Edita

Edita pochází z Ukrajiny. Má krásný dlouhý černý vlasy a zajímavý pohled. Na všech fotkách ve své fotogalerce vypadá zamyšleně. Je na našem chatu jediná cizinka, přispívá jenom občas, ale pokaždý trefně a věcně. S češtinou nemá žádný problém, přece jenom tu už žije skoro patnáct let.

Do Čech se přestěhovala krátce po tom, co ovdověla. Vdávala se jako osmnáctiletá, za sebou měla hezký dětství, ze kterýho si nejvíc vzpomíná na několik let, kdy vyrůstala jako jedináček a měla maminku jenom pro sebe, a pak na starost a péči o mladšího bráchu, který ve čtyřech letech onemocněl dětskou obrnou a zůstal invalidní.

Vzala si kluka ze stejný vesnice, moc ho milovala. Chtěli děti, ale nedařilo se. Během prvního roku jejich manželství Edita třikrát potratila a aby tý smůly nebylo málo, na jeho konci, krátce před Vánoci, měl její manžel v práci úraz a na místě zemřel. Editě bylo devatenáct a nevěděla, co si počít. Rozhodla se utýct. Z místa, kde vyrůstala a ke kterému ji svazovaly vzpomínky na to krásný a pak taky na to tragický.

Takhle se ocitla v Praze. Pracovala jako servírka a netrvalo dlouho, vdávala se znovu. Tentokrát za Čecha, který ji chtěl zachránit, dostat pryč z lacinýho podnájmu a smutku, který v ní po opuštění domova zůstal. Chvíli jim to klapalo. Edita byla pečlivá, starala se o muže i o domácnost, do roka porodila dceru. Její srdce se naplnilo radostí a novou dimenzí lásky. Žila hlavně pro Danielu a myslela si, že její štěstí je nekonečné. Jenže se spletla.

Nejdřív ji uhodil sem tam. Pak pokaždý, když se vrátil ožralej v noci domů. Pak si s sebou tahal i ženský. A nakonec byla špínou, která neměla na nic nejmenší právo. Manžel ji a dceru zamykal v jednom pokoji a v tom vedlejším se válel s milenkou. Edita byla vyhublá na kost a vystrašená k smrti. Jednoho dne, kdy už jí zbyla jen dvouletá Daniela a její postýlka (Edita musela spát na zemi), sebrala poslední kousky odvahy, popadla dítě a utekla.

Půl roku bydlely, kde se dalo. Edita si přísahala, že Daniela nesmí poznat, že je všechno blbě a tak zatnula zuby a makala. Známých měla málo, ale stačilo to k tomu, aby občas někdo malou pohlídal a Edita mohla na noční do práce. Vrátila se do baru a jela prakticky non stop. V noci kmitat, ve dne pečovat o dcerku a šít. Uměla to od maminky. Její modely se líbily a peníze se hodily. Zvládly to takhle asi rok.

Těsně předtím, než Danielka nastoupila do školky, si Edita našla práci v obchodě s galanterií a taky skromnou garsonku na Žižkově. Sociální zařízení společné na jednu pavlač a sousedi občas hluční, ale konečně se usadily. Edita věřila, že to špatný si už vybraly a zase se začala usmívat.

Po třech letech potkala Alexe. Žádnej krasavec, ale hodnej. Uháněl ji dlouho, Edita o žádnym vztahu nechtěla ani slyšet, ale jednoho odpoledne se to změnilo. Přišel za ní do práce s kytkou a chtěl si ji hned vzít. Edita se nahlas smála a ten večer se prvně políbili. Uvědomila si, jak je fajn, když se o ně někdo zajímá a když ten někdo mluví její mateřštinou. S Alexem se cítila dobře, ale byla opatrná. Vzali se za čtyři roky. Až když si byla jistá, že je tím, s kým chce druhý dítě. Půl roku po svatbě se narodil Maxim.

Momentálně je Edita doma a stará se o dvě děti a svého třetího muže. Pořád ještě šije. Daniela je úžasná patnáctiletá holka, Maxovi bude za pár měsíců pět. Edita čím dál častěji přemýšlí, že se, až děti dospějou, vrátí domů. Stýská se jí po mamince a po kamarádkách z dětství. Chybí jí spřízněná duše, cítí se hodně sama. Krom virtuálních kamarádek nemá žádnou jinou. Takovou, se kterou by si dala kafe a probrala všední starosti. Už se tolikrát spálila, že ani nehledá.

Přemýšlí o kořenech a o tom, že Čechy jednou opustí. Vracet se bude jenom na návštěvu za svými dětmi.

A za třiceti roky mládí.

předchozí: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1995

následuje: http://blog.babyonline.cz/o-matkach-a-dcerach/clanek/1999