3. Životní styl profesora Pirka

Dokážete oddělit pracovní život od soukromého? Opravdu doma nepřemýšlíte, jak je na tom ten pacient, kterého jste dnes odoperoval?
No to víte, že jo. Ale doma se o práci nebavíme. Ale samozřejmě, že někdy, zvlášť po takové těžké operaci, o tom člověk večer přemýšlí, v noci sem volá, jak se pacientovi daří. Určitě ano, to jistě. To není rodinný život, to má člověk v sobě a určitě jej to trápí často.

To byste se měli zeptat mého okolí, jestli se to nějak na okolí projeví.

Je Vaše žena také z medicíny?
Ne, žena byla učitelkou. Teď je v důchodu.

Jak jste se poznali?
Jak jsme se poznali? No, jak to tak bývá, na venkovské tancovačce.

A jak dlouho jste již spolu?
42 let.

Máte nějaký recept na šťastné a dlouhé manželství?
Tak já nevím, jestli na šťastné, ale na dlouhodobé určitě, ten recept je v tolerantnosti.

Vy vstáváte stejně jako já kolem půl šesté a také den začínáte rozcvičkou. Jak vypadá ta Vaše?
Moje rozcvička vypadá tak, že nejdřív dělám takový strečink na zádové svaly a potom posiluji zádové a břišní svaly. Nakonec posiluji paže kvůli běžkám.

Tricepsy?
Ano. Mám takovou lavici, na kterou si kleknu a takhle tahám. Dneska běžky, ta klasika, se vlastně jezdí soupaž. S tím klasickým stříďákem už ne. Takoví ti nejlepší, jako Standa Řezáč, ten dokáže celou Jizerskou padesátku jet soupaž, což já nechápu, protože to je kopec jako hrom. Vy taky cvičíte?

Každý den.
Já se tím ráno nastartuju.

Ano, já myslím, že to působí hodně na psychiku. Člověk si vyplaví ty správné látky a má dobrou náladu hned od rána.
No, no.

Musíte jako operatér dodržovat nějaký denní režim? Můžete si dovolit večer alkohol nebo se mu vyhýbáte?
Prakticky každý den si dám dvě až čtyři deci vína.

A jakému dáváte přednost?
V létě bílému, v zimě červenému. A přes den k jídlu si dá člověk růžové. A zpravidla tedy moravské. My máme spoustu kamarádů v okolí Hustopečí. Tak máme víno odtamtud a stejně tak ze Znojma, ze Znovínu.

A jezdíte tam často?
Jezdíme tam, podle toho, čemu se říká často. Letos tam budeme asi čtyřikrát.

To je skoro častěji než já z Brna.
Letos se toho sešlo hodně, byli jsme tam na krojovaných hodech na konci srpna ve Starovicích.

A kde to přesně je?
Starovice jsou 2 kilometry od Hustopečí. Před Hustopečemi jsou Starovice a za Hustopečemi jsou Starovičky. Tak tam jsme byli letos v srpnu na hodech. Pak jsem tam byl na natáčení vánočního pořadu pro rozhlas ve sklípku zpěváka Jožky Šmukaře. A s panem Postráneckým a s paní zpěvačkou Ambrožovou jsme natáčeli u pana Harta ve Znojmě, ve sklípku, to se vysílalo tuhle nebo minulou sobotu. A také budeme mít ve Znojmě v listopadu sympózium. A tak jsem na Moravě každou chvíli. Většinou to vyšlo na víkendy, je to fofr.

Dodržujete zdravý životní styl?
To určitě ne.

Takže nemáte nějakou zdravou nebo speciální stravu?
Ne, vůbec ne. Žádnou speciální stravu, jenom si kontroluju cholesterol. A když nějak vyskočí, tak se omezím. (Mimochodem se dozvídám, že před Velkou Kunratickou, která se běžela den před rozhovorem, si pan profesor dopřál husu a následně ve své kategorii obsadil úžasné 2. místo! Gratulujeme!)

