Inzerce
Inzerce
Inzerce

Dětské finance od začátku

Je velice zajímavé si uvědomit fakt, že často ta nejdůležitější rozhodnutí v životě děláme zcela podvědomě. Ať už se rozhodujeme o finančních krocích nebo o výběru našeho životního partnera. Vědci zjistili, že naše podvědomí je velmi úzce spjato se situacemi zažitými či naučenými v raném dětství. Návyky je tedy možno vštěpovat i dítěti, které ještě pořádně nevidí, neumí rozeznávat věci, natož mluvit.

Již jsme si vysvětlili, proč čas strávený učením dětí finančnímu vzdělání není ztracený. Nyní si ukážeme, jak děti postupně seznamovat s penězi. Samozřejmě záleží na tom, jak je vaše dítě staré. Pokud už má třeba patnáct let, tak není zcela účelné si s ním sednout a dělat mu přednášku, co jsou to peníze a na co se používají. Se staršími dětmi se tedy budeme bavit úplně jiným stylem a také o složitějších věcech.

Nyní se však zaměříme na ty nejmenší drobečky, kteří zatím umí pouze jíst, spát a řvát. Dle mého názoru totiž ten nejdůležitější návyk, který je ve finančním světě naprosto nezbytný, je dokonalé ovládnutí trpělivosti. Ano, je to trpělivost. Právě tato vlastnost často bývá tím rozhodujícím faktorem, jestli se člověk zadluží až po uši a skončí na chodníku, nebo jestli z něj vyroste finančně stabilní a vyrovnaný člověk. Lidem, kteří nemají trpělivost danou do vínku od přírody, ani vštípenou od svých rodičů, se může život značně prodražit. Jelikož i když si svou budoucnost správně naplánují, vytyčí si rozumné cíle a nakonec nemají dostatečnou trpělivost na to, aby si počkali na nejvhodnější čas jejich realizace, a svá přání značně uspěchají.

Krásným příkladem je třeba bydlení. Každý člověk jednou dospěje do období, kdy se bude chtít osamostatnit od svých rodičů, pořídit si vlastní bydlení a rodinu. Kdo není trpělivý a nenaplánuje si tento krok s dostatečným předstihem, vrhá se často při prvním vnímání potřeby vlastního bydlení do první banky, která mu půjčí na vysněný dům. Tito lidé často ani nepřemýšlí, jaký typ úvěru použijí – jestli to bude úvěr ze stavebního spoření nebo hypotéka, na jak dlouho si chtějí půjčit, jaká bude splátka a přeplatek bance. Ani ve snu je nenapadne se podívat, jak tom je momentální stav trhu nemovitostí – zda nejsou nemovitosti příliš drahé. Plně se svěří finančnímu ústavu – „Však oni tomu rozumí.“ – a až pozdě zjistí, že tak vysokou splátku, jakou jim banka vyměřila, nejsou schopni ze svého rozpočtu vydávat. Často se pak musí úvěr za drahé peníze refinancovat a v krajním případě jsou okolnostmi donuceni svou nemovitost prodat a raději se opět nastěhují k rodičům.

Inzerce

Naproti tomu lidé, kteří vládnou uměním trpělivosti, si nejdříve spočítají, za jak dlouho bude pro ně optimální si vzít půjčku, kolik si musí měsíčně odkládat na spořicí účet, aby si vytvořili dostatečnou rezervu pro případ nepohody a základ bydlení. V době, kdy jsou nejmenší úroky a ceny nemovitostí nízko, si pořídí své vysněné bydlení u ústavu, který má pro ně nejvýhodnější podmínky, kde si mohou zvolit výši splátky a využít i úvěru bez poplatku za zpracování. Tak třeba proto se trpělivost vyplácí.

Ptáte se, jak tedy podpořit trpělivost u svých malých ratolestí? U kojených dětí se dá trpělivosti přivykat postupně. Například tím, že nekrmíte své dítě vždy, když si zakřičí, ale podle pravidelných časových intervalů. V žádném případě zde nechci mladé maminky nabádat, aby trápily své děti hladem. Jen je třeba nastavit určitý rytmus, na který si dítě zvykne a postupně jednotlivé intervaly mezi kojením prodlužovat. Dítě se tak naučí si počkat na svou odměnu – v tomto případě jídlo, a vy si i chvíli během shonu kolem dítěte odpočinete.

Inzerce

Jelikož trpělivosti se musí učit jak jinak než trpělivě, je třeba tuto znalost prohlubovat i při dalším vývoji dítěte. Například když dítě v obchodě křičí a vynucuje si koupi své oblíbené sladkosti, není vhodné mu vždy a za všech okolností vyhovět a koupit mu ji. Pro jeho vývoj je mnohem účinnější, když mu ji koupíte při dalším nákupu jako odměnu za to, že bylo hodné u pana doktora. Vždy, když dítěti přislíbíte odměnu za dobře vykonanou „práci“ a zrovna ji nemáte u sebe, nevadí. Dítě si bude muset na svou odměnu trpělivě počkat, nicméně nikdy na své sliby nezapomeňte – dítě musí mít zafixováno, že trpělivost se vyplácí.

