Ahoj, chci se zeptat jestli to máte někdo stejně a jak to případně řešíte nebo neřešíte... Nastoupila jsem po 6 letech rodičovské zpátky do práce, kde jsem pracovala i před rodičovskou. Pracují se mnou další 4 kolegyně. 3 jsou bezdětné a 1 má jedno dítko. Já mám 2 děti a jsem druhá nejstarší. Mám v práci takový nepříjemný "problém" v tom, že ta 1 bezdětná, která navíc nemá vůbec ráda děti, si stěžuje, že stále mluvím o dětech a jí to vadí. Přiznávám, že občas něco o dětech řeknu, třeba zábavnou historku nebo když děti onemocní tak si prostě postěžuju, že je to už na palici, ale jinak se bavím o všem možném a nemyslím, že bych pořád mluvila o dětech, ale pravda je, že trávím s nima všechen svůj čas, protože si myslím, že mě obě děti dost ještě potřebují, je jim 6let a 3 roky, tudíž moc zážitků bez nich nemám. Ty další bezdětné mě pokládají, že jsem na své děti úzkostlivá a ta 1 kolegyně s jedním dítkem má jiný režim, jelikož je svobodná matka je o dost mladší, takže jednak malého co 14 dní dává bývalému na víkend a často jí malého příhlíží i její maminka (babička) takže má víc času sama pro sebe, proto má zážitky bez dítěte, což já opravdu moc nemám. Já jsem šťastně vdaná a mého muže a naše děti miluji nade vše Což mám pocit, že ani jedna z mých kolegyň prostě nechápe, že pro mě rodina je na prvním místě a tudíž moc jiných aktivit nemám... Ta kolegyně, která si nejvíc stěžuje (už jsme spolu měly i menší výměnu názorů, po tom co řekla, jestli nechci děti utratit, když jsou tak často nemocné) je taky vdaná a pro ní je vším její manžel. Nevím jak to řešit nebo neřešit. Pracujeme společně v 1 místnosti a je to prostě nepříjemné. Mám pocit, že ze mě dělají šílenou matku, ale já jsem z toho našeho kolektivu jediná, která se snaží udržovat příjemnou atmosféru a vyslechnu všechny a všechno. Ale já se za své děti nestydím, jsem na ně pyšná a přece nebudu v práci hrát, že žádné děti nemám... Tak jestli to máte podobně nebo jste se s něčím podobným setkali jak jste to řešili nebo neřešili... Děkuji.