Tak písnu něco o návštěvách Michala u mojí neteřinky a o příhodách v celém vchodě, kde bydlí moje
sestra.Moje sestra se do tohoto vchodu přestěhovala po rozvodu s manželem. Je to vchod sociálních bytů, takže tam většinou bydlí maminky s dětmi bez tá
ty.Moje neteřinka, když dorostla do věku, kdy dokázala mluvit, občas se chovala podivně.Třeba jsme si hráli v pokojíčku, najednou zvážněla, podívala se ke stropu a řekla "Jdi, pápá". Koukali jsme na to se smíšenýma pocitama. Pak začala vyprávět o nějakém Michalovi, že si spolu chodí do pokojíčku hrát a někdy z něj mívala i strach. V tom se s vyprávěním podivných příběhů připojili i jejich sousedky. K jedné z nich vždy po druhé raní přišel jakýsi dospělý muž, sedl si do křesla a koukal na ní jak spí. Když se ona na něj zadívala, tak zmizel. Druhá sousedka povídala, že její pes se občas zjančil a začal běhat po bytě a štěkat. Pak jednou v noci se vzbudila a viděla stát u okna nějakou postavu. Myslela si, že je to syn, který k ní občas jezdil na návštěvu a tak ho poslala spát. Až ráno si uvědomila, že tentokrát u ní syn není. Nakonec se dohodli a pozvali si kněze a nechali si své byty vysvětit. Neteřinka se najednou o Michalovi vůbec nechtěla bavit. Šla jsem ke kartářce a zeptala se jí na to. Koukla do karet a vyčetla z nich, že na tom rohu, kde teď stojí celý jejich vchod byl za války hromadný hrob. Viděla tam malého chlapečka, který prostě ani neví, že již nežije. Ještě za života ho dostal na starost jeden z mladších vojáků a ti dva prý zemřeli spolu. Nyní ten starší Michal se stále stará o toho malého. Tak jsem si neteřinku vzala stranou a řekla jí, že se mě ona ani Michal nemusí bát a jestli za ní stále chodí. Řekla, že ne, že se bojí aby ho opět nechtěli vyhnat a že na ní sem tam jen kouká z okna. Oni bydlí ve 4. patře. Ale že je moc smutný. A co se týče toho vysvěcení, mi kartářka řekla, že to nepomohlo. Většina těh "zůčastněných" není natolik věřících, aby to mělo zdárný účinek. Duchové tam stále jsou, ale pro jistotu už o sobě nedávají natolik vědět. Můj názor je takový, že pokud někteří lidé mají takové problémy, tak je musí řešit v tom duchu, v kterém žijí. Věřící tedy tím vysvědcením. Ale pak se taky musí řídit pravidlem té víry, v které to udělali. Ne jako např. moje sestra, která si dala byt vysvětit s tím, že věří, že jí to pomůže a pak si tu a tam dovedla domů nějakého chlápka "na jednu noc". Já mám taky svojí víru a svůj byt chráním dle mé víry. Tj. křišťály, ověsy, prvky fengshuej, pozitivní myšlení a žití dle mého přesvědčení. Na každý takový problém je řešení, jen každý musí najít ten správný přístup.Závěrem: Moje neteřinka už o Michalovi nemluví a dělá, že žádný není a tím, že si moje sestra konečně našla chlápka, tak taky nemá čas na přemýšlení co je fakt a co jen špatné pocity. A ostatní sousedky? Nevím, s těma se sestra už nestýká.P.S.: Myslím, že u nich taky zapůsobila tzv. davová hysterie a taky jsem o pár žen z tohoto vchodu zjistila, že si občas rádi zakouří mariánku...