Malé děti od tří let věku se musí postupně naučit poznat rozdíl mezi tím, co znamená slovo „chci“ a slovo „potřebuji“. U „zbytečností“ jednoduše řekněte ne. Pokud chce dítě koupit dražší hračku, napište ji na seznam a dejte mu ji k narozeninám nebo svátku.

Inzerce

V příštím článku se dozvíte, jak naučit své dítě vnímat hodnotu peněz.

Autorka: Zuzana Chromá, Partners; články vznikají ve spolupráci s časopisem Finanční magazín, který patří do projektu Finmag, více na: www.finmag.cz

Inzerce

Dotazy na finanční poradce můžete zasílat na info@babyonline.cz s předmětem: Finanční dotaz. Budou přeposlány na společnost Partners.

Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Diskuze » Poradna »
Sdílejte
Poslat odkaz příteli Vytisknout článek
Komerční sdělení

Dětské finance od začátku - diskuze

  • Jednak autorka článku sama píše, že nemá na mysli, abyste potomky trápily, maminky, hladem, křik dítěte nemusí vždy znamenat hlad nebo žízeň, co se týče četnosti přikládání potomka, více, vč. informace o době trávení mléka a komplikacích, které vzniknou spojením natráveného s nenatráveným, je uvedeno na této adrese: http://www.babyonline.cz/pece-o-dite/vyziva-a-pitny-rezim/kojeni.html#dotaz1
    Calamity J.   | 20.04.2010 14:37:01
    Reagovat | URL příspěvku
  • Dobrý den,
    zcela souhlasím s předcházejícím příspěvkem do diskuze a článek p.Chromé mne rovněž znepokojil právě v pasážích o kojení a učení trpělivosti.Doby,kdy se kojenci přikládali v pravidelných intervalech jsou snad již dávnou minulostí a ikdyž vezmu v úvahu kojené starší děti,nepřipadá mi vhodné takto učit trpělivosti.Popravdě řečeno jsem překvapena,že zde tento článek vůbec umístili.
    KatkaH   | 20.04.2010 13:47:22
    Reagovat | URL příspěvku
  • Kojení - učení trpělivosti
    Vážená paní Chromá, netvrdím, že některé rady ve Vašem článku jsou zcela mylné, ovšem učit dítě trpělivosti tak, že mu nedám najíst - nenakojím ho, je dle mého názoru naprostý nesmysl. Netuším, zda máte děti či ne, ale je potřeba si uvědomit, že dítě z mateřského mléka získává nejen potravu, ale také tekutiny, tzn. pití a ráda bych viděla třeba Vás, jak v parném létě máte velkou žízeň a někdo Vám dovolí se napít až třeba za 2 hodiny. Asi by se Vám to moc nelíbilo, že?! Nehledě na to, že se jedná o fyziologickou potřebu, což se dá převést i tak, jako byste chtěla učit někoho trpělivosti tím, že mu nedovolíte jít na záchod hned, ale až za cca 2 hodny... A také jsem ještě v žádné literatuře pro nastávající maminky nečetla, že by se dítě mělo přikládat k prsu v pravidelných internavalech a jakých, ale vždy bylo uvedeno, že dítě má být kojeno vždy, když má hlad, příp. žízeň. Ono si ten časový interval dříve či později stejně zvolí samo, ale žádné dítě nespolklo hodinky, takže si ten interval dodržuje plus, mínus. Hezký den
    Vkoukolova   | 23.03.2009 16:41:49
    Reagovat | URL příspěvku
Vložit příspěvekČlanky s diskuzí

Poradna

Pokakavani

| Nikolabi | 24.07.2024, 17:12

Dobry den,

obracim se na Vas s dotazem ohledne syna. V cervnu mu byli tri roky. Mame problem s chozenim na velkou. Loni v listopadu jsme zacali odplenkovavat. S curanim problem ani tak nebyl, sem tam se pocura a to i ted, ale to beru asi jako "normu". Ale bohuzel neni schopen udelat velkou potrebu na nocnik, ci zachod. Vykonava to pouze do kalhot a treba i petkrat za den. Jsou situace, kdy sedi vedle nocniku, nebo je od nej vzdalen opravdu jen kousek a presto se pokaka. Uz od zacatku jsem ho motivovala napr. gumovym bonbonkem, ci nejakou hrackou, ktera se mu libila v kramu, ale bez uspechu. Priznam se, ze posledni dva mesice jsem z toho uz tak zoufala, ze jsem mu dala za to i na zadek. On mi slibi, ze bude chodit kakat na zachod, ale pak se to treba za pul hodiny opakuje znova. Parkrat se stalo, ze tu potrebu vykonal na zachod ci nocnik, ale jen tehdy, kdyz zrovna kakal a ja jsem ho popadla a on to tam dodelal. Vetsinou se to ale pak zastavilo a nelibi se mu to, knoura. Kolikrat i odejde do jine mistnosti a tam se pokaka. Ja na nem samozrejme poznam, ze kaka a kdyz se ho zeptam, tak mi tvrdi, ze ten bobek nedela. Toto se deje i kdyz je napr. u babicky na noc. Myslim, ze jen jednou se stalo, ze sam od sebe sel na nocnik a vykakal se. To jsem zrovna nebyla doma a hlidal ho manzel. Rekla bych, ze je na me celkem dost fixovany. Bohuzel manzel je casto v praci, tak drtivou vetsinu casu je se mnou. Mam jeste starsi dceru (5 let) a ta s tim taky mela trochu problem, v tom smyslu, ze do ctyr let nekakala vubec a vecer, kdyz jsme ji dali plenku na noc, tam se behem chvilky vykakala. To jsme odbourali kolem toho ctvrteho roku. Jinak bych rekla, ze je sikovny. Uz dlouho je schopen se skoro sam uplne oblect, obuje si boty, v pohode se naji. O tom, ze se kaka do nocniku, ci na zachod si povidame nekolikrat denne, myslim, ze toto chape. Ale uz jsme z toho vsichni dost nestastni. V zari by mel nastoupit do statni skolky (a ja do zamestnani), ale obavam se, ze pokud se bude tatkto neustale pokakavat, tak ho odtamtud vylouci. Uz opravdu nevim, co s nim. Prijde mi, ze at se snazim ho presvedcit, aby chodil na zachod, tak stejne dokud nebude on sam chtit, tak se to nezlepsi. Ale pokud by vas napadlo nejaka rada, jak to zlepsit, byla bych za to velmi vdecna. Mockrat dekuji

