To se fakt nedá... - diskuze

Už jsem sem dlouho nic nepsala, protože jsem se snažila brát svou tchýni takovou, jaká je, a snažila jsem se si to její neustálé organizování našeho volného času nebrat. Ale to, co předvedla tento týden, mě fakt totálně nadzvedlo. Měli jsme k nim jet víceméně z donucení v pátek na oběd (přestože jsme jasně říkali, že jedeme na víkend k našim). No co, dohodli jsme se, že pojedeme k našim rovnou od nich po obědě. V úterý mi volala, že manželův brácha (bydlí s nimi) onemocněl, tak jsme se dohodli, že to teda radši kvůli malému nezrealizujeme, aby něco nechytl. Ve čtvrtek ochořel i tchán. Tak jsme se dohodli s mužem, že se alespoň cestou k našim stavíme u manžova pradědy a popřejeme mu k svátku, a taky aby si zase užil malého. No a co se nestalo. Povídáme si s pradědou a najednou zvonek a do bytu se k němu nakvartýrovala tchýně, že se dozvěděla, že tam budeme, a že chtěla malého alespoň vidět. Skoro nemluvila, ale hrála si na to, jak jí je děsně fajn, furt malého olíbávala a muchlala, takže ve výsledku si ho praděda vůbec neužil. Já myslela, že s ní fakt vyrazím dveře. Jako jí vůbec není blbý, že má doma dva nemocný chlapy a evidentně na ní taky něco leze, prostě si to nemohla nechat ujít. A co myslíte, malýmu se v sobotu u našich rozjela rýma a teď už měl i teplotu a kašle. Bych jí fakt (nechci být sprostá). A že nám tím zkasila víkend a nemůžeme jít s malým teď v týdnu na akci, co se tu u nás pořádá pro děti, je jí holt jedno. Hlavně, že si užila. Omlouvám se za román, ale já jsem tak vytočená. Ať mi zase zkusí zítra volat, co plánujeme na víkend...