Jak dlouho jste denně v práci?
Podle toho, jak je potřeba. To je právě to, co já strašně, jako odpůrce akce Děkujeme, odcházíme, neuznávám.

K tomu se ještě dostaneme.
Protože medicína je nejtěžší z věd a nejpracnější z umění. To jsem neřekl já, to řekl někdo jiný, ale mně se to líbí. Medicína je svým způsobem svobodné zaměstnání. Ke svobodnému zaměstnání patří to, že vlastně nemáte pevnou pracovní dobu a že tedy vyděláváte více peněz než lidé, kteří ji mají. To jde ruku v ruce. Přece nemůžu chtít jenom vydělávat třikrát tolik, než je průměr a mít pracovní dobu od do. To prostě spolu nejde. Kdo chce mít pracovní dobu od do, tak musí počítat s tím, že bude mít plat jako jiní lidi. Kdyby v soukromých firmách vysokoškoláci na odpovídajících místech jako lékaři řekli, že chtějí jít ve čtyři domů z práce, tak je okamžitě vyrazej. Když chce někdo vydělávat hodně peněz, musí umět pracovat. Já chodím z práce tak, jak je potřeba. Dneska třeba půjdu ve tři, když teď musíme omezovat operativu, protože pojišťovny nemají peníze. Ale když peníze mají a pacienti to potřebují, tak jsem tady, jak je potřeba. A to oni si neuvědomují a to já jim strašně zazlívám.

Jste vášnivým sportovcem. Co pro Vás sport znamená? Pouze ventil nahromaděných stresových látek z pracovního procesu? Nebo něco více? Kterým sportům kromě běhání se věnujete rád?
Ano, je to tohle to a navíc je to životní styl, setkáváte se tam se strašně príma lidmi, a protože to jsou většinou nelékaři, tak se s nimi člověk baví o úplně jiných věcech. A ta atmosféra je moc hezká, třeba teď v těch Kunraticích to bylo príma. Tam nikdo neběhá pro slávu. Kromě běhání se v zimě věnuji hodně běžkám.

A klasickému lyžování taky?
Klasickému lyžování taky, ale u nás ne. U nás moc ne. Z toho důvodu, že u nás jsou pořád strašné fronty, i když těch vleků a lanovek je nesrovnatelně více, než bývalo.

A taky ty služby…
…no, já na služby nejsem zvědavý.

S dětmi…
To je jasné, ale my máme byt v Rokytnici, takže já neočekávám, že musím někam jít...

A také si tady na horách musíte pořád hlídat to náčiní, aby Vám to někdo neukradl. V Alpách necháte někde batoh a máte jej tam ještě druhý den.
Jasně. To je jedna věc a druhá věc je, že jak se chovají čeští řidiči bezohledně na silnicích, tak se chovají mladí čeští lyžaři na svazích. Tam opravdu hrozí ošklivé úrazy. My, co jsme vyrostli na boulovatých neupravených sjezdovkách s blbými lyžemi, tak víme, co si můžeme dovolit, protože musíme mít lyže trvale pod kontrolou. Ale když je někdo na mnohem lepších lyžích, jezdí na srovnaných sjezdovkách, tak to pustí a vůbec neví, co s tím má dělat v krizových situacích. A z toho jsou pak ty strašlivé úrazy. V Alpách se lidi k sobě navzájem nechovají tak agresivně a bezohledně, jako tady u nás. Tak oni taky neumějí jezdit na boulích, kromě těch tras, kdy jezdíme of piste, ale nechovají se tak bezohledně. Takže my si vždycky zajedeme na týden do Alp, to nám stačí. Tady v Rokytnici, občas když je ideální sníh, jdu třeba v osm ráno, kdy pouštějí lanovky, a než ti ostatní tam dolezou, tak si to párkrát sjedu. Pak si vezmu běžky a trénuji na běžkách. Tak to jsou ty sporty. Mým hlavním sportem byl pozemní hokej, který jsem hrál celé mládí za pražskou Slávii.

