Tak knečně klid

Tak konecne jsem se sem dostala. Po porodu to bylo dost hekticke, a taky jsme si s pritelem prosli menci krizi, ale ted uz je vse v poradku. 

Uz jsem si zvykla na novi rezim. Dokonce uz stiham v klidu uklidit uvarit dokonce si i obcas skocit k sestrenici na kafe. Mala Verunka dokonce uz docela pekne spinka v noci. Budi se uz jen dvakrat nebo trikrat a to jen napapat odrihnout a zase chrni dal. Dokonce uz zvladame i prdiky, diky rade moji skoro tchyne. Takze uz docela fungujeme.

Ze zacatku to bylo dost slozite, protoze pritel s nami ani nemohl byt doma kvuli praci a mala hodne ublinkavala a proto byla casto hladova a mrzuta. Nastesti jsem mela svoji maminku a ta nam neskutecne moc pomohla. I te dje porad na telefonu, kdyz ji volam s kazdou prkotinou. Vetsinou me jen uklidni a rekne ze je to moje prvni miminko a ze je to normalni, ze se tak moc bojim.

Verunka uz se uci past koniky a prevalovat se na bok, jen obcas zapomene rucicku za sebou a tak se rozciluje, ze ji to nejde.