Vojtova metoda - diskuze

Jak psaly holky výše, musíš se obrnit trpělivostí, a hlavně se snažit nedat najevo, že ti to trhá srdce když pláče. Dívala jsem se, že máš ještě malé mimi, tak asi není problém ji \"přeprat\". My cvičily zhruba od deseti měsíců, a to už občas byl fakt problém...

Ahojky Petul. Neboj, miminka při vojtovce pláčou protože jsou nucený makat, ale NEBOLÍ to. Je to záhul spíš ma mamčino nervy. Sama to znám. Sice necvičíme vojtu ale máme zase protahování krku a to řve jak tur. Ale musíme vydržet a hlavně to cvičit poctivě, protože flákání sice není vidět teď, ale může být vidět v dospělosti. Tak pevný nervy a hlavně klid.

My vojtovku necvičíme, ale na rehabilitace taky chodíme - máme cvičení podle Bobathových, to Honzík celkem zvládá bez breku. Jinak oni ty mrňata nebrečí proto, že by je to bolelo, spíš jim vadí to omezení, že je držíš v poloze, kde nechtějí být. A jak holky psaly, nebuď vynervovaná, nebreč, jinak mrně vycítí tvoji nejistotu - chce to \"laskavou pevnost\", jak říkala naše rehabilitační. Jo a nezapomeň taky na správnou manipulaci s mimčem (doporučuju knížku paní Kiedroňové Něžná náruč rodičů - jinak teď narychlo se můžeš kouknout do mojí fotogalerie, je tam pár poloh pro chování a nošení), hlavně nenosit a nechovat mimi nasvislo, nedovolovat záklony hlavičky atd..... Ono to spolu souvisí, pokud ho budeš špatně brát, nosit, chovat, vyruší se ti to cvičení. Tak pevné nervy a hodně pokroků.

já osobně s tím zkušenost nemám, ale mé 2 kamarádky ano. Jedna to vojtování ze začátku dodržovala pravidelně, ale postupem času to začala flákat až toho nechala úplně - dcerku má teď v pohodě, zdravou a aktivní. Druhá s tím začala minulý týden a prý pokaždé u toho brečí (kamarádka i dcerka). Nedokážu si to představit, nikdy jsem u toho nebyla, ale musí to být hrozné, i když svému dítěti vlastně pomáháš.

My taky chodíme na vojtovku dnes jsme tam byly podruhý po týdnu a doktorka říkala že se malej zlepšil za ten týden.přidala nám další cvik a u toho teda řve jak pavián on teda plakal i při tom prvním ale musím to přežít někdy je mi ho strašně líto dokonce mi ukápla slza taky ale on to pak ze mě cítí že jsem nejistá a litostivá a pláče ještě víc tak se snažím mu říkat jak je šikovnej atd.a po dnešku když nám řekla že se to lepší tak jsem ráda že ho netrápím zbytečně,ale chce to se obrnět proti pláči je to těžký.