To jste hrál závodně?
Ano, hráli jsme i Pohár mistrů evropských zemí. Teď už ne, teď už jsem za prvé starý a za druhé sem tam od někoho dostanete do ruky, tak to s tou chirurgií úplně nešlo dohromady. Přesedlal jsem na ty přespolní běhy a námořní jachting.

Kolik maratónů jste letos běžel?
Běhám jenom tak jeden maraton za rok.

Kolik vlastně ty maratóny měří?
Maratón měří 42 kilometrů 195 metrů.

A za jak dlouho je uběhnete?
Osobní rekord mám 3 hodiny 14 minut, ale pak jsou i jiné běhy, půlmaratóny, desetikilometrové běhy.

A Kunratice?
Kunratice, letos byl 78. ročník, to je speciální běh přes tři kopce a tři potoky.

Kolik to má dohromady?
On je jenom 3100 metrů dlouhý, ale já bych tam někdy mohl vzít GPSku, to mě ještě nenapadlo, a změřit ty výškové metry. Kolik tam člověk nastoupá výškových metrů na těch 3100. Někdy to udělám, to není takový problém. To jsou kopce, kde se opravdu ten druhý, Hrádek, leze po čtyřech. Není dlouhý, jestli je to jenom 50 metrů, ale příkrý svah. Od startu se běží přes jeden potok do kopce, seběhne se, přes druhý potok, nahoru na Hrádek, přes třetí potok do třetího kopce a ze třetího kopce do cíle. Takže to je takový specielní běh.



Nástěnka s rodinnými fotografiemi, sběratelským úlovkem a startovními čísly, 199 je z letošní Velké Kunratické.

A jak to zvládáte, abyste nepřepálil ten start a vydržel do cíle?
Já jsem to běžel letos po třicáté. To už vím jak.

Diskuze se stočila k technice běhání a k běhu kolem Brněnské přehrady, který byl organizován víkend před rozhovorem. Stěžuji si, že vždy u běhu přepálím začátek a pak už nemůžu…
U těch dlouhých běhů je strašně důležité vědět, na co máte natrénováno. Já jsem si koupil běžeckého Garmina, na kterém si nařídíte sparring partnera. Třeba půlmaratony běhám 4:30 minut jeden kilometr. Tak tomu sparing partnerovi zadáte, že poběží rychlostí 4:30. Na displeji máte dva panáčky, a když vedete Vy, tak jsou tam černá čísla a když on Vás předběhne, tak je černá obrazovka a bílá čísla a ukazuje to i o kolik vteřin jste před ním, o kolik je to metrů, abyste ten začátek nepřepálila. Protože to je nejhorší, co se Vám může stát. To mladí kluci na maratónu mě předbíhají na 5., 10. kilometru, a Vy je pak předbíháte na 30., 35. kilometru, protože jim dojdou síly. Tak to je strašně důležité. A pro zlepšení se musí trošičku trénovat. Já to nedělám příliš vědecky, ale musíte si dávat nejen objemy. Objemy, které se budou běhat teď v lednu, jsou strašná otrava. To se musí běhat hodně pomalu. Tak to běhám s rádiem. Ale pak se k tomu začnou vkládat tzv. intervalové běhání, to vymyslel Zátopkův trenér, a právě proto byl Zátopek ve své době tak vynikající. Intervalový trénink je, že si dáte stovku, čtyřstovku sprintem, a pak úplně volné vyklusání. A zase. A to se opakuje. A tohle to Vám strašně zvyšuje výkonnost. To se má aspoň jednou týdne vkládat do tréninku.

To by mne bavilo, když je tam rychlý start…
…pak se běhá tzv. far leg. To si běžíte a střídáte si to tempo podle nálady.

