Poslední dny v práci

Po delší době jsme byli u gynekoložky, šel se mnou ochotně i partner, aby se na malou podíval na ultrazvuku. Jenže malá se nechtěla podívat na nás, pořád si kryje hlavičku ručičkami a aby to nebylo málo, dala si tam i nožičky. Takže za celých 28 týdnů těhotenství nemáme jednu pořádnou fotku, pořád vystrkuje jen nohy a ruce. Doktorka mě vždycky mimoděk vyděsí, že je to velké miminko. Tentokrát mi řekla, že miminko je trošku menší, zato má ale trochu větší hlavičku. No to pěkně děkuju! :-) 

Jinak ale vypadá v pořádku, tak snad to holka doklepe nějak rozumně.

Minulý týden jsem se se šéfem dohodla na tom, že si vyberu veškerou dovolenou a ještě nějakou dovolenou z tohoto roku (za mateřskou) a už do práce tedy chodit nebudu. Hurá hurá. čekají mě už jen dva dny práce. Je to celkem zvláštní pocit, protože pokud budu mít hned za sebou děti dvě, tak se do práce dostanu až někdy před čtyřicítkou.... 

Do mateřské mám měsíc, ale už to nějak nezvládám. Tedy co si budem povídat - zvládla bych to, ale už se mi nechce. Začíná mi hodně vadit sezení na židli po 8 hodin. Mám otlačenou kostrč a bolí mne záda. Taky začínám být znova hodně unavená a i docela podrážděná. Navíc díky nevraživosti s kolegyní, kterou jsem popisovala v minulém příspěvku, už ani v takové atmosféře být nechci. Konečně začala zima, obávám se kluzkých chodníků a všudypřítomných bacilů. Chci být už prostě doma :-)

Ještě do toho studuji vysokou, takže doufám, že během doby před porodem stihnu hodně zkoušek a napsat i nějakou seminárku. Bude to chtít hodně sebezapření a nucení se do učení, ale snad to dám. 

Jediné, čeho se obávám z mého pobytu doma je, že budu hodně žrát. Termín "žrát" je tu na místě, protože spíže jsou plné a pokud se budu doma nudit, už se vydím, jak se pytlíkuji....