určitě se tu o tom už psalo, ale holky, přemýšlím nad tím, ž... - diskuze

Formuje nás prostředí a lidi se kterými se stýkáme..Pozorovala jsem to na sobě.když jsem v tescu pracovala ve vyšší pozici, musela jsem mít odstup od lidí, prostě se po mě vyžadovalo,abych se podle své pozice chovala.A občas jsem lezla na nervy svým chováním i sama sobě, nejsem typ s přirozenou autoritou a mám ráda kolektiv a když jsem se s podřízenými víc kamarádila, málem mě můj drahý šéfík roztrhal na kusy.Ale časem jsem sama poznala, že měl pravdu on, lidi si nevážej toho, když je člověk hodnej, myslej si, že je blbej a začnou ho s prominutím pěkně přechcávat.Poté, co jsem nastoupila do penny zaučit se na zástupce vedoucí jsem si vydupala, že začnu jako klasická pokladní, abych nenápadně poznala kolektiv a a vůbec tu práci.Dopadlo to tak, že jsem se zástupcem nikdy nestala, protože jestli mi někdy bylo na blití ze vztahů na pracovišti a z toho, jak se s lidmi jedná, tak to bylo práve v penny.Ano, znám to i podle sebe, člověk se opravdu může otočit, o 180 stupnů, v té práci jsem trávila většinu veškerého času.A podřízené a kolegyně jsem si pro sebe v duchu nazývala takovými výrazy, které se nedají publikovat ani po 22.hodině.Je to tím strašným tlakem shora, který na takovéhle pozice je.Já měla štěstí, že jsem se jednoho dne, poté, co jsem opět tři dny neviděla děti, probrala a řekla, že končím.Nech jí být, jestli se ti její chování nelíbí, uvidíš časem, rozumím ti, ale chápu i jí.Je ted někde jinde...

No, mně by to asi nedalo, já bych ji začala dráždit ;-) Prostě říkat opak toho, co ona... ve městě je to na houby, smrad, hluk... klepat si na čelo, kdo si může kupovat značkové hadry, a pak muset dávat pozor, aby se s něma něco nestalo, a tak... měla bych z toho asi spíš srandu. A viděla bych, jestli se zasměje nebo urazí.

U lidí, kterým se nechci úplně ztratit, ale jsme momentálně \"na jiné vlně\" to řeším tak, že tak jednou za čtvrt roku napíšu mejl ve stylu, co se u nás stalo, co děti, co v práci, co na baráku a tak. S dodatkem, že kdyby se chtěla stavit, je vždycky vítána. Reakce jsou různé, někdy se někdo chytí a přijede a je z toho příjemné setkání, někdy dotyčný taky odpoví, takže vím, co s ním je, a z tónu mejlu poznám, jak rád by mě viděl či neviděl, a když se neozve, nevadí, ví, že se ozvat může, a za čtvrt roku dostane další informační mejl.Musím ale říct, že pár lidí jsem prostě ze svého života vypustila, nedá se udržet přátelství ze všemi, s tím, že jsme se nijak nepohádali, a je šance, že se ještě někdy potkáme a zase se kontakt naváže.

Úplně to samé jsem tu psala zhruba před měsícem. Taky jsem se přestala bavit s kamarádkou. A to jí znám 10 let...ALe v práci se kamarádí s divným kolektivem a ke mě se chová jako k podřízené, nicce, neschopné a neznačkově oblečené...Já jí dala několik šancí a tak, ale je to k ničemu...No tak jsem se s ní přestala stýkat a kupodivu se ani neozvala...

Kez by se otocila o 360, to by byla furt stejna ;-) Jo, chapu, jak to myslis. V prubehu zivota se holt clovek meni a vyviji, taky jsem uz takhle o kamosku prisla. Je vzacny, kdyz dva lidi zustanou dlouhodobe na stejny vlne. Treba se zase za cas potkate...

Urcite kdyz je clovek pod vlivem noveho okoli, tak to muze byt znat. Podomnou zkusenost jsem mela s kamoskou ve spatnem vztahu... Presne jak rikas vsechno bylo cernobile, byla zatrpkla, neustale si jen stezovala a ne jen na svuj zivot, ale okamzite svoje problemy hledala i u nas a permanetne me ujistovala o tom, ze nam to s manzelem urcite nebude klapat. Coz jeste vysperkovala tim, ze je hrozne uprimna, takze ji za to mam byt vdecna. Nejakou dobu jsem to snasela a snazila se ji podporit a pomoct, ale trvalo to moc dlouho.Musela jsem vztahy prerusit, nedalo se to uz poslouchat a hlavne ja jsem byla ve stresu a nebyla jsem schopna radovat se z vlastniho zivota... Pokud ti to za to stoji a neovlivnuje to tvoji pohodu, tak to zkus nejakou dobu vydrzet. Jinak bych se na to vykaslala!