U mě skončili - diskuze

Už po nich nic nebudu chtít. Ne že bych tedy někdy chtěla, ale tentokrát už to fakt přehnali. Bydlíme v jejich baráku, už asi sedm let a já, tím pádem i Adam, máme pobyt na mém trvalém bydlišti. Teď starej přišel s tím, že bych si ten pobyt měla změnit kvůli školce, což je pravda. Tak to už asi dva měsíce řešíme, kdy tam jako půjdeme a pořád se to odkládá. Teď, když už je nejvyšší čas, jsem zjistila, proč se to zaseklo. On se ten dědek paranoidní bojí, že kdybysme se náhodou rozešli s Vaškem, že já budu dělat naschvály, nadělám si dluhy všude možně a exekutoři přijdou samozřejmě sem. On je fakt psychicky nemocnej, barák na syna přepsat nechce, protože se bojí toho samého, že jakmile to na něj napíše, tak půjde a vezme si půjčky na miliony a skončíme pod mostem. To, že o svých dětech říká, že jsou přiblblé, to je normálka. Jsme spolu devět let a to už mě snad může znát. Navíc, kdybysme se rozešli, tak oni dva už mě v životě neuvidějí, i kdybych měla chodit kanálama. Už takhle tam jezdím jen na vánoce, teď už teda jen na vánoce a to si to ještě sakra rozmyslím. Jsem tak naštvaná, dneska to tam jel Vašek domlouvat a já vůbec nevím, jestli až tam zítra půjdeme na ten úřad, tak jestli budu schopná držet jazyk za zuby. Kdyby to fakt nebyla jediná možnost, jak upíchnout dítě do školky, tak vypěním a dobrý, ale takhle to musím zkousnout, což mě bude stát fakt hodně úsilí.