Vzpomněla jsem si na sobotní zážitek, o kterém jsem vám chtěla napsat. Tchánovci nám v pátek večer zavolali, že jim máme přivézt v sobotu Klárku na hlídání a my ať si zajedem někam na oběd (nedávno jsme se jim zmiňovali o tom, že už jsme sami dva dlouho nikde nebyli). Super, takže v sobotu se manža s nima domluvil kolem poledního. V 11:45 mě upozornil, že už bude poledne, ale vlastně je jedno, jestli ji tam přivezeme před 12., nebo po. No, oblečená, učesaná, ošperkovaná a namalovaná jsem byla AŽ ve 12:15, takže už byl manža trochu naštvaný, že ji tam vezeme pozdě (což byla blbost, protože se nedomlouvali na přesný čas, že ). Ale pak v pohodě, v restauraci super, a jeli jsme domů s tím, že uděláme trochu úklid kvůli nedělní návštěvě (3.oslava Klárčiných 1.narozenin ). Přijeli jsme domů, oba samozřejmě najezení a z toho unavení, ale i tak jsem na to uklízení měla chuť. Manža měl pro změnu chuť na něco úplně jiného, ale já mu sdělila, že všechno bude podle zásluh. A napustila jsem si vodu na utírání prachu. Manža se vyvalil na gauč. Tak jsem utřela prach v celém bytě, pak jsem umyla koupelnu a wc, vyluxovala a vytřela. Páníček celou dobu ani nehnul brvou, jen občas nadhodil, kdy už se mu budu \"věnovat\". To mě na celé věci dožíralo nejvíc. Vidí, že makám, on si leží, a ještě si myslí, že mu pak udělám dobře??? Každopádně mě naštvanost vždycky krásně popohání v co nejlepší pracovní nasazení, takže úklid byl fakt perfektní. Když jsem končila, přišla mi sms od tchýňky, že Klárka spí a že pak máme úplně v pohodě přijít na kafe. Odepsala jsem jí, že jsem zrovna skončila, takže se oblíknem a vyrazíme. Uklidila jsem po úklidu (kýbl, hadra..) a začala se převlíkat zase do hezkého, přitom jsem stále ležícímu manžovi sdělila, že se už má taky oblíct a jdeme. On se mě ještě snažil přemlouvat na hezkou chvilku, ale odpálkovala jsem ho a už jsem stála v předsíni v bundě a v kozačkách. POPRVÉ, CO JSEM BYLA NACHYSTANÁ K ODCHODU DŘÍV NEŽ MANŽA A teď začal stresovat on, protože se naštval, že jsem mu nebyla po vůli, a nebyl zvyklý na situaci, že on je ten, na koho se čeká. Snažil se hodit vinu z toho, že ještě není nachystaný, na mě, že jsem mu to neřekla dostatečně brzo (musel si oblíct rifle, bundu a boty), a pak jako kam spěchám, že nejsme domluveni s rodiči v kolik přijdem. Řekla jsem mu o té smsce, co jsem mamce posílala před 15minutami, ale na tu on ohled nebral. Prostě nebylo podle jeho, tak se naštval a neuznával žádné moje argumenty, i když jsem rozhodně byla v právu. Tak jsme se dohadovali ještě celých 10minut cesty k tchánovcům, prostě pravdu má vždycky jen on, já ani náhodou. Tohle na něm strašně nesnáším a snažím se takovým situacím vyhýbat, ale někdy to prostě nejde, nenechám se zašlapovat do země.No prostě za tuhle sobotní hodinu a půl bych mu nejraději přestala dělat všechny domácí činnosti, které se týkají jeho. Jen kdyby to šlo..Díky moc za váš čas, že jsem se vám mohla vykecat...