Téma šesté: Znáte ze svého okolí příběh osudové lásky?

Mia:

Jako osudový vztah vnímám ten svých rodičů. Maminka pochází z Prahy, táta je z venkova. Jeho rodiče měli hospodářství a se svatbou našich nesouhlasili, ani na ni nešli. Mamka je ale překvapila. Vždycky se o tátu, který byl hajný, skvěle starala a  na vsi si bez potíží zvykla. Babička s dědou ji nakonec brali jako svou dceru a mrzelo je, že mladým zpočátku nepřáli. Dodnes je z našich ta vzájemná láska cítit a já občas lituju, že moje manželství nedopadlo stejně.

Verona:

Moje babička a děda. Dědečka jsem bohužel nepoznala, zemřel v padesáti, ale z vyprávění vim, že s babičkou se měli rádi už na základní škole. V životě spolu zvládli všechno, a i když byla babička ještě mladá a krásná, když umřel, nikdy už o nikoho nezavadila ani pohledem. Navíc zemřela ve stejný den jako on, akorát o hodně let později. 

Thea:

Svoji osudovou lásku jsem poznala ve čtrnácti. Vdala jsem se za jinýho, mám s ním dvě děti a pořád doufám, že ten osudovej chlap se do mýho zpackanýho života vrátí. Až se tak stane, zase budu šťastná. Věřím tomu.

Belinda:

Osudová láska byla určitě ta mojí tety a strejdy. Narodili se kousek od sebe, ale jejich rodiny se neznaly. Obě se pak shodou náhod přestěhovaly do stejného města, ale ani tam se ti dva nepotkali. Pak spolu byli ve stejný čas ve stejném kempu v Bulharsku, ale ani tam jim setkání nebylo souzeno. Až když teta letěla služebně do Ruska, posadili je letušky vedle sebe. Od té doby byli spolu a milovali se pořád stejně vášnivě jako na začátku. Štěstí jim vydrželo 14 let, než strýc tragicky zahynul v autě. Teta se z toho dodnes nevzpamatovala, její láska jí pořád hrozně chybí.

Carla:

Moje kamarádka a její muž. Brali se v osmnácti, oběma rodičům na protest. Všichni si mysleli, že jim to nevydrží. Už jsou spolu dvacet let, a přestože spolu dlouho nemohli mít děti, všechno ustáli a dneska vychovávaj tři.  Pořád to nemaj lehký a jejich manželství není vůbec standardní, podstatný ale je, že se na sebe můžou spolehnout a že oba vědí, že k sobě prostě patří.

Dona:

Moje vzdálená teta. Byla zamilovaná, ale protože byla z jinejch poměrů, tak se nemohli vzít. On si se musel oženit s  jinou a teta na něj celej život čekala. Když ovdověl, bylo tetě nějakých padesát. Na nic víc nečekali – zasnoubili se a pak i vzali. Ani jeden už nežije, ale jejich příběh se vypráví dál. Tak jako teď J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2087

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2092