A máte doma běžecký pás?
Běžecký pás nemám, já dělám taky triatlon, takže mám doma spinningové kolo a také veslařský trenažér, který je výborný, ten je na celé tělo. A tu posilovací lavici. My, co bydlíme na Žižkově, máme tu výhodu, že je tam gymnázium Na Pražačce. Za ním je sportovní areál Pražačka, kde se do desíti do večera svítí, je tam umělá tráva, také atletická dráha, která je do desíti do večera otevřená. Takže já přijdu třeba v osm večer z práce domů a jdu si zaběhat. I v zimě tak můžu chodit běhat ven. Na tom páse neběhám.

Z jakého životního ocenění máte největší radost?
Já doufám, že mě teprve čeká. Z těch, co jsem dostal, si velice vážím ocenění od Unie pacientů, kterou jsem byl zvolený Nejlepším lékařem roku 2009. Od pacientů je to hezké ocenění. Většinou když dostanete nějakou cenu, já mám čestné členství v několika společnostech, tak to dostanete, protože Vám bylo třeba šedesát, ano, musel jste něco udělat, ale bylo Vám šedesát, proto tu cenu dostanete. Pacienti, ti nemají žádný důvod mi nadržovat. Pak jsem byl manažer roku ve zdravotnictví, to bylo dřív, 2007. Toho si taky vážím, protože to bylo o hospodářství. Tehdy jsem ve finále porazil nynějšího pana ministra, i když já jsem přesvědčený, že on si to ocenění zasluhoval spíš než já.

Proč myslíte?
Protože on byl manažer obrovské hradecké nemocnice, která je mnohem větší než kardiocentrum IKEMu. A on se tomu manažerství věnoval na full time. Já to manažerství dělám a při tom operuju.

Máte vůbec nějaké neřesti?
Mám spoustu neřestí. To se zeptejte mojí ženy.

Tak nám nějaké prozraďte.
Mám spoustu, žena říká, že to se mnou není k vydržení. Že jsem moc aktivní. Že je to příšerné. Vždycky, když se na to kamarádi ptají, odpovídám: „Jo, jen si nemyslete.“

Do kdy chcete operovat? Myslíte, že si dokážete říci dost? Není operování tak trochu jako droga?

To je strašně těžké, aby člověk dokázal včas přestat. Nevím, jestli to člověk dokáže sám poznat, nevím, jestli bude někdo ke mně tak upřímný. Já jsem tak upřímný byl, že jsem svým starším kolegům, kterých si velice vážím, toto řekl. Když už jsem viděl, že to jejich operování není takové, aby neztratili úctu těch ostatních, řekl jsem jim to. Ale nevím, jestli bude ke mně někdo tak upřímný, že mi to také řekne. Jak se to blíží, tak z toho mám čím dál větší obavu. Někdo musel přestat operovat v šedesáti, třiašedesáti, profesor Pafko, profesor Černý klidně operují v sedmdesáti. Dokonce doktor Cooley operuje v devadesáti. Takže je to individuální.

Rozhovor pořídila: Jana Martincová.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

3. Životní styl profesora Pirka - diskuze

  • Krásný počtení, to jo, ale mě úplně bolí nohy při představě kolik toho naběhá :) Každopádně tedy obrovská úcta a respekt.
    luciasek84   | 11.01.2012 14:23:58
    Reagovat | URL příspěvku
  • Je to borec. 
    sazicka   | 11.01.2012 13:13:42
    Reagovat | URL příspěvku
  • Musim nesouhlasit
    Na Valassku sjezdovky krasne upravene, fronty nejsou, lyzari ohleduplni a batoh mi nikdy nikdo neukradl. 
    Ale verim, ze v Krkonosich je to jine.

