Stolování :-) - nestolování :-(

Každá z nás víme, jak by správné stolování mělo vypadat, ale realita je (bohužel) někdy jiná. Pojďme se na to podívat, kdo to zvládá a kdo ne?

 Verča a Ondra

Nemáme žádný extra rituál. Prostě, když je jídlo - oběd, večeře - tak se snažíme jíst všichni 3 pohromadě v kuchyni u stolu. Snídaně, svačiny jíme individuálně podle potřeby - zase v kuchyni u stolu.

Dia: Začínáme tradičně Verčou a jak se zdá, tak u nich to mají pod kontrolou :-)

Ondráškovo nejoblíbenější jídlo - špagety, ale o tom až příště

Petra a Vojtík 

Zdá se, že těstoviny na červeno vedou i u Vojtíka

Stolování u nás vypadá následovně: samozřejmě jíme vždy společně u stolu, Vojtík vydrží sedět relativně v klidu, ale většinou sní tak třetinu max. polovinu jídla a pak volá mamííí pomóóóc. Prostě se sekne a nejí. Pokud chci, aby se najedl pořádně, tak musím dokrmit, což mě tedy dost štve, zkoušela jsem snad už všechno, ale prostě sám nedojí skoro nikdy. Vydrží sedět u jídla i přes půl hodinky a stejně to nedojí, lump, no snad tohle období nebude trvat věčně a bude brzy líp. Školka ho snad naučí!

Káťa a Ondrášek

Ondrášek jí opravdu soustředěně :-)

 Oběd musí Ondrášek jíst zásadně se mnou u stolu. Sedí ve své vysoké židli. Jinak má v obýváku svůj pidistolek, kde může snídat a má na něm po celý den nějaké to zobání. Někdy se chce krmit, protože je to rychlejší a potřebuje rychle od stolu.

Lucka a Eliška

Eliška snídá sama v obýváku a kouká u toho na Kouzelnou školku. Ale ta snídaně trvá asi hodinu, protože je do té televize velmi zabraná. Dokonce, když skončí školka, tak vydrží koukat i na Etiketu a pak na mě zkouší "Ruku líbám":-) Oběd jíme společně v jídelně. Elis sedí ve vysoké jídelní židličce a jí sama. Oběd (hlavně) polévku sní sama celou bez problémů. Druhé jídlo dostává spíše až po poledním odpočinku.  Večeříme v obýváku, nebo jí Eliška u sebe v pokojíčku. Většinou studenou večeři.  S jídlem nemíváme větší problémy.

Já a Niki

Tak a to nejlepší, v našem případě - nejhorší, nakonec. Já jsem to stolování zatím moc nezvládla. Nejen, že občas jíme a koukáme u toho na pohádku (to už jsem minimalizovala a je to jen opravdu zřídka kdy - tedy snídaně stále). Ale i od jídla odbíháme (tedy Nikča).  Je to podobné jako u Petry a Vojtíka. Niki sní prvních pár soust, ale potom se sekne a začne jídlo považovat za ztrátu času. Nejraději by si hrála, kreslila a kdo ví co ještě. No hrůza.  Navíc naše společné stolování i s tatínkem je opravdu velmi NEčasté. Vrací se nám hodně pozdě z práce, takže my už jsme většinou po večeři a nebo se nemůže od práce odtrhnout ani doma a tak jíme bez něho :-( Tak snad aspoň ke Štědrovečerní večeři usedneme dohromady :-)