Téma druhé: Komu prvnímu jste se svěřily, že jste těhotné?

Sandra:

Vzpomínám na svoje první těhotenství. Že čekám miminko mi doktor potvrdil přesně na moje třicátiny. Super dárek, skákala jsem nadšením. Hned při slavnostní večeři, na kterou mě pozval manžel, jsem mu to pošeptala. Jaké však bylo moje překvapení, když se urazil. Měl zlost, že ty zlatý náušnice, co pro mě schovával v kapse, tahle novinka úplně zabije. Nezabila J. Nosím je dodnes a manželovi jsem vysvětlila, že OBA nejlepší dárky mi ke kulatinám nadělil právě on. Truhlík jeden.

Edita:

Poprvý si nevzpomínám, podruhý s Maxem už ano. Volala jsem Alexovi do práce, a protože věděl, že se chystám k doktorovi, stačilo nám jenom pár slov. J

já: „Tak jo.“

on: „Jo?!“

já: „Jo!“

Smáli jsme se jako dva blázni. Bylo to bezva.

Rebeka:

Pokaždý jsem to hrozně dlouho tutlala. Hrozně mě bavilo sledovat budoucího tatínka, který zatím netuší. Kolem dvanáctého týdne jsem to oběma otcům mých dcer řekla na romantické procházce. Dobrá byla reakce druhého muže, když jsme čekali Sáru. „Je to vůbec moje?“ Měl to asi připravený dlouho (možná od puberty J) a přišlo mu to jistě vtipný, ale vyplázla jsem na něj jazyk. Pak se zase potutelně usmíval on. U Marušky to bylo podobný, nedokázal si to odpustit J.

Carla:

Už jsme sice byli svoji, ale Hubert chtěl s dítětem ještě počkat. Moje biologický hodiny ale bily na poplach. Tajně jsem přestala brát prášky a hned měsíc na to mi přestala chutnat cigareta. Docela mě to vyděsilo, tušila jsem, která bije. Test jsem si udělala v práci a večer se dovalila domů celá říčná. Manžel mi nabízel víno, ale já odmítla. Jen ze srandy se zeptal, jestli nejsem v tom, a já pípla, že asi jo. Nechtěl tomu uvěřit a hodně dlouho mi vyčítal, že jsem ho podvedla. Nejsem na sebe pyšná, ale nemohla jsem si pomoct. Jak se kluk narodil, na všechno zapomněl. Zbožňuje ho nade vše a myslím, že už si ani nevzpomíná, jak se původně otcovství bránil. J Druhé dítě jsme už naplánovali společně.

Dona:

Nevzpomínám si přesně, ale nic romantickýho v tom nebylo. Odehrálo se to na školní chodbě a on zbaběle utekl na pánský záchody. Od tý chvíle se mi vyhýbal.

Verona:

Pamatuju si, že jsem pořád měla chuť na kyselý okurky. Kamarádka mi tvrdila, že jsem určitě v tom, ale já jí nevěřila: „Takhle rychle?“ Když jsem měla tři dny zpoždění, koupila jsem si test, ale usmívající se lékárnici hned vysvětlovala, že jsem určitě jenom nastydlá. Nevím, proč jsem se myšlence na mateřství tak vyhýbala. Test byl pozitivní do první minuty po počůrání papírku. Na Zdeňka jsem to vyhrkla ve dveřích hned jak přišel z práce, ani si nezul boty.

Překvapilo mě s jakým to vzal klidem: „Vím to už dávno.“

„Jak to?“

„Stačí otevřít lednici, miláčku.“

A fakt, že jo - tolik sklenic s kyselýma okurkama a jinou zeleninou v nálevu jste nikdy neviděli. Za osm měsíců se nám narodila sladká Rózinka.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2038

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/2050