Inzerce
Inzerce
Inzerce

4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP

Martino, jste patronkou Dětského krizového centra a podporujete Ranou pěstounskou péči. Co obě role obnáší?

Poskytuji mediální podporu, někdy nějaké akce moderuji, snažím se díky své profesi dostat informace o DKC i RPP do povědomí veřejnosti.

V čem vidíte hlavní význam raného pěstounství?

Inzerce

Myslím si, že raní pěstouni odvádějí obrovský kus práce. Miminkům se věnují s takovou péčí, kterou jim jednoduše tety v kojeneckých ústavech a dětských domovech, přestože i ony dělají vše, co je v jejich silách, poskytnout nemohou, neboť dětí je tam mnoho a tet zase málo. V ústavech není možné, aby teta nosila dítě v šátku, aby k němu okamžitě přiběhla, kdykoliv zapláče, ale miminko právě tohle potřebuje. Proto beru ranou pěstounskou péči jako obrovský vklad, co opuštěné děti mohou touto péčí získat. Miminko se učí navázat kontakt s pečující osobou, a to se mu bude velmi hodit i v pozdějším životě při navazování dalších vztahů. Děti z ústavů často tuto dovednost nemají, střídá se u nich příliš mnoho tet, a tak to po čase jednoduše vzdají a raději se spoléhají jen samy na sebe, a to jim pak přináší komplikace ve vztazích. Chápu, že ne každé dítě je vhodné pro umístění do rodiny, proto nejsem pro rušení kojeneckých ústavů a dětských domovů, jen vidím cestu v jejich transformaci, mimo jiné, aby rodinám pěstounů byly nápomocné.

Inzerce

Jací lidé si v rámci rané pěstounské péče mohou osvojit miminko a jak se na novou situaci mohou připravit?

Jsou to lidé, kteří si musí projít vším, čím si procházejí zájemci o adopci. Jsou testováni psychology, zkoumají se jejich  důvody, proč se pěstouny chtějí stát. Pěstouni jsou vybíráni s velkou pečlivostí.  S raným pěstounstvím je spojena řada situací, které pěstouni musejí zvládnout – například předání dítěte buď biologickým, nebo adoptivním rodičům. Pokud by byly pochyby, že pěstouni v tomto neobstojí, dítě jim být dáno do péče nemůže. Pro lepší představu – je to jako byste hlídala dítě své nemocné sestře – ano, máte ho ráda, ale nepatří vám, budete jí ho muset jednoho dne vrátit.

Inzerce

Navštívila jste několik dětských domovů a viděla tam děti, se kterými jste se nemohla pomazlit, neb by jim to po Vašem odjezdu příliš chybělo. Jak jste takové návštěvy dokázala ustát a je tohle hlavní důvod, proč podporujete ranou pěstounskou péči?

Chápu obě strany, tety i děti, ale ano, na prvním místě jsou potřeby dítěte a z tohoto důvodu má pro mě raná pěstounská péče obrovský smysl.

Inzerce

Máte osobní zkušenost s adopcí, v čem je pěstounství jiné a je možné si vzít nejdříve dítě do pěstounské péče a pak ho adoptovat?

Možné to je, ale dítě musí být právně volné. Co se týče rané pěstounské péče, tam je to jinak, pěstouni mohou mít dítě od narození do maximálně jednoho roku jeho věku, a pak ho musí ze zákona předat buď biologickým rodičům, nebo do adopce. Samozřejmě cílem je, aby u pěstounů bylo miminko co nejkratší dobu, jen pár měsíců. V ideálním případě během té doby projeví zájem jeho biologická rodina, s pěstouny je v kontaktu a po upravení poměrů v rodině si dítě od pěstounů přebere. Pokud zájem od biologické rodiny není, dělá se všechno proto, aby dítě bylo právně volné a mohlo jít do adopce.

Může být pěstounství řešením obtížné rodinné situace, kdy maminka po rodičovské nemůže najít práci a rozhodne se vychovávat další dítě, ač nevlastní?

Pokud si chce osvojit dítě maminka po rodičovské dovolené, protože nemůže najít práci, není to skutečně vhodné řešení jejích problémů. Myslím, že taková rodina by neobstála už v poměrně náročném výběru a pravděpodobně ani v situacích, které pěstounství provází.

Kolik rodin se v současnosti pěstounství týká, jaký je zájem?

Už 103 rodin pečuje o miminka a přibližně stejný počet se právě školí.

Rozhovor pořídila: Beáta Matyášová, http://www.facebook.com/bea.matyas

Předchozí části rozhovoru:

Úvod
1. Cestovatelkou od narození
2. Kariéra v České televizi – Sama doma, Kam s nimi, Retro, Třináctá komnata...
3. Manželství s novinářem a mateřství

Následující části rozhovoru:

5. Životní styl

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Související články

4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP - diskuze

  • Profesionální pěstouni jsou na to vycvičeni a psycholigicky prověření, na modelových situacích, zda dokáži dítě odevzat, bez psychické újmy. To je reakce na ,,Žena se srdcem na dlani,,
    Martina hovoří fundovaně, je zřejmé, že ví o dané věci hodně. Celou dobu hovořila o přechodné péčí, ale ke konci už o trvalé pěstounské péči. To by mohlo lidi zmást. Není možné, aby bylo dítě svěřeno do přechodné péče rodině s tak malým ditětem, jak popisuje.
    EEva   | 10.01.2014 11:29:15
    Reagovat | URL příspěvku
  • Žena se srdcem na dlani.     
    Nedovedu si představit se starat o miminko a pak ho odevzdat. přece jen si k němu člověk vytvoří nějaký vztah.
    tygřímáma   | 09.01.2014 07:31:05
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně syna. Jsou mu 2 roky a 8 měsíců. Byl kojen 7 měsíců. Už od malinka je na mě závislý. U babiček byl dohromady čtyřikrát přes noc, nejdříve plakal, pak už to zvládl bez breku, ale nešťastný. S jídlem se trápime cca od roka. Nechce jíst s nikým jiným než se mnou. Do teď mi odmítá jíst kousky. Takže doteď mu jídlo mačkám vidličkou, když cítí maso, hned ho vyplivuje. Myslela jsem, že to bude problém s kousky jako takovými, ale sušenky a to co mu chutná normálně sní, rozkouse. Celkově ho do jídla musíme nutit. Ovoce nechce vůbec, jí pouze kapsičky. Jogurty má rad, kakao a k večeři pouze chleba se žervé. Šunku, sýr taky odmítá. Jídlo se snažíme řešit různými doplňky stravy k navození chuti k jídlu. Věřím, že z toho vyroste. Teď v září nastupuje do školky a já doufám, že až uvidí ostatní děti, tak začne papat normálně. Více mě ale trápí ta závislost na mě. Je nešťastný i s manželem. Potřebovala bych poradit, jak ho to odnaučit. Před 8 měsíci jsem začala chodit na poloviční úvazek do práce, mysleli jsme, že se to zlepsi, když nebude furt se mnou. Ale je to stále stejně. Vždycky tu dobu přetrpi, pláče když odcházím. Neustále ho ubezpečuji, že se vrátím, že jdu jen do práce. Je vidět, že tomu rozumí, ale přesto se to nelepší, spíše naopak. Moc děkuji za jakoukoliv radu. Šafránková

Dobrý den, ohledně synovy stravy se poraďte s ošetřujícím lékařem. Pokud dítě prospívá, i když konzumuje jen určitá jídla, pak není důvod k obavám. S lékařem byste ale také měli konzultovat případné doplňky stravy, které dítěti dáváte. Ne všechny musí být pro takto malé dítě vhodné. Také by možná bylo dobré, aby lékař chlapci udělal krevní obraz, jestli mu opravdu nějaké živiny chybí, abyste mu nepodávali nadbytečné množství některých živin či vitamínů. Některé děti vykazují při jídle zvláštnosti, jedí jen určitá jídla a vybírají si. Není dobré dítě do jídla nutit a nutit jej k experimentování. Nová jídla však je dobré nabízet, v případě zájmu nechat ochutnat. Chutě dětí se mění a časem třeba syn může být ke zkoušení jiných jídel přístupnější. Zvláštnosti v jídle však ale také mohou vykazovat děti např. s poruchami autistického spektra, či děti hodně v jídle konzervativní. Mám příliš málo informací a váš syn je příliš malý. Ohledně pobytu bez vás nepíšete, kdo syna hlídá, když jste v práci. To že pláče, když odcházíte bývá u dětí normální. Je potřeba mu to citlivě vysvětlit na úrovni jeho chápání a vývoje. Dobu odchodu však neprodlužovat, dítě ani nadměrně nelitovat, nemazlit apod. Potom by si myslelo, že váš odchod je něco mimořádného a je důvod se bát. Takto malé dítě také nemá ještě vyvinutý pojem času, žije přítomností a myslí si proto, že odcházíte navždycky. Trošku mi z vašeho popisu připadá, že maličko chcete, aby na váš syn byl závislý, že vám to dává dojem výlučnosti a důležitosti. To vše dítě vycítí. Proč myslíte, že dobu bez vás protrpí. Žádné malé dítě se pokud je o něj dobře postaráno, má dobře rozvinuté citové vazby a navíc třeba už zná osobu, která jej hlídá, se celé čtyři hodiny určitě netrápí a také není důvod , aby bylo nešťastné. Nemohou to být spíše vaše domněnky? Zkuste chování a vývoj syna zkonzultovat s dětským klinickým psychologem. S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | dnes, 06:20
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Inzerce
×