Když jsem četla o Andulce od Kamči,řekla jsem si,že napíšu trochu co náš drobeček.Je samozřejmě moc krásnej,roztomilej usměvavej a děsně šťastnej na světě.Miluje nás,ale ségru nejvíc.Mě trochu vyhledává jako jistotu,chodí se ke mě \"dobít\",jen se mi opře celým tělem o nohu ,zazubí se a odejde.Se ségrou hodně řádí,ať ho zalehává, tahá za nohu(trochu mi to připomíná vztah dítě a pes,který si nechá vše líbit),nebo mu bere hračky.Spolu se honí,nebo mu Anička ukazuje své hračky a on si občas nějakou půjčí a pak se o topřetahují a zase je to pro něj neuvěřitelná sranda.S tátou řádí taky,ale trochu jinak,ten ho hlavně lechtá,nebo na sebe bafají.Se mnou to dělá taky, slyším \"báááá,báááá\" a pak vykoukne z poza rohu :-)Naučil se dávat věci,a já mu je zase dám a on mi je zase dá zpátky.Má moc rád auta a kola a dvířka od skříněk(to je už delší záliba a vydrží zřejmě dlouho) naučil se ale už také vypínat TV.Když máme puštěnou hudbu,tak tančí-krásně péruje a ručičkou dělá nějaké variace.Když jedeme v autě tak zpívá :-)a tleská ,asi jako do rytmu.Hodně boouchá do židlí nebo do stolu nebo do země.Celkem obstojně opakuje,když bouchneme jednou tak on taky 1X a když dvakrát ,tak on 2x,víc ne(ale i tak geny bubenické má ?)Z povídání jsou to slovíčka máma,tatů,tatí,baaa,tadye(to nevím zda není/tady je/to říkáme když něco často hledáme i jako formou hry) ham,stejně dělá híhíhíhí ,když vidí pejska a pak syčí ,když vidí našeho Arnošta,ještěra-hračku.Jednou jsem s ním předváděla všechna zvířátka a on se to snažil hezky opakovat.Jinak nejraději chodí za ruce,rád chodí i za jednu a sám zkouší chodit, dva kroky jsou zatím nejvíc,moc se u toho směje.Zuby má jen dva,tak obědy pořád nějakl rozmělňuju,ale s rohlíkem si dobře poradí a teď mu dávám oloupané ovoce-nektarinky, broskve a do těch se s chutí zakusuje a já jen hlídám aby nesnědl i pecku.Na zahradě mu dáváme maliny, jahody,meruňky, rybíz, všechno mu chutná.Teď zase často spí,dopo i odpo a večer kolem osmé až do rána.Od Aničky se liší vmnoha věcech,ona byla destruktor, Štěpánek se na všechno dívá něžně, osahá si květinu a nechá jí žít,otevře sříňku,zkoukne obsah a obdivouje dvířka, vidí papír,ochutná anechá ho být.Po Andulce byl byt jako po výbuchu.