Dobrý den. Doma máme malou dcerku, která má něco málo přes 2 roky. Od narození byla velmi plačtivá a my jsme se s partnerem stali nervózními rodiči, kterými jsme i do dnešního dne. Pláč dcerky více méně ustál, sem tam samozřejmě zapláče, což přisuzujeme hlavně období vzdoru, které u nás probíhá. Dcerka chce všechno dělat sama, nic jí pořádně nebaví, u ničeho nevydrží a je stále neklidná a často kňourá. A nejhorší ze všeho, co se u nás teď aktuálně děje je, že mlátí malé děti. Přijde třeba k cizímu dítěti a jde mu záměrně nabacat bez důvodu. Především mladším a menším dětem, klidně i miminkům. Jsme z toho s partnerem opravdu špatní. Nevíme, jak máme dceři vysvětlit, že to nesmí dělat. Už mnohokrát jsme vysvětlovali po dobrém, dokonce i po zlém, dostala na zadek ale nic nemělo účinek. Už si opravdu nevíme rady co s tím. Když mám jít s dcerou ven na hřiště, tak už jsem předem vlastně ve stresu z toho, aby zase nenabacala jinému dítěti jen tak pro nic za nic. Nevím, jestli tím na sebe chce upoutat pozornost, nebo nás provokuje a zkouší trpělivost. Každopádně bych ráda poprosila o radu, jak bychom se jako rodiče měli chovat. Je nám to velmi nepříjemné, a nevíme si rady. Děkuji za odpověď.

Hezký den.Můj syn chodí do školky od tří let a stále si nejspíše nezvykl.Při příchodu i odchodu odmítá zdravit učitelku,stojí u dveří a uč.si ho musí vtáhnout do třídy.Nechce spolupracovat,necvičí,nezpívá,stranní se dětí,má jednoho kamaráda.Učitelka neví co s ním a dává najevo,že je špatně vychvaný.Od mala jsem ho brala na dětská hřiště,vždy od dětí utíkal.Když jich je pár tak není problém,při více dětí už se bojí a stydí.Doma dělá vše,ukazuje co cvičí děti ve školce i zpívá,v čekárně u dr.byl také dost upovídaný i před cizími.Je možné ho nějak podpořit,aby spolupracoval ve školce?Nebo jak to vysvětlit té učitelce?Jinak je v pohodě,hrajeme hry s kostkou,skládá puzzle,hrajeme pexeso a když je hezky,jsme hodně na hřišti mezi dětmi.