    No, ja kdyz jdu k hnoji s kocarkem, tak mam sparing partnera Marusku, kdyz jde prede mnou, tak vim, ze musim zrychlit, aby nezmizela nekde v polich, kdyz jde za mnou musim zpomalit 
    Chudak pan doktor, kilak za 4:30. My mame kilak za 01:04:30 
    zajic   | 11.01.2012 12:29:54 | Reakcí: 3, poslední: 11.01.2012 22:28:24
    Reagovat | Zobrazit reakce | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Dobrý den,
Chtěla jsem se zeptat momentálně žiji v UK a zde i pracuji po dobu 2 let. Teď jsem v 7 týdnu těhotenství a chci se vracet zpět do ČR. Jakmile se vrátím do ČR chci se nahlásit na UP jelikož mě asi nikdo již nezamestna. Tak se chci zeptat Mám nárok na mateřskou dovolenou v ČR popřípadě co musím doložit za dokumenty abych na ni nárok měla?
Předem děkuji za odpověď
Aneta. L.

Dobrý den,

pojem mateřská dovolená (příp. rodičovská dovolená) se vztahuje k volnu poskytovanému zaměstnavatelem. Vás pravděpodobně zajímají ale peněžité dávky, ty se označují jako peněžitá pomoc v mateřství (PPM) a rodičovský příspěvek. Nárok na PPM se váže v České republice na účast na nemocenském pojištění. Je nutné splnit alespoň 270 dnů nemocenského pojištění za poslední 2 roky před nástupem na PPM (nastupuje se v období 6-8 týdnů před porodem) a zároveň nastoupit na PPM ze zaměstnání (příp. jako OSVČ, ale tam jsou i další podmínky) nebo v ochranné lhůtě.

Jelikož jste pracovala v UK, je v první řadě důležité, zda jste tam byla účastna příslušeného pojištění pro případ mateřství (tedy obdoby českého nemocenského pojištění), které by zakládalo nárok na peněžitou dávku v mateřství v UK. Pokud nebyla, pak Vám ani v ČR nárok na PPM nevznikne. Pokud jste v UK účastna pojištění byla, měla byste v první řadě zjistit, zda máte možnost čerpat tuto dávku z UK (zákony v UK bohužel neznám). Pokud taková možnost čerpání z UK není, ale byla jste účastna příslušného pojištění, tak za určitých podmínek je možné čerpat PPM v ČR. Je to možné v případě, že byste v ČR nastoupila do zaměstnání, ze kterého by bylo odváděno nemocenské pojištění. Pak by se Vám do potřebných 270 dnů započítalo i pojištění z UK. Informace o konkrétním postupu a potřebných formulářích dostanete na ČSSZ. Pokud už do práce v ČR nenastoupíte, tak existuje taky možnost vzniku nároku na PPM v ČR, ale za velmi specifických podmínek. Podstatné je, zda jste si po dobu práce v zahraničí zachovala tzv. centrum zájmu v ČR. Dále je podstatné, zda v zahraničí bylo splněno 270 dnů pojištění, zda se vejdete do ochranné lhůty a zda by Vám byla přiznaná podpora v nezaměstnanosti. Je to ale specifická situace a proto doporučuji si tyto a případné další podmínky ověřit na ČSSZ. Ohledně nároku na podporu a posuzování centra zájmu se můžete obrátit na úřad práce (call centrum +420 844 844 803).

Rodičovský příspěvek se čerpá po vyčerpání PPM nebo od narození dítěte, pokud ani jeden rodič PPM nečerpá. V rámci rodičovského příspěvku se posuzují jako společně posuzované osoby standardně děti a oba rodiče. Neuvádíte informace o otci dítěte, proto není možné konkrétně posoudit Váš nárok na rodičovský příspěvek v ČR. Pokud byste všichni měli v době podání žádosti trvalý pobyt v ČR a měli tady i skutečné bydliště (žili zde, pracovali apod.), tak byste nárok v ČR měli. Pokud je ale například otec cizinec pracující v zahraničí, tak je posuzování složitější a v takovém případě doporučuji se obrátit s dotazem na úřad práce.

Ing. Lenka Kozlová | Babyonline | 12.10.2018, 17:54
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Další informace
Zavřít reklamu
Inzerce