4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP

Rozhovor byl pořízen 4. ledna 2014

Martino, jste patronkou Dětského krizového centra a podporujete Ranou pěstounskou péči. Co obě role obnáší?

Poskytuji mediální podporu, někdy nějaké akce moderuji, snažím se díky své profesi dostat informace o DKC i RPP do povědomí veřejnosti.

V čem vidíte hlavní význam raného pěstounství?

Myslím si, že raní pěstouni odvádějí obrovský kus práce. Miminkům se věnují s takovou péčí, kterou jim jednoduše tety v kojeneckých ústavech a dětských domovech, přestože i ony dělají vše, co je v jejich silách, poskytnout nemohou, neboť dětí je tam mnoho a tet zase málo. V ústavech není možné, aby teta nosila dítě v šátku, aby k němu okamžitě přiběhla, kdykoliv zapláče, ale miminko právě tohle potřebuje. Proto beru ranou pěstounskou péči jako obrovský vklad, co opuštěné děti mohou touto péčí získat. Miminko se učí navázat kontakt s pečující osobou, a to se mu bude velmi hodit i v pozdějším životě při navazování dalších vztahů. Děti z ústavů často tuto dovednost nemají, střídá se u nich příliš mnoho tet, a tak to po čase jednoduše vzdají a raději se spoléhají jen samy na sebe, a to jim pak přináší komplikace ve vztazích. Chápu, že ne každé dítě je vhodné pro umístění do rodiny, proto nejsem pro rušení kojeneckých ústavů a dětských domovů, jen vidím cestu v jejich transformaci, mimo jiné, aby rodinám pěstounů byly nápomocné.

Jací lidé si v rámci rané pěstounské péče mohou osvojit miminko a jak se na novou situaci mohou připravit?

Jsou to lidé, kteří si musí projít vším, čím si procházejí zájemci o adopci. Jsou testováni psychology, zkoumají se jejich  důvody, proč se pěstouny chtějí stát. Pěstouni jsou vybíráni s velkou pečlivostí.  S raným pěstounstvím je spojena řada situací, které pěstouni musejí zvládnout – například předání dítěte buď biologickým, nebo adoptivním rodičům. Pokud by byly pochyby, že pěstouni v tomto neobstojí, dítě jim být dáno do péče nemůže. Pro lepší představu – je to jako byste hlídala dítě své nemocné sestře – ano, máte ho ráda, ale nepatří vám, budete jí ho muset jednoho dne vrátit.

Navštívila jste několik dětských domovů a viděla tam děti, se kterými jste se nemohla pomazlit, neb by jim to po Vašem odjezdu příliš chybělo. Jak jste takové návštěvy dokázala ustát a je tohle hlavní důvod, proč podporujete ranou pěstounskou péči?

Chápu obě strany, tety i děti, ale ano, na prvním místě jsou potřeby dítěte a z tohoto důvodu má pro mě raná pěstounská péče obrovský smysl.

Máte osobní zkušenost s adopcí, v čem je pěstounství jiné a je možné si vzít nejdříve dítě do pěstounské péče a pak ho adoptovat?

Možné to je, ale dítě musí být právně volné. Co se týče rané pěstounské péče, tam je to jinak, pěstouni mohou mít dítě od narození do maximálně jednoho roku jeho věku, a pak ho musí ze zákona předat buď biologickým rodičům, nebo do adopce. Samozřejmě cílem je, aby u pěstounů bylo miminko co nejkratší dobu, jen pár měsíců. V ideálním případě během té doby projeví zájem jeho biologická rodina, s pěstouny je v kontaktu a po upravení poměrů v rodině si dítě od pěstounů přebere. Pokud zájem od biologické rodiny není, dělá se všechno proto, aby dítě bylo právně volné a mohlo jít do adopce.

Může být pěstounství řešením obtížné rodinné situace, kdy maminka po rodičovské nemůže najít práci a rozhodne se vychovávat další dítě, ač nevlastní?

Pokud si chce osvojit dítě maminka po rodičovské dovolené, protože nemůže najít práci, není to skutečně vhodné řešení jejích problémů. Myslím, že taková rodina by neobstála už v poměrně náročném výběru a pravděpodobně ani v situacích, které pěstounství provází.

Kolik rodin se v současnosti pěstounství týká, jaký je zájem?

Už 103 rodin pečuje o miminka a přibližně stejný počet se právě školí.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod
1. Cestovatelkou od narození
2. Kariéra v České televizi – Sama doma, Kam s nimi, Retro, Třináctá komnata...
3. Manželství s novinářem a mateřství

Následující části rozhovoru:

5. Životní styl