Kapesné ano či ne?

Jakmile dítě pochopí, že peníze slouží ke směně a že za ně dostane věci, které chce, začne si jich vážit. Nyní jsme dosáhli toho, že naše dítě umí své peníze utratit. Teď následuje ukázka toho, jak peníze ušetřit. Zvolte si precizně dny, kdy budete dávat svému dítěti peníze. Výši a častost darů nechám na vaší úvaze a vaší rodinné kasičce. Osobně doporučuji kratší období – například týden a po menších částkách. Dítě si musí zvyknout, že jednou za čas dostane peníze, musí přesně vědět kdy a za jakých okolností je dostane. Opět když bude moc zlobit či něco rozbije, je třeba jej také potrestat a snížit mu dané kapesné například na polovinu.

Pokud dítě touží po nějaké hračce nebo dražší věci, kterou si nemůže koupit ze svého kapesného, buďte tvrdí a nekupte mu ji. Naopak mu vysvětlete, že když si párkrát nekoupí svou oblíbenou žvýkačku, že si danou hračku bude moci koupit. Vždy, když si dítě peníze v daném týdnu ušetří, dejte mu na konci týdne speciální prémii – peníze navíc (dle toho, kolik daný týden ušetřilo) – něco jako připsání úroků z vkladů bance. Dítě si postupně samo spočítá, zda je pro něj výhodné si danou věc koupit, nebo jestli pro něj bude lepší tento týden šetřit a další týden si pořídit mnohem zajímavější hračku.

Jistě si vzpomínáte na své staré spořící prasátko. Je to generacemi prověřená technika výuky spoření. Dopřejte svému dítěti také jednu kasičku, kam si může své penízky ukládat. Nechejte své dítě v prasátku spořit každý den několik mincí a domluvte se, že na konci týdne část vyberete a půjdete nakupovat. Podle psychologů totiž děti neudrží svůj zájem, pokud se dlouhou dobu nedostaví odměna.

Vysvětlete jim, že některé věci, které potřebuje, jsou drahé. Prasátko jim pomůže si peníze na ně našetřit. Snažte se vštípit svému dítěti, že nikdy nesmí utratit z prasátka všechny peníze – cesta vysvětlení je snadná – drobné mince jsou semínka velkých bankovek. Pokud si z prasátka chce své peníze pravidelně vybírat, musí vždy nějaké penízky ušetřit a nechat je „klíčit“ a množit. Pomozte svému dítěti pochopit, že úroky jsou „peníze zdarma“. Nabídněte například dítěti, že za každou korunu, kterou ze svého prasátka koncem týdne neutratí, mu přidáte další, ze svého, podobně jako to dělá (v omezené míře) banka.

Čtěte dětem výchovné pohádky o penězích, bohatství a pokladech a zasloužené odměně. Nehledejte je ale mezi našimi českými, ve kterých zpravidla líný a hloupý Honza vyzraje na bohaté tím, že je okradl. Nechte své dítě dělat chyby a učit se z nich. Když se hračka, kterou vidělo v televizi, poláme nebo s ní není tolik legrace, jak reklama slibovala, dítě se postupně naučí dělat lepší rozhodnutí.

Buďte opravdu precizní v dodržování slibů a nastavených pravidel. Dejte si například upomínku do mobilu, že máte své dítě finančně odměnit. Dítěti se takto prolíná svět her a opravdové reality a postupných přivykáním pro něj nástup do světa dospělých bude snadnější.

Tímto jsme si postupně odpověděli na otázku, zda kapesné dávat či nedávat. Odborníci tvrdí, že děti od pěti až šesti let věku jsou schopné pochopit princip kapesného i toho, proč mu je dáváte.

Samozřejmě, názorů může být více. Znám rodiny, které svým dětem nedávají žádné kapesné (ať už z finančních či morálních důvodů), děti s penězi mohou počítat pouze o Vánocích a narozeninách od babiček nebo po vysvědčení. Málokdo si uvědomuje, že tímto chováním se podporuje závislost na rodině. Takto se může snadno stát, že se „dítě“ nedokáže finančně odpoutat od svých rodičů ani ve třiceti šesti letech.

Další extrém, který může ve spojitosti s kapesným nastat je, že se kapesné dává příliš často, v přílišném množství, a to bez rozlišení, zda se dítě chová podle pravidel či nikoli. Při takové míře kapesného dítě nemá důvod si spořit či vytvářet rezervu, ale většinou vše a beze zbytku utratí za zbytečnosti, které ani nepotřebuje.

Tyto dva extrémy by měly sloužit spíše jako odstrašující příklad. Je důležité své dítě pozorně sledovat a pomoci mu najít si své místo ve světě financí. Ze začátku budete jejich rádci nebo průvodci, postupně jim však dejte prostor na objevování svých vlastních cest. S postupem věku nechte své dítě rozhodovat se samo za sebe. Koupí si ze svého kapesného novou počítačovou hru nebo si postupně našetří na nový počítač? Chce-li raději nový počítač, bude si na něj spořit celý rok nebo bude muset jít o prázdninách na brigádu sbírat jablka nebo trhat rybíz? Rozhodnutí nechte na něm.

Ovšem od dětí nemůžeme očekávat zodpovědnost vždy a ve všem, proto je nutné důležité věci, jako je spoření na studium nebo úrazová pojistka dítěte, řešit samostatně. Později, až bude váš potomek sám schopen rozumět svým financím natolik, že pochopí všechny důsledky svých finančních rozhodnutí, pak teprve je vhodné vložit tyto důležité programy pod jejich správu a na jejich zodpovědnost. Není totiž vhodné je držet až do jejich čtyřiceti let za ručičku a konzultovat s nimi jejich veškerá rozhodnutí. Zodpovědnost za svá rozhodnutí neseme všichni, proto čím rychleji tuto vlastnost dítěti propojíte se světem financí, tím lépe pro vás oba.

Chcete vědět, jak dítě efektivně pojistit, a přitom nenaletět na otřepané fígle „pojišťováků“? Čtěte náš další článek, tentokrát věnovaný fámám a mýtům v oblasti životního pojištění dětí.

Autorka: Zuzana Chromá, Partners; články vznikají ve spolupráci s časopisem Finanční magazín, který patří do projektu Finmag, více na: www.finmag.cz

Dotazy na finanční poradce můžete zasílat na info@babyonline.cz s předmětem: Finanční dotaz. Budou přeposlány na společnost Partners.