Dobrý den,mám problém s mým 4 letym synem a školkou... Který bohužel již nevím,jak řešit. Už rok chodí do školky,ale loni jsme bohužel chytli snad každou nemoc,takže docházka byla taková,ze 3 týdny školka,14 dnů doma a tak stále dokola,pak prázdniny letní měsíc,pak možná chodil měsíc a zase různé nemoce. Za loňský rok jsme měli 3x antibiotika,stále chřipku,menší nemoce jako rýma a kašel,do toho občas horečky,dokonce sedmou nemoc,střevní chřipku. Ze všeho jsme se dostávali stále 14 dnu. Abych to zkrátila,snad každá nemoc u něj trvala pres týden. A ted k věci. Oba s přítelem pracujeme a zatím jsem rada,ze pres stálou obsenci v práci,my drží místo,pro me v super práci,kde mám jen ranní,volné víkendy. Ale jak říkám,již rok trvají stále dokola nemoce malého a já už jsem z toho dá se říct vyřízená a to same i můj zaměstnavatel. Chápu,ze pokud se dostane do školky určitě nebude jen zdravý. Ze si tím projde každé dítě,ale tohle už je pro me extrém. Dáváme různé vitamíny,doplňky stravy,atd..Hlavní problém všeho je podle me docházka do školky. Malý tam prostě nechce. Nejlepší den ma patek. Protože ví,ze další den se už nejde. Já vstavam do prace ve 4 ráno,a často se stane,ze se vzbudí v noci a pláče,ze pojede radši se mnou do prace,ze nechce do školky,prostě vše možné,jen aby tam nemusel. Na psychiku mou i přítele to nepřidá. Vodí ráno malého do školky on a tohle třeba i 3x v týdnu je vyčerpávající pro nás pro všechny. Večer usiname s tím,ze malý stále dokola opakuje,ze do školky zítra nechce,mami prosím,já už tam chodit nebudu a tak bych mohla pokračovat do nekonečna.Bavila jsem se o tom a učitelkou... Říkala,ze je to na něm hrozně vidět,ze se mu tam nelíbí,že se ptá,kdy přijdu,když je patek všem říká,ze už zítra nejde. A ze je možné,ze i ty nemoce si takzvaně hýčká,vyvolává si je,protože ví,ze pak bude se mnou doma. Ze ma oblíbené dva kamarády se kterými si hraje nejvíc,ostatní odmítá,ale jakmile si ten s jeho dvou kamarádů jde hrát s někým jiným,bere to jako zradu a stáhne se do sebe. On je prostě z te školky šíleně vystresovany a ma šílenou radost,když je nemocný,i když to znamená,ze budeme zavřeny doma a někdy i v horečkách. Mluvili jsme o tom s nim,i s učitelkou,nikdo mu tam neublizuje,naopak se snaží ho zapojovat. Když pro něj přijdu,říká,ze to bylo dobrý,jak si hráli,byli venku,ale ze už další den zase nechce jít. Už si nevíme rady,a ohledně i tech nemoci,bych to chtela nějak změnit,a proto i zadam o vaší radu a uvítám cokoliv. Moc děkuji za odpověď,at už je jakákoliv. Je nam ho šílené líto,ale ustoupit nechceme a rádi bychom,aby chodil do školky aspoň zčásti tak,aby si nemyslel,ze je to snad za trest. Kolikrát pláče a i se mu zvedá žaludek,asi proto,aby druhy den nemusel jít. Jak říkám,jsme v koncích. Moc děkuji i za vypsání se ???? L.

Dobrý večer,mám dotaz. Mému synovi jsou dva roky. Syn se narodil ve 33 tt (což tedy nevím, jestli může mít nějaký vliv), od narození je velmi neklidný, vzteklý a špatně spí.Je hodně aktivní, chvíli neposedí, pořád s ním šijí všichni čerti. Kromě hudby a aut ho nic nezajímá, u ničeho nevydrží.Občas mě napadá a i mé okolí, jestli netrpí ADHD. Samozřejmě vím, že je brzy na nějaké diagnózy a hlavně nejsem lékař. Spíš jde o to, že jsem chtěla popsat alespoň trošku, jaký je.Poslední dobou ale začal být velmi agresivní vůči dětem. Chodíme často do dětských center, stýkáme se jinými dětmi, aby byl v kolektivu. Z ničeho nic začal děti fackovat, mlátit je hračkami, agresivně strkat, brát jim vše, co mají v ruce. Není v tom žádné přetahování o hračky. Například se kloužou na klouzačce, smějí se a syn se zastaví a vlepí holčičce facku, až spadne na zem. Kolem jiné zas šel, vzal hračku a praštil ji po hlavě.Je pravda, že má svoji hlavu a občas mu člověk musí něco říct i víckrát, aby začal spolupracovat. Takže zvyšuji často hlas a občas dostane i přes ruku, když domlouvání nepomáhá. Ale nebiji ho hlava nehlava, aby si myslel, že je to v pořádku a tudíž mlátil i děti. Já vůbec nevím, jak na něj, úplně se změnil.Snažím se mu to vysvětlit, že nesmí ubližovat a když už to během chvíle udělal několikrát, tak jsem mu dala přes zadek. Ale nepřijde mi to správně, řešit agresi agresí.Ale když se mu to snažím v klidu vysvětlit nebo zakricim, je mu to jedno, nemá čas poslouchat, absolutně nereaguje, je až chladný. V danou chvíli neprojeví žádnou emoci.Prosím, jak to řešit dále? Jak reagovat na takové jednání? Nemůžu přeci jen sedět a koukat, jak ubližuje ostatním dětem.Děkuji za odpověď.