Dobrý den,

poradila bych vám se s problémem vašeho synka obrátit na dětského klinického psychologa. Pouze na základě dotazu po e-mailu nelze dát jednoznačnou odpověď a ani zázračné rychlé řešení. Je možné, že bude potřeba podrobnější zmapování situace a dlouhodobější vedení, nebo se naopak situace může vyřešit velmi rychle. Obtíže s vyměšováním nejsou ale u batolat nic neobvyklého a objevují se. Mnoho dětí preferuje zejména defekaci (vykonání velké potřeby) do plen a má problém s přechodem na nočník či toaletu. Píšete, že syn je čerstvě tříletý. Kontrola vyměšování souvisí se zralostí nervového systému dítěte a se schopností volního ovládání svěračů. Nervový systém syna nemusí být ještě dostatečně zralý a syn tak není ještě třeba připravený na přechod na nočník či záchod. Určitě bych vám doporučila snížit na něj tlak v tomto ohledu. Váš stres se na něj přenáší, tlakem je i vaše neustálé vysvětlování, kam se potřeba vykonává. To vše syn zcela jistě již ví. Pod psychickým tlakem se obtíže ještě zhoršují a může dojít k rozvoji psychosomatických potíží, které se pak těžce odbourávání. Pokud syn ještě není dostatečně vyzrálý, pak je jedno, jestli se nachází právě vedle nočníku či WC, prostě do něj potřebu není ještě schopen vykonat, nemá nad ní úplnou kontrolu. Častost stolice cca 5x denně i obtíže s použitím nočníku bych vám také doporučila konzultovat s dětským lékařem. Mohlo by se jednat i o projev nějaké potravinové intolerance či alergie a je potřeba to vyloučit, dále je dobré se poradit o vhodném stravovacím režimu a složení stravy, je možné vyhledat i dětského dietního poradce.

Při jednání se synem se určitě zcela vyhněte výčitkám, přílišnému nátlaku i vysvětlování. Ukažte mu, kde je nočník, záchod a podporujte i každý pokus o vykonání potřeby na něj. Nezaměřujte se na neúspěchy, ale pouze na úspěchy, i třeba částečné, kdy se syn k nočníku či záchodu snažil třeba přiblížit, i když to nestihl. Tyto úspěchy "oslavujte", zaznamenejte třeba do kalendáře a na ně se při následné chvále zaměřujte, může být i odměna ve formě sladkosti, hračky apod. Pokud již potřebu vykonává, tak se snažte nepřerušovat mu ji, i když poznáte, že defekuje. On vědomě ví, že má jít na nočník, ale fyzicky to ještě nezvládá. Právě přerušení vykonání potřeby může způsobovat častost stolice, kterou syn nedokončí, protože nemá klid a způsobit např. rozvoj záměrného zadržování stolice a psychosomatické zácpy. Pokud vidíte, že syn kaká, nechte jej stolici dokončit, i když do kalhot, pak jen krátce připomeňte, že je lepší použít nočník a syn se může následně podílet na úklidu (např. odnést znečištěné oblečení do prádla, zkusit vám pomoci utřít případně znečištěnou podlahu atd.). Je potřeba synovi dopřát čas a snížit tlak na něj, také vy se situací přestaňte trápit, zaměřte se na jiné věci, které synovi jdou a že jich v jeho věku není málo. Přeji vám hodně trpělivosti, do září je ještě spousta času a mohli byste situaci zvládnout.

S pozdravem Mgr. Michaela Matoušková, dětský psycholog

Mgr. Michaela Matoušková | Babyonline | 25.07.2024, 09:23
Položit dotaz Všechny dotazy a odpovědi
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. V pořádku Odmítnout Další informace
×