Svěřujete bez obav své děti ke hlídání příbuzným či známým? - diskuze

přes noc nechávám syna bez obav u mojí mamky, jinak přes den hlídá i tchýnězároveň bych bez problémů nechala Ádu na hlídání moji nejlepší kamarádce, která má dvě svoje děti a u které je rádvzpomenu si na něj, ale vůbe nemám o něj strach...

k mojí mamce jí občas dám a ona hlídá ráda, je to její první vnouče, ale byla tak 2x, ráno si jí vzali a odpoledne jsem pro ní šla

Pokud potřebuju holky ohlídat,funguje Cukřík.V létě byla Danielka na hlídání u kamarádky,které 100% důvěřuju.Musím přiznat,že své děti bych jen tak někomu nesvěřila

v Říčanech hlídání nemám, takže to musí zmáknout tatínek - zařídit si to nějak v práci, nebo si malou beru se sebou. Zdeňkovy rodiče jsou v Karviné a nikdy nehlídali a doufám, že ani hlídat nebudou, nemáme ideální vztahy. pokud jsem v Brně u našich nebo je mamka tu, malou jí nechávám a mám 100% jistotu a absolutně žádné pochybnosti

U nás nejčastěji hlídají tchánovci a vůbec se o dítě nebojím - jen o jeho stravování. To je věčné téma sporů - cpou ho sladkym a blbostma, které mi mu nedáváme (u nás dostane maximálně piškot nebo domácí buchtu, u nich čokoládku a pečivo s nugetou a takový kraviny) - pak doma nejí, protože je nacpanej a v noci se budí hlady. Neřikám, že je to pokaždý (hlídaj 1x týdně, když jdu do práce), ale bejvá to často. To si dost často i řeknu, že by možná ta pani na hlídání byla lepší :-))) Na druhou stranu má krásný vztah k babičce a dědovi a když je třeba nemocný a nemůže tam, tak je z toho špatnej a pořád připomíná, že chce \"babicce\"...

Když byl Ondra miminko tak jsem se bála ho svěřit každému, naštěstí hlídat měli zájem jen moji rodiče a těm jsem 100%věřila. Teď Ondra musí každých 14 dní ke svému otci a i když to trvá už přes rok stále jsem si nezvykla a mám strach že se něco stane, on se sám 100% nepostará a ostatním nevěřím a ani nevím kde pořádně jsou. Jinak Ondru hlídají moji rodiče, přítel a jeho maminka, u těch jsem naprosto v pohodě a vím že je v bezpečí.

Nějak kolem pohlídání dítka nehysterčím. Klidně i někomu cizímu, když se nabídne. Koneckonců, pokud se to dotyčnému nelíbí, nemusí příště hlídat-stejný přístup aplikuju i u děcek, co tu mám přes prázdniny, nelíbí se ti tady, tak příště nejezdi. Nejsem nadšená z toho, že každý den musí Heli hodinu pohlídat tchyně, ale mám smůlu, kdyby nepohlídala, jsem bez práce a možem jít rovnou pod most. Bohužel trpí něčím jako \"kompulzivně obsedantní poruchou\", velmi kulantně napsáno. A když mám hlídání, nemám čas špekulovat, co se asi děje, proto mám hlídání, že potřebuju něco zařídit, udělat, popřemýšlet o tom, na čem zrovna pracuju. Koneckonců, kdyby se něco vyvrbilo a vyskytl se problém, existují telefony, cajti, hasiči a záchranky.

no, pokud se nepocitaji prochazky s kocarkem, kdy pujcuju tak na hodinku dve, tak ho nechavam s pritelem (ev. s jeho matkou) jen kdyz jdu cvicit pripadne ke kadernici (to neni zas tak casto jako to cviceni)

Čím víc dětí tím je mi to víc jedno.Nemám s tím problém.I od řvoucí Zuzi jsem vklidu utíkala.Mám historku-Gabi vždy dobře jedla a ani cizí lidi ji nevadili.Jednou jsme jeli pryč s našima a hlídal brácha.Měl ji nakrmit přesnídavkou s piškotama.Po příjezdu byli celá kuchyn včetně bráchy od přesnídavky.Gabka mu celou domu řvala.No ty dvě hodiny mu dali pěkně zabrat.

Pokud potrebuju neco zaridit, tak si vezmu decka s sebou, nemam je komu sverit, a aspon vidi, co je banka, socka, ze i ja mam svojeho doktora a tak.Kdyz jsem chodila do prace, Marusku hlidal Pepa.Nasim sverim Marusku na neomezene dlouhou dobu, Anicku mezi dvema kojenima.

nám skoro nikdo nehlídá - manžel zvládal starost o miminko už od začátku, někdy i líp než já moje mamka minule překvapila, když přijela 140km a hlídala přes noc úplně vpohodě, já měla větší stres než ona a děti si to užily tchýni bych nerada nechala hlídat, dělá mi naschvály, schválně malé dává ochutnávat pivo, Tofife, arašídy.. ikdyž jsem u toho a slušně ji upozorním, že nesmí.. naštěstí o hlídání doposud neprojevila zájem

Dálkově studuju výšku takže se hlídání nevyhnu.A do toho si občas zajdu zacvičit. Rodina je skvělá, ale přesto se nevyhnu výčitkám a obavám, co se děje. Nejklidnější jsem, když hlídá manžel. Říkám si, že má stejné právo na dítě, jako já.:)Možná je to tím, že má Míša teprve 7 měsíců, proto ta úzkost. A nebo to bude tím, že je vymodlená? Čekali jsme na ni 3 roky. Mám strach, že mi chvilky s ní utečou a já je už nikdy nevrátím.Ale na straně druhé, asi je hloupost si ji k sobě přivázat, to by bylo ode mě sobecké a pro její budoucí život špatné.

Na delší dobu včetně uspávání hlídá moje sestra nebo mamka, tam se nebojím, ale samozřejmě že přemýšlím co asi dělají. pořád mám pocit že se musím někde ohlížet, v kině třeba mě když jsem byla poprvé napadlo \"pane bože ať to ztlumí nebo mi vzbudí Barušku \" Prostě mi hrabe z toho jak je stále semnou. Tchýni tak maximálně svěřím kočárek, na delší dobu bych jí nenechala, lže mi o tom co jedla nebo nejedla, co dělala nebo nedělala. A mám já to zapotřebí? Ale nechat dítko někomu na půl hodinky a jít si něco zařídit to mě problém nedělá.

asi třikrát jsem malou nechala samotnou s přítelem, poprvé jsem se trochu bála a volala, jak to zvládají, pak už jsem mu věřila, že si dovede poradit. Moje mamka hlídala dvakrát, jednou, když jsme s Jardou šli do kina, to bylo asi na 3 hodinky hlídání i s jídlem a uložením ke spánku, podruhé, když jsem šla s kamarádkou do cukrárny. Zase to zvládla v pohodě, takže příště ji zase klidně nechám hlídat. S kým Áda ještě nebyla, tak s tchýní (když nepočítám jízdu kočárkem), té se zatím bojím svěřovat na hlídání, protože ji jenom tahá a nenechá ji \"dýchat\", taky mají doma kočky, které jsou navolno normálně puštěné. Tam si dovolím dceru nechat, až sama bude chtít za babičkou :)

nám bohužel nikdo hlídat nechce. Manžel je v práci a o víkendech opravujem dům. Občas k nám jezdí moje maminka, ale má to sem přes 300 km vlakem. Jednou hlídala manželova teta 40 minut, když jsem už nutně potřebovala zastřihnout vlasy, abych přes ně viděla a to kluci celou dobu řvali, tak už je taky nechce Jinak tu nikoho neznám. Moc ráda bych je někomu svěřila, aby na mě nebyli závislí a byli zvyklí na cizí.

Prarodičům bez obav, dříve jsem měla strach jestli dobře nadávkují mlíčko atd, pak zase že na dítě příliš šišlají atd. V téměř 5 letech jsem MOC ráda ,když si dítě vezmou a v ničem nepochybuji, ale bohužel tak často jak bych potzřebovala, to nejde. Pak mám ségru, i když jen 15ti letou a té bych děti svěřila okamžitě, má velice dobrou denní průpravu z domova,ale hlídala jen 1x, není moc blízko. Pak mám kamarádku, které věřím a která moje děti miluje a hlídala na chvilku,když jsme bydleli ve stejném domě, teď co jsme se odstěhovali je to náročnější,ale vím,že jí můžu zavolat o půlnoci a pomůže mi.

Když byl miminko, tak jsem ho svěřovala nerada, ale né že bych se bála o malého, ale spíš o hlídající, neb on bych schopem prožvat celé hlídání, a co s ním, že? :-) Teď když už je větší tak bez obav, od mala syna učím, že doma se věci dělají tak a tak, a jinde u jiných lidí to může fungovat jinak. Ze začátku to byly nervy, ale jak to pochopil je to v pohodě. V klidu ho zanechám týden někde na prázdinách, ať si zvyká, že rodiče mu pořád nebudou za zadkem.

mojí mamce věřím na 100%, ale stejně si vzpomenu, co asi dělají a jak to zvládají, ale nejsou v tom obavy.U tchýně je to už o něco horší, má zdravotní problémy a občas se jí začne motat hlava a zvrací, už jí párkrát odvezla sanitka. Tak tam se bojím, aby jí to zrovna nechytlo, ale jinak je taky v pohodě. Hlídá teda jen Vojtu, Adélku ne, je moc malá a nesamostatná a ona nemůže zvedat nic nad dvě kila.Hlavně existujou mobily a kdyby něco potřebovali tak zavolají.

Nechávám u mámy nebo u ségry. Věřím jim, ale trochu obavy mám. Mám totiž podezření, že mu občas dají věci, které já zakazuju. Třeba líznout piva a tak. Ostatní nehlídali a doufám, že hlídat nebudou muset (tchýně a spol.).

vždy si beru malého sebou, až poslední tak 2 měsíce nechám malého u mojeho rodičů tak max na 2h,když jdu na kosmetiku nebo na nehty. víc ne a trnu. ale pokud je tu moje maminka, nebo sme u našich a jedeme s bráchama pryč, tak ho nechám mamce a vůbec nemám strach, neb vím, že je malý v těch nejlepších rukách.

Už jsem si zvykla, takže nechávám děti hlídat bez obav. Ze začátku to bylo těžké. :)

nikdo mi dítě nehlídal, když byl Filip malý. To až teď občas na víkend.

Zatim hlídala jen mamka nebo kamarádka a těm věřim,takže jsem jim Neli bez obav svěřila a ještě jsem se těšila,jak si odpočinu

a samozřejmě ještě manžel ten jo ten je hklídá když je doma

mě je nikdo nehlídá,poprvé byla Ada ode mě až v 6 letech u našich na prázdninách,Maty ten nikde nebyla asi nikde ještě nebude,Ada jezdí k našim na prázdniny a tam vím že je o ní dobře postaráno

když byl miminko, měla jsem obavy o hlídací osobu - jak asi zvládá případný řevdítě mám dvouleté a hlídá ho často prababička, pak babička, minimálně jednou týdně večer tatínek, občas některá moje sestra nebo moje kamarádky. bývám bez větších obav. u babiček vím, že se mu stoprocentně věnují. spoustu věcí si dělají podle sebe, ač ví, že se mi to nelíbí, ale ono to není nikdy nic zásadního a mně to většinou ani nijak moc neštve myslím, že je dobrý, aby dítě zažilo víc výchovných přístupů. i když pravda, trochu se bojím o zdraví prababičky - aby se jí třeba něco nestalo, už to není mladice..a aby jí třeba venku nepředvedl nějaký superzáchvat s útěkem do daleka, nemá šanci ho dohonit a přeprat..ale na to cíleně nemyslím.v době jeho největší lumpačivosti, okolo roku věku, kdy pořád někam šplhal, něco od někud vytahoval a na vteřinu se nezastavil, jsem se docela bála, když byl sám s tatínkem, neboť ten hlídá od počítačových her nebo sportovních přenosů, přičemž se na dítě prakticky nesoustředí nicméně přežil a teď mu pouští pohádky, s čímž taky nejsem spokojená, ale vím, že na 90% je doma pohoda klid.obavy tedy moc nemívám, ale když jsem byla pryč celý víkend, tak se mi šíleně stýskalo

je me jedno s kym je hlavne ze mam klid.uz byl i na noc, a pujde jiste rad zase:D:d

Děti jsou pořád se mnou, jediná vyjímka je, když jdu cvičit. To jsou pod milujícím dohledem mého muže nebo babičky. Vím, že jsou \"v dobrých rukou krále Miroslava\" jako v Pyšné princezně a nebojím se.

Na prstech jedné ruky(i půlruky) se dá spočítat kolikrát ročně mám možnost nechat na chvilku pohlídat kluky někomu jinému než 15-ti leté dceři nebo manželovi. Pokud možnost je činím bez obav.

Rodičům je svěřuji bez obav, mamka odchovala už tolik dětí, nejen mě a sourozonce, ale dlouhá léta pracovala v kojeneckém ústavu či jeslích, takže s dětmi má ty nej zkušenosti a je to ta nejlepší babička vůbec. Kamarádce jsem Míšu svěřila jednou a trošičku nervózní jsem byla... A co mě nejvíc udivuje, tak, že perfektní hlídači jsou mí sourozenci, neměli problém ani s přebalováním, i když ty jejich historky kolem toho někdy stály za to.

vždycky tam jsou nějaké obavy, nejmenší asi když hlídá manžel nebo moje sestra. Pak možná kupodivu \"cizí\" učitelka ve školce. největší obavy mám když hlídá babička. Využívám opravdu jen v nouzi a chvilku a většinou naplánuju tak, že hlídá vlastně spící děti...

pribuzne tu teda nemam,ale tak zhruba 4 kamaradkam bych Violku nechala bez obav.u 3 uz jsem to tak udelala a obavy vubec nemam - maximalne tak,jestli je moc nebude zlobit a u jedne se jednou pocurala,protoze se ji asi stydela rict,nebo si nebyla jista,kde je zachod.A u druhe kamaradky mam nekdy obavy,zda se nebudou rvat s jejim synem.I zaplacene slecne na hlidani budu verit,pokud je u nas doma a je to na par hodin.Ale u kamaradek se citim lepe.No a nasi-kdyz byla miminko - bez problemu,akorat jsem chtela sem tam smsku co se deje.

Zatim byl Adam hlidan jen 2x, kdyz nepocitam, ze jsem odskocila z herny a zustal tam s kamoskou a dalsima detma. To ale nikdy neprekrocilo 10 minut.Jinak ho nesveruju rada a je malo lidi,kterym duveruju v tomto ohledu.

krome placenych chuv nemamdite komu sverit..a tem po par zkouskach relativne bez obav..nechala jsem je na cely den a odjela klidne do nemecka a vubec jsmena ne nepomyslela co delaji