Tchán- kapitola sama pro sebe - diskuze

Musím, prostě musím!! Ten mě tak vytáčí! Bydlíme nahoře nad tchánovcema, máme svoji 3+1 se společným vchodem. Bohužel schodiště je otevřené, protože už vzdávám nějaké přehrazení dveřma. Všechny snahy udělat si nahoře něco podle sebe se setkaly jen s řevem a blbýma kecama- a to je ta půlka neše:o(. K jádru pudla- osm večer, malej usíná nebo už spí a tchán, jak je nahluchlej z práce, tak má dole puštěnou televizi, že ji slyším já v obýváku přes zavřené dveře a svoji puštěnou TV. Manžu jsem dolů posílala za posledního půl roku asi desetkrát, aby si zavřeli dveře, ale tchán na to prostě kašle. Malýho mi to občas vzbudí. Nebo- přijde dolů návštěva v osm večer a tchán tak nelidsky řve na chodbě, že to zákonitě musí být slyšet i v pokojíku. Na facku, fakt.. Poslední kapka byla cca před měsícem, kdy si tchán vylíval zlost na manžela tím, že ho pomluvil před mojím tátou a ještě tak, aby to manža slyšel. Od té doby hledáme bydlení vlastní. Tchán nechápe, že máme dítě a že to dítě není jenom moje, ale i manžela, takže furt prudí, za poslední týden se mu manža rýpal v autě, musel domlouvat servis a ve finále tam musel s tchánem jet, ikdyž potřeboval spravit naše auto. Včera večer, jako obvykle z hodiny na hodinu, se tchán rozhodl, že pojedou s mojím na pole a že snad zvládnu děcko okoupat a nakrmit, ne?! Tohle řekl přede mnou. A to je pořád- něco naplánujem a tchán do toho vletí s tím pos.. polem. Říkat pořád, že to potřebujem vědět aspoň den dopředu, už nemá význam. Buď ho zabiju, než se odstěhujem nebo budu asi rozvedená, protože se hádáme jen kvůli tomu blbýmu tchánovi:o( Omlouvám se, je to dlouhé, ale musela jsem:o(