Soužití s rodiči - diskuze

Ahojky, my taky bydlíme s našima, ségra se odstěhovala a oni by tu byli sami, tak jsme si v patře zařídili vlastní byt. Vždycky jsem s nima měla docela dobrý vztah, ale občas lituju, že jsme tu zůstali. Jediné, co od nich slyším, je že manžel nic nedělá a pořád chodí někam sám. Mamka na něj promluví jedině když mu diktuje práci a pak ho ještě za všechno zkritizuje K tomu se ještě dovídám, že se neumím starat o dítě, protože je buď málo oblečená, nebo nepřebalená, nebo jsme jí určitě nedali svačinu atd. Někdy je to na bednu. Na druhou stranu se mi ale mamča postará o Zuzku kdykoliv potřebuju, dělá s ní blbosti, bere na výlety, když jsem nemocná, tak nám uvaří...

Já bydlím s rodiči,teda máme každý jedno patro a společnou máme jen chodbu a zahradu.Naše vztahy jsou výborný,dřív to tak nebylo,když jsme bydleli s nimi tak to byl boj,ale po rekonstrukci našeho patra se vztahy moc moc vylepšily.A teď nám to vyhovuje,když se nechceme vidět tak se nevidíme a když si chceme poplkat tak to máme k sobě kousek.

my bydlíme s rodiči přítele...bohužel jsme neměli jinou možnost, nejsme na tom finančně tak, abychom si mohli dovolit s mimčem platit drahý pražský podnájem a u mých rodičů, ačkoliv jsou zlatí, bydlet nemůžeme, protože to je malé město a přítel by tam nesehnal práci...takže když jsme zjistili, že jsem těhotná, přítel se dohodl s rodiči, že oni budou obývat spodní část baráčku, my vrchní...vršek jsme si zrekonstruovali, udělali vlastní kuchyni (linka bude příští týden), novou koupelnu, kupujeme nejnutnější nový nábytek...místo je skvělé, blízko metra, ve vilové čtvrti, kde je klid...samá pozitiva :) tchýně je zlatá, v rámