskytuji mediální podporu, někdy nějaké akce moderuji, snažím se díky své profesi dostat informace o DKC i RPP do povědomí veřejnosti.

V čem vidíte hlavní význam raného pěstounství?

Inzerce

Myslím si, že raní pěstouni odvádějí obrovský kus práce. Miminkům se věnují s takovou péčí, kterou jim jednoduše tety v kojeneckých ústavech a dětských domovech, přestože i ony dělají vše, co je v jejich silách, poskytnout nemohou, neboť dětí je tam mnoho a tet zase málo. V ústavech není možné, aby teta nosila dítě v šátku, aby k němu okamžitě přiběhla, kdykoliv zapláče, ale miminko právě tohle potřebuje. Proto beru ranou pěstounskou péči jako obrovský vklad, co opuštěné děti mohou touto péčí získat. Miminko se učí navázat kontakt s pečující osobou, a to se mu bude velmi hodit i v pozdějším životě při navazování dalších vztahů. Děti z ústavů často tuto dovednost nemají, střídá se u nich příliš mnoho tet, a tak to po čase jednoduše vzdají a raději se spoléhají jen samy na sebe, a to jim pak přináší komplikace ve vztazích. Chápu, že ne každé dítě je vhodné pro umístění do rodiny, proto nejsem pro rušení kojeneckých ústavů a dětských domovů, jen vidím cestu v jejich transformaci, mimo jiné, aby rodinám pěstounů byly nápomocné.

Inzerce

Jací lidé si v rámci rané pěstounské péče mohou osvojit miminko a jak se na novou situaci mohou připravit?

Jsou to lidé, kteří si musí projít vším, čím si procházejí zájemci o adopci. Jsou testováni psychology, zkoumají se jejich  důvody, proč se pěstouny chtějí stát. Pěstouni jsou vybíráni s velkou pečlivostí.  S raným pěstounstvím je spojena řada situací, které pěstouni musejí zvládnout – například předání dítěte buď biologickým, nebo adoptivním rodičům. Pokud by byly pochyby, že pěstouni v tomto neobstojí, dítě jim být dáno do péče nemůže. Pro lepší představu – je to jako byste hlídala dítě své nemocné sestře – ano, máte ho ráda, ale nepatří vám, budete jí ho muset jednoho dne vrátit.

Inzerce

Navštívila jste několik dětských domovů a viděla tam děti, se kterými jste se nemohla pomazlit, neb by jim to po Vašem odjezdu příliš chybělo. Jak jste takové návštěvy dokázala ustát a je tohle hlavní důvod, proč podporujete ranou pěstounskou péči?

Chápu obě strany, tety i děti, ale ano, na prvním místě jsou potřeby dítěte a z tohoto důvodu má pro mě raná pěstounská péče obrovský smysl.

Inzerce

Máte osobní zkušenost s adopcí, v čem je pěstounství jiné a je možné si vzít nejdříve dítě do pěstounské péče a pak ho adoptovat?

Možné to je, ale dítě musí být právně volné. Co se týče rané pěstounské péče, tam je to jinak, pěstouni mohou mít dítě od narození do maximálně jednoho roku jeho věku, a pak ho musí ze zákona předat buď biologickým rodičům, nebo do adopce. Samozřejmě cílem je, aby u pěstounů bylo miminko co nejkratší dobu, jen pár měsíců. V ideálním případě během té doby projeví zájem jeho biologická rodina, s pěstouny je v kontaktu a po upravení poměrů v rodině si dítě od pěstounů přebere. Pokud zájem od biologické rodiny není, dělá se všechno proto, aby dítě bylo právně volné a mohlo jít do adopce.

Může být pěstounství řešením obtížné rodinné situace, kdy maminka po rodičovské nemůže najít práci a rozhodne se vychovávat další dítě, ač nevlastní?

Pokud si chce osvojit dítě maminka po rodičovské dovolené, protože nemůže najít práci, není to skutečně vhodné řešení jejích problémů. Myslím, že taková rodina by neobstála už v poměrně náročném výběru a pravděpodobně ani v situacích, které pěstounství provází.

Kolik rodin se v současnosti pěstounství týká, jaký je zájem?

Už 103 rodin pečuje o miminka a přibližně stejný počet se právě školí.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod
1. Cestovatelkou od narození
2. Kariéra v České televizi – Sama doma, Kam s nimi, Retro, Třináctá komnata...
3. Manželství s novinářem a mateřství

Následující části rozhovoru:

5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP - diskuze

  • Profesionální pěstouni jsou na to vycvičeni a psycholigicky prověření, na modelových situacích, zda dokáži dítě odevzat, bez psychické újmy. To je reakce na ,,Žena se srdcem na dlani,,
    Martina hovoří fundovaně, je zřejmé, že ví o dané věci hodně. Celou dobu hovořila o přechodné péčí, ale ke konci už o trvalé pěstounské péči. To by mohlo lidi zmást. Není možné, aby bylo dítě svěřeno do přechodné péče rodině s tak malým ditětem, jak popisuje.
    EEva   | 10.01.2014 11:29:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Žena se srdcem na dlani.     
    Nedovedu si představit se starat o miminko a pak ho odevzdat. přece jen si k němu člověk vytvoří nějaký vztah.
    tygřímáma   | 09.01.2014 07:31:05
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Agresivní chování

| Mishaaak | 17.02.2020, 18:17

Dobrý den, mám dotaz ohledně chování 6ti leteho syna. S jeho otcem již přes rok nežiji. Když jsme byli spolu, tak na mě její otec křičel, když se mu něco nelíbilo a tak jsme odešli a Kubík to bral tak, že je to dobre, že už na mě taťka nebude křičet. Nevím zda to s tím souvisí, ale teď jsme s bývalím přítelem relativně v pohodě a Kubík mi říká ať se nastehuju zpět k taťkovi, že uz na mě nebude křičet. Sám Kubík teď začal být agresivní když se mu něco nelíbí. Začne se vztekat, kopat a nezvladatelne křičet, že mu musim nařezat aby se uklidnil. Sama už na to nemám nervy a dnes už mě na toto chování upozornila i paní učitelka ve školce. Prosím o radu jak se v takovýchto situacích chovat? Budeme asi muset navštívit psychologa, protože já už to nezvládám. Také se bojím, že až o tom řeknu jeho otci, začne mi vyčítat, že je to moje vina, že jsem odešla. Prosím jaký na toto chování máte názor? Moc děkuji za radu. Míša

Dobrý den, doporučila bych vám se co nejdříve objednat k dětskému klinickému psychologovi a začít situaci řešit. Vztekání vašeho syna byste neměla řešit také agresí (že mu nařežete, jak píšete). Synovu agresivitu tím jen podporujete a učíte ho, že se agresivitou řeší problémy a že je to tak v pořádku. Dělá to přece mamka i taťka. Synovo chování může také souviset s nevyjasněnou situací mezi vámi a jeho otcem. Kromě dětského psychologa by bylo vhodné zahájení podpory celé vaší rodiny formou například rodinné terapie, vztahový koučink atd. Je možné se obrátit na poradnu pro Rodinu a mezilidské vztahy, kde by vám mohli pomoci řešit vaši situaci komplexně. Synova agresivita je pouze symptomem, ne příčinou problému. Zdravím Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 10:17
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce