4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP
4. Martina jako patronka DKC a mediální podpora RPP
Rozhovor byl pořízen 4. ledna 2014
Martino, jste patronkou Dětského krizového centra a podporujete Ranou pěstounskou péči. Co obě role obnáší?
Poskytuji mediální podporu, někdy nějaké akce moderuji, snažím se díky své profesi dostat informace o DKC i RPP do povědomí veřejnosti.
Inzerce
V čem vidíte hlavní význam raného pěstounství?
Myslím si, že raní pěstouni odvádějí obrovský kus práce. Miminkům se věnují s takovou péčí, kterou jim jednoduše tety v kojeneckých ústavech a dětských domovech, přestože i ony dělají vše, co je v jejich silách, poskytnout nemohou, neboť dětí je tam mnoho a tet zase málo. V ústavech není možné, aby teta nosila dítě v šátku, aby k němu okamžitě přiběhla, kdykoliv zapláče, ale miminko právě tohle potřebuje. Proto beru ranou pěstounskou péči jako obrovský vklad, co opuštěné děti mohou touto péčí získat. Miminko se učí navázat kontakt s pečující osobou, a to se mu bude velmi hodit i v pozdějším životě při navazování dalších vztahů. Děti z ústavů často tuto dovednost nemají, střídá se u nich příliš mnoho tet, a tak to po čase jednoduše vzdají a raději se spoléhají jen samy na sebe, a to jim pak přináší komplikace ve vztazích. Chápu, že ne každé dítě je vhodné pro umístění do rodiny, proto nejsem pro rušení kojeneckých ústavů a dětských domovů, jen vidím cestu v jejich transformaci, mimo jiné, aby rodinám pěstounů byly nápomocné.
Inzerce
Jací lidé si v rámci rané pěstounské péče mohou osvojit miminko a jak se na novou situaci mohou připravit?
Inzerce
Jsou to lidé, kteří si musí projít vším, čím si procházejí zájemci o adopci. Jsou testováni psychology, zkoumají se jejich důvody, proč se pěstouny chtějí stát. Pěstouni jsou vybíráni s velkou pečlivostí. S raným pěstounstvím je spojena řada situací, které pěstouni musejí zvládnout – například předání dítěte buď biologickým, nebo adoptivním rodičům. Pokud by byly pochyby, že pěstouni v tomto neobstojí, dítě jim být dáno do péče nemůže. Pro lepší představu – je to jako byste hlídala dítě své nemocné sestře – ano, máte ho ráda, ale nepatří vám, budete jí ho muset jednoho dne vrátit.
Navštívila jste několik dětských domovů a viděla tam děti, se kterými jste se nemohla pomazlit, neb by jim to po Vašem odjezdu příliš chybělo. Jak jste takové návštěvy dokázala ustát a je tohle hlavní důvod, proč podporujete ranou pěstounskou péči?
Inzerce
Chápu obě strany, tety i děti, ale ano, na prvním místě jsou potřeby dítěte a z tohoto důvodu má pro mě raná pěstounská péče obrovský smysl.
Máte osobní zkušenost s adopcí, v čem je pěstounství jiné a je možné si vzít nejdříve dítě do pěstounské péče a pak ho adoptovat?
Možné to je, ale dítě musí být právně volné. Co se týče rané pěstounské péče, tam je to jinak, pěstouni mohou mít dítě od narození do maximálně jednoho roku jeho věku, a pak ho musí ze zákona předat buď biologickým rodičům, nebo do adopce. Samozřejmě cílem je, aby u pěstounů bylo miminko co nejkratší dobu, jen pár měsíců. V ideálním případě během té doby projeví zájem jeho biologická rodina, s pěstouny je v kontaktu a po upravení poměrů v rodině si dítě od pěstounů přebere. Pokud zájem od biologické rodiny není, dělá se všechno proto, aby dítě bylo právně volné a mohlo jít do adopce.
Může být pěstounství řešením obtížné rodinné situace, kdy maminka po rodičovské nemůže najít práci a rozhodne se vychovávat další dítě, ač nevlastní?
Pokud si chce osvojit dítě maminka po rodičovské dovolené, protože nemůže najít práci, není to skutečně vhodné řešení jejích problémů. Myslím, že taková rodina by neobstála už v poměrně náročném výběru a pravděpodobně ani v situacích, které pěstounství provází.
Kolik rodin se v současnosti pěstounství týká, jaký je zájem?
Už 103 rodin pečuje o miminka a přibližně stejný počet se právě školí.
Profesionální pěstouni jsou na to vycvičeni a psycholigicky prověření, na modelových situacích, zda dokáži dítě odevzat, bez psychické újmy. To je reakce na ,,Žena se srdcem na dlani,,
Martina hovoří fundovaně, je zřejmé, že ví o dané věci hodně. Celou dobu hovořila o přechodné péčí, ale ke konci už o trvalé pěstounské péči. To by mohlo lidi zmást. Není možné, aby bylo dítě svěřeno do přechodné péče rodině s tak malým ditětem, jak popisuje.
obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji
Dobrý den,
poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.
Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.
S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog
Vypočtěte si v naší těhotenské kalkulačce, kdy Vás čekají ultrazvuky, kdy obdržíte těhotenskou průkazku, kdy se podrobíte triple testu, kdy se vyšetřuje streptokok, kdy se provádí amniocentéza, kdy byste si měla nachystat věci do porodnice, kdy nastupujete mateřskou dovolenou.
Kategorie BMI jsou zjednodušeným modelem, které nám pomáhají se zorientovat v naší tělesné hmotnosti.
Body Mass Index (BMI) udává méně přesné údaje zejména u dětí, starších lidí a aktivních sportovců. Přesnější posouzení tělesné váhy než kalkulačka BMI může provést odborník, který zahrne i další parametry: např. pohlaví, věk, objem svalů, typ postavy a celkový životní styl.
Ucelená vzdělávací sada knížek pro děti a náctileté zaměřená na zdravý životní styl. Psána odborníky. Testována na vlastních dětech :-)!
Knihy pro dospělé: Zdravé těhotenství a Žena po 40
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze
návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.
V pořádkuOdmítnoutDalší informace
Související články
5. Životní styl
životní styl, cestování, děti, zahradničení
1. Cestovatelkou od narození
cestovatelka, cestování, Španělsko
3. Manželství s novinářem a mateřství
manželství, seznámení, svatba, novinář, děti
2. Kariéra v České televizi
Česká televize, kariéra, Sama doma, Kam s nimi, Retro, Třináctá komnata