Svěřujete bez obav své děti ke hlídání příbuzným či známým? - diskuze

přes noc nechávám syna bez obav u mojí mamky, jinak přes den hlídá i tchýnězároveň bych bez problémů nechala Ádu na hlídání moji nejlepší kamarádce, která má dvě svoje děti a u které je rádvzpomenu si na něj, ale vůbe nemám o něj strach...

k mojí mamce jí občas dám a ona hlídá ráda, je to její první vnouče, ale byla tak 2x, ráno si jí vzali a odpoledne jsem pro ní šla

Pokud potřebuju holky ohlídat,funguje Cukřík.V létě byla Danielka na hlídání u kamarádky,které 100% důvěřuju.Musím přiznat,že své děti bych jen tak někomu nesvěřila

v Říčanech hlídání nemám, takže to musí zmáknout tatínek - zařídit si to nějak v práci, nebo si malou beru se sebou. Zdeňkovy rodiče jsou v Karviné a nikdy nehlídali a doufám, že ani hlídat nebudou, nemáme ideální vztahy. pokud jsem v Brně u našich nebo je mamka tu, malou jí nechávám a mám 100% jistotu a absolutně žádné pochybnosti

U nás nejčastěji hlídají tchánovci a vůbec se o dítě nebojím - jen o jeho stravování. To je věčné téma sporů - cpou ho sladkym a blbostma, které mi mu nedáváme (u nás dostane maximálně piškot nebo domácí buchtu, u nich čokoládku a pečivo s nugetou a takový kraviny) - pak doma nejí, protože je nacpanej a v noci se budí hlady. Neřikám, že je to pokaždý (hlídaj 1x týdně, když jdu do práce), ale bejvá to často. To si dost často i řeknu, že by možná ta pani na hlídání byla lepší :-))) Na druhou stranu má krásný vztah k babičce a dědovi a když je třeba nemocný a nemůže tam, tak je z toho špatnej a pořád připomíná, že chce \"babicce\"...

Když byl Ondra miminko tak jsem se bála ho svěřit každému, naštěstí hlídat měli zájem jen moji rodiče a těm jsem 100%věřila. Teď Ondra musí každých 14 dní ke svému otci a i když to trvá už přes rok stále jsem si nezvykla a mám strach že se něco stane, on se sám 100% nepostará a ostatním nevěřím a ani nevím kde pořádně jsou. Jinak Ondru hlídají moji rodiče, přítel a jeho maminka, u těch jsem naprosto v pohodě a vím že je v bezpečí.

Nějak kolem pohlídání dítka nehysterčím. Klidně i někomu cizímu, když se nabídne. Koneckonců, pokud se to dotyčnému nelíbí, nemusí příště hlídat-stejný přístup aplikuju i u děcek, co tu mám přes prázdniny, nelíbí se ti tady, tak příště nejezdi. Nejsem nadšená z toho, že každý den musí Heli hodinu pohlídat tchyně, ale mám smůlu, kdyby nepohlídala, jsem bez práce a možem jít rovnou pod most. Bohužel trpí něčím jako \"kompulzivně obsedantní poruchou\", velmi kulantně napsáno. A když mám hlídání, nemám čas špekulovat, co se asi děje, proto mám hlídání, že potřebuju něco zařídit, udělat, popřemýšlet o tom, na čem zrovna pracuju. Koneckonců, kdyby se něco vyvrbilo a vyskytl se problém, existují telefony, cajti, hasiči a záchranky.

no, pokud se nepocitaji prochazky s kocarkem, kdy pujcuju tak na hodinku dve, tak ho nechavam s pritelem (ev. s jeho matkou) jen kdyz jdu cvicit pripadne ke kadernici (to neni zas tak casto jako to cviceni)

Čím víc dětí tím je mi to víc jedno.Nemám s tím problém.I od řvoucí Zuzi jsem vklidu utíkala.Mám historku-Gabi vždy dobře jedla a ani cizí lidi ji nevadili.Jednou jsme jeli pryč s našima a hlídal brácha.Měl ji nakrmit přesnídavkou s piškotama.Po příjezdu byli celá kuchyn včetně bráchy od přesnídavky.Gabka mu celou domu řvala.No ty dvě hodiny mu dali pěkně zabrat.

Pokud potrebuju neco zaridit, tak si vezmu decka s sebou, nemam je komu sverit, a aspon vidi, co je banka, socka, ze i ja mam svojeho doktora a tak.Kdyz jsem chodila do prace, Marusku hlidal Pepa.Nasim sverim Marusku na neomezene dlouhou dobu, Anicku mezi dvema kojenima.

nám skoro nikdo nehlídá - manžel zvládal starost o miminko už od začátku, někdy i líp než já moje mamka minule překvapila, když přijela 140km a hlídala přes noc úplně vpohodě, já měla větší stres než ona a děti si to užily tchýni bych nerada nechala hlídat, dělá mi naschvály, schválně malé dává ochutnávat pivo, Tofife, arašídy.. ikdyž jsem u toho a slušně ji upozorním, že nesmí.. naštěstí o hlídání doposud neprojevila zájem

Dálkově studuju výšku takže se hlídání nevyhnu.A do toho si občas zajdu zacvičit. Rodina je skvělá, ale přesto se nevyhnu výčitkám a obavám, co se děje. Nejklidnější jsem, když hlídá manžel. Říkám si, že má stejné právo na dítě, jako já.:)Možná je to tím, že má Míša teprve 7 měsíců, proto ta úzkost. A nebo to bude tím, že je vymodlená? Čekali jsme na ni 3 roky. Mám strach, že mi chvilky s ní utečou a já je už nikdy nevrátím.Ale na straně druhé, asi je hloupost si ji k sobě přivázat, to by bylo ode mě sobecké a pro její budoucí život špatné.