za všechno můžu já :)) - diskuze

Ráno si tak vstanu do práce. Je to docela běžné, že muž má budíka se mnou, ale desetkrát ho posune, než se doopravdy vzbudí. Pak se nachystá a honem jde na bus (máme teď pokažené auto). To mě docela štve, ale co už, on se to odnaučí, až ho malá jednou seřve, že ji nenechá spát Dneska ale si tak stojím na svojí zastávce a telefon, muž volá: \"No ahoj, prosimtě, kde je ta složenka, co byla s tou zelenou kartou na stole, já musím zaplatit to pojištění na auto a hledám to a našel jsem jenom tu složenku, ale utrženou.\" Tak mu řikám v klidu, projdi si celou tu eurofolii, všechno, co jsem našla a nebylo to ve složkách a obálkách, tak jsem dala do jednoho, musí to tam někde být. A on že ne, že to tam není a že to musí už zaplatit. Na poslední chvíli samozřejmě. Jsme po stěhování, takže je možné, že je to ještě někde zašité v tašce, ale on to musí hledat teď. Tři měsíce měl tu složenku doma na stole, tři měsíce jsem se ho skoro každý den ptala, jestli už zaplatil auto a kdy ho teda zaplatí. A on mě teď zjebe za to, že to nemá a musí to zaplatit a ještě je to urvané a neví, kde je zbytek. Kdyby neměl ve svých věcech takoveh bordel, tak se to nemohlo stát, ale na někoho to svést musí, že