Z historie očkování

Československo má v rámci očkování dvě základní NEJ na světě:

1. Bylo první zemí, která se díky očkování v roce 1960 zbavila přenosné dětské obrny, a to kompletně.

Následky dětské přenosné obrny. Zdroj: Přednáška doc. MUDr. Rastislava Maďara

2. Druhým nej bylo působení českého lékaře, profesora Rašky, v rámci WHO, Světové zdravotnické organizace, který v polovině minulého století vytvořil program ohniskové eradikace pravých neštovic. Téměř nikdo v té době nevěřil, že je to způsobem, jaký navrhuje, vůbec možné, a to ani ve Světové zdravotnické organizaci. Vyhledáváním a očkováním vnímavých osob v ohniscích infekce, tedy ne celoplošně. Podařila se mu úžasná věc, a to dovést program globální eradikace pravých neštovic až do úspěšného konce. Tedy díky českému lékaři, díky jeho geniálnímu nápadu, od roku 1978 ve světě nejsou pravé neštovice. A od roku 1980 se proti nim neočkuje. Zabily spoustu lidí a mnohým způsobily těžké následky, někdy skončily zjizvením obličeje, což v afrických zemích vedlo k velkému hendikepu zejména u dívek až k jejch vyřazení ze společnosti, jizvy na obličeji jim v podstatě zničily existenci.

Mapy dokládají ohniska výskytu pravých neštovic v jednotlivých letech, vedoucích až k postupné eradikaci v roce 1978. Zdroj: Přednáška doc. MUDr. Rastislava Maďara

Je smutné, že přes tato česká prvenství je u nás stále poměrné nízká proočkovanost u nepovinných očkování.

Infekčních agens, původců nemocí u člověka je kolem 1500, vakcín máme ani ne 30. Využití možnosti ochrany očkováním by mělo být základní věcí, aby nám nějaký patogen nepokazil život, aby člověk neskončil po zánětu mozku nebo mozkových blan jako invalida. S takovými případy se bohužel setkávám. Nedávno přišel do mé ordinace pacient, že byl v lázních a viděl tam rehabilitovat člověka po „klíšťovce“, která má mimochodem u nás nejvyšší výskyt v celé EU za posledních 40 let. A říká mne: „Jdu na očkování, protože tohle nechci u sebe zažít.“ Až když viděl následky zánětu mozku, rozhodl se pro očkování. Dříve si tu možnost prevence tak bezprostředně neuvědomoval. Někdo se rozhodne až po výskytu postižení v rodině nebo u známých, ale to už je přece pozdě, když na to někdo z blízkých doplatí.

U nás je také velmi nízká proočkovanost proti chřipce, někteří lidi říkají, že je to byznys pro firmy, ale skutečností je, že pro firmy je náš trh naopak ztrátový. Zahraničním výrobcům se k nám vakcíny ani nevyplatí dovážet, pro tak malou proočkovanost. A přitom u nás na chřipku lidé umírají ve velkém. Nejvíc na to tedy doplácí běžná populace a kvůli vysoké nemocnosti i náš stát. Někteří se bojí, že vakcína může chřipku vyvolat, což rozhodně není pravda. Když se jich zeptáme, jestli mají takovou osobní zkušenost, tak většinou říkají, že znají někoho, kdo o tom slyšel vyprávět nebo o tom četli na internetu. Navíc když neočkovaný onemocní chřipkou, investuje do různých léků 5x více, než stojí vakcína.

Nejsem radikálním zastáncem jenom klasické medicíny. Z vlastní iniciativy a za své peníze jsem absolvoval v Pekingu kurz čínské medicíny s tím, že jsem očekával z jejich strany extrémní přístup ve smyslu, „čínská medicína je tady nejdéle a tedy ví, jak co dělat“. V Pekingu mě čekalo velké překvapení. Čínskou medicínu tam kombinují s tou západní. Vyšetří si u nemocného kompletní laboratoř, což je velmi smysluplné. Má to racionální základ. Klasická medicína neumí všechno vysvětlit. Ač nejsem homeopat, kdyby mému dítěti na nemoc nic nezabíralo, jako poslední volbu zvolím i homeopatika. Rozhodně by to však nebylo první řešení a už vůbec ne u závažnějších stavů.

Když však vidím pozitiva očkování, která jednoznačně převažují nad negativy, očkování zachraňuje nejen životy, ale i zdraví, pak rád půjdu ve šlépějích svých předchůdců, budu se snažit tyto úžasné objevy moderní medicíny uvádět co nejvíce v život a trpělivě vyvracet mýty, které šíří nejrůznější skupiny proti očkování, jejichž skutečné motivy, jak se seznámíme dále, jsou mnohdy vedeny vlastním ziskem místo pomoci druhým.

Další fakta a mýty o očkování