Sandra a zaručená dieta

Jak už víte, celý prázdniny jsem řešila, že Sabinka v září nastupuje do školy, Karin do školky a já se vracím do práce. Bála jsem se, jak to holky ponesou, jestli budu stíhat, a jak všichni zvládneme najet na nový režim. Jako pro většinu matek byl pro mě dost stresující i nekonečný seznam prvňáčka (škola nebo školka, vyjde to podobně), ale upřímně, to nejhorší to nebylo.

To, čím jsem se zabývala poslední rok úplně maximálně, byla moje váha a pocit, že do cestovky se MUSÍM vrátit ve stejné formě, v níž jsem před lety nastupovala.

Za šest roků doma jsem se totiž celkem oplácala, a tak jsem poslední rok neustále řešila, jak těch deset kilo navíc shodit. Upřímně – vyzkoušela jsem leccos a všechno bylo malé scifi. Po mrkvový dietě jsem byla oranžová ještě dva týdny od jejího ukončení, na tukožroutskou polívku jsem se nedokázala podívat hned při šesté porci prvního dietního dne, čtyři dny jsem dokázala jíst jenom čistou rýži (naštěstí vařenou), další dva dny pila jen ananasový stoprocentní džus, pak si koupila zaručeně přírodní prostředek KILO OFF, ale nedělo se NIC! Váha se mi pořád vysmívala, chvilku jsem měla několik gramů dole, aby za dvě hodiny (přiznávám, vážila jsem se po každý návštěvě toalety) byl nahoře dvojnásobek. Sakra – byla jsem zklamaná! Naštvaná. A ublížená.

Když to nešlo změnou jídelníčku, šla jsem do sebe a začala se hýbat – od října jsem denně zkoušela běhat a za tři týdny si uhnala zánět průdušek, v zimě jsem plavala a skončila na antibiotikách se zánětem středního ucha, na jaře jsem zkusila box a vymkla si zápěstí. Naprostá zoufalost!

Když už jsem to vzdala a pořídila si do kanclu komplet nový šatník, velikost 42, někdo tam nahoře měl pocit, že legrace ještě nebylo dost.

Ta hrozná bolest mě vzbudila krátce po půlnoci první srpnový víkend. V zrcadle jsem se ani nepoznala a dotknout se opuchlé tváře, to byl holý nesmysl. Luxusní zánět zubu. Za tři týdny mi postupně vyrvali všechny čtyři osmičky a možná i všechny chuťový buňky. Pila jsem jenom vývary a čaje.

Deset kilo je dole, skoro bych řekla, ani to nebolelo. To bych ale kecala. Hubu cítím ještě teď, ovšem stačí pohled na mé nové já v kostýmku ještě od státnic a všechno je zapomenuto. Nazouvám si nové lodičky od manžela a byt opuštím pravou nohou. Holky už čekají u výtahu. Je druhého září.

P.S. Kdo by měl zájem o hadýrky L až XL, prodám se slevou J.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2039

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2054