Jak se nám Verunka vylíhla

V úterý 29.3.11 jsme dle domluvy s mudrou v porodnici nastoupily na vyvolání.  Malá byla klíšťátko a ven se jí vůbec nechtělo.  Příjem byl v 6 hodin ráno, následovalo vyšetření, monitor a v 7 první tabletka. Přítel byl celou dobu se námi, ale pak jsem ho poslala do práce, že to může trvat kdoví jak dlouho a že mu pak zavolám. Byla jsem na klasickém pokoji na gyndě. Přečetla jsem si noviny, trochu odpočinula a když začaly bolestičky, šla jsem se procházet po chodbě. Ve 12 další monitor, kontrola a tabletka. Na tomhle monitoru už mě to trochu kroutilo (naivně jsem si myslela, že to už bolí moc J J ), ale nález celkem nic moc.

Odpoledne už vše ustalo a bylo jasné, že strávíme s Verunkou ještě jednu noc 2v1 J tak jsme si aspoň hezky pospaly.

Ve středu opět monitor a tabletka o půl 7 ráno, nález o kousek lepší, i když pořád otevřená na prst. Bolesti absolutně žádné. Tak jsem byla zvědavá, jestli to dopadne jako den před tím a zase zůstaneme v celku.  V 9 hodin další kontrola a že už se můžu přestěhovat na sál, tak jsem byla šťastná, že se něco bude dít, protože mi to tak ani nepřišlo. Mohla jsem si vybrat sál, zrovna bylo všude volno, tak jsem si vybrala modrý, protože je největší a říkala jsem si, jak budu ty bolesti rozcházet a jak tam s přítelem určitě strávíme spoustu času, ať máme hodně místa J J

Po 9 hodině mi PA udělala klystýr, holit mě nemusela, pak sprška a v 10 mě mudra vyšetřila a řekla, že to hezky zvládnem a praskla mi vodu.  Na to že mě nic nebolelo, to bylo fajn překvápko. Byla příjemně teploučká J Chtěla jsem zavolat tatínkovi, ať už dojede, ale prý je ještě čas J Pak mě napojily na monitor a to teprve začly ty správné porodní bolesti.  Snažila jsem se prodýchávat jak jsme se učily v kurzu, ale připadalo mi, že to vůbec nezabírá, tak jsem tam funěla až mě začaly brnět ruce, zazvonila jsem na PA a ta mi řekla, jak to prodýchat – no jako v kurzu, tak jsem to holt musela vydržet J v duchu jsem nadávala, že tu není přítel, že mě ho nenechaly zavolat, měla jsem žízeň a bolelo to jak sviňa J a celou dobu jsem byla na sále sama….po 40 minutách jsem už na tom monitoru nemohla vydržet a zvonila na ně ať mě z toho pustí nebo uteču J tak mě pustily. Volám tátovi ať rychle přijede. Bolesti už byly parádní. PA mě poslala do spršky, dala mi tam balón, ale ve sprše to pro mě bylo už hotové utrpení, teplá voda mi dělala při kontrakcích zle a na balon jsem se nemohla ani podívat. Mezi kontrakcemi se mi podařilo vylézt  ze sprchy a udělat 3 kroky k porodnímu lůžku J tam jsem už měla pocit, že mi ti mimi musí vypadnout, jak se tlačilo. Na zvonek jsem už nedosáhla, tak jsem na PA musela zavolat,  pak doběhla, že mi chystá kapačku s oxytocinem J J aby se to rozběhlo – no byla ftipná J Vylezla jsem si na stůl, ona koukla a říkala NO MY RODÍME J najednou se začali shánět po tatínkovi, ten naštěstí dojel a stihnul posledních 5 minut našeho porodu a střinul si šňůru. Nastal šrumec, najednou tam bylo plno lidí a šlo se na to. Malá byla na 4 kontrakce venku, na břicho mi sice hopnul doktor, nastřihli mě, ale vidět ten uzlíček bylo to nejkrásnější v životě.  Narodila se ve 12:05. Následné 2 hodinky na sále byly nádherné, oňuňali jsme si Verunku a užívali si to.

Měli jsme tam i exkurzi z předporodního kurzu (žádný jiný sál nebyl volný a nám to nevadilo) a pak pana elektrikáře, co spravoval světlo nad stolem, které nesvítilo, tak mě šili za svitu sluníčka J J  Pak jsem si dala sprchu a jela na pokoj. Porodnice byla plná, tak jsme byly na pokoji 4 maminy bez dětí a sestry nám je vozily jen na kojení, takže jsem si první noc i celkem odpočnula, jen jsme s babama kecaly :D místo spaní. Druhý den už mi Verunku dovezli po obědě napořád a od té doby jsme spolu.