Svokra k pohledání:( II. - diskuze

Také to zde ze sebe vyklopím. Miminko jsme s Reddym plánovali už chviličku po seznámení a tak i naše rodiny věděli, že chceme rodinu. Od svokry jsme byli stále tázání, jak to vypadá (pořád se ptala, sice jen Reddyho, ale pořád). Když jsme přijeli na návštěvu (jezlili jsme co 2 měsíce), ironií nebo debilním způsobem vyzvídala. Vždy stejná odpověď: ještě ne. Když jsem otěhotněla, jakoby ji to snad ani až tak nezajímalo. Jen chladnější reakce typu: Hmm, tak ať je vše v pořádku. Pár měsíců před porodem už se nás všichni ptali, co bychom chtěli, potřebovali pro maličké. Ale ze strany Reddyho rodiny nikdo, jen je zajiímalo, zda to bude holka nebo kluk, což jsme odmítali říct komukoli a nechat si to až na porod. Moje mamka, je pravda, že na rozdíl od svokry je babičkou prvního vnoučátka, nám pořád něco nabízela, buď, že koupí, nebo nám dá peníze, ať koupíme, co potřebujeme, nebo nám spoustu věcí pro maličkého ušila. Svokra ne. Jen přijela na víkend, kdy byl veletrh ForKids, s tím, že se s mojí mamkou domluví a podle toho, co budeme pořizovat, nám obě přispějí, nebo některá něco koupí. Dopadlo to tak, že svokra neměla zájem o nic, co by se týkalo nás a našeho maličkého, ale vybrala dětské kolo pro její první vnučku, a to kolo jsme my zacvakali, protože ona neměla dost peněz. Peníze nám po nějaké době švagrová dovezla, když si po kolo přijeli i s naší rozmazlenou, nevychovanou neteří (v době mého vysokého stádia těhotenství, necelé dva týdny před porodem!!!). Maličký se narodil a jelikož já už chci mít za sebou ty neustálé otravné telefonáty typu, kdy komu maličkého ukážeme a jestli roste... rozhodli jsme se, že začátkem července (to budou Jáchymkovi 3 měsíce) objedeme rodinu. Můj otec a jeho máti, moji prarodiče a moje mamka a pak Slovensko. Mamka za námi už byla od porodu 3x, šije, pomáhá s domácností a pomáhá i s maličkým. Zatímco svokra dojela na víkend (opět s neteří!!!, aby mohla celou sobotu a neděli dopoledne pořád \"nenápadně předhazovat\", jak strašně ji bolí záda a ruka, hlavně prý v klidu. Ale mně si o masáž přímo neřekla, nepožádala o ní. když už mi to lezlo na nervy, řekla jsem jí, že pokud je ji takto zle, má jít za doktorem, že já ji v žádném případě masírovat nebudu, pokud ji jde o toto, dokud mi nedonese potvrzení od lékaře, že může být masírována, žádný soudný masér na ni nesáhne. Urazila se a pak mi mamka říkala, jak si svokra stěžovala, že přijela, abych ji namasírovala a já ji odmítla... mně ovšem nic neřekla, ani bů, jen si dál stěžovala, jak ji to bolí... a pak poprosila malou 3letou neteř, aby babičce ruku a záda namasírovala on!!!! No nic. Přivezli nám 3 overálky, 3. ponožtičky, 1 botičky, chladící kousátko a 100 Euro, jako že pro Jáchymka. Reddymu klepala rukou, že mu gratuluje k synovi, mně nic, ani jediné slovo... Tak jsem poděkovala za dárky, řekla jí, že až maličký za rok do těch overalů doroste, že ji pošleme fotku, jako že jsem je nevyhodila. Eura jsem dala malému do alba, ať s nimi Reddy naloží jak chce. Poděkovala jsem švagrové a svokrovi, kteří nemohli přijet, neb je to moc daleko a oni mají moc práce kolem baráku a hospodářství.Takže, když musí hora k Mohamedovi. S maličkým 3. měsíčním Jáchymkem pojedeme na Slovensko a šlus. Jistě, že se také zastavíme za kamarádama, které máme cestou. Svokře jsme také oznámili, že s maličkým budeme spát u kamarádů a ne u nich. Se slzami v očích a honem myšlenek v hlavě odpověděla, že by ji zajímalo proč. A hned si také odpověděla, že to je proto, že oni to nemají doma tak pěkné, jako my. Reddy se nasr... (a urazil) a já alespoň vím, co si o nás, přesněji o mně myslí.Už je mi to ale jedno. Návštěva v červenci a pak minimálně rok ne, pokud oni nepřijedou k nám. Což bych ale nechtěla (i to je důvod, proč po rodině jedeme my). Nechci, aby maličký u nich něco chytil. Krom statku, který mají dokonce i v ložnici, kuchyni i v koupelně (hnůj, hlínu, slámu... smrad), mají snad ve všech místnostech na stěnách i plíseň. My dospělí se s tím popereme, ale miminko imunitu nemá - to je důvod, proč tam nechci spát ani být déle než je nutné a pak jedině venku s kočárkem (vůbec se mi nelíbí, že by maličkého tahali v náručí, zvlášť, když ani neumí miminko držet). A pak rychle ke kamarádům do vedlejší dědinky... To bude horor, držte nám pěsti, ať to máme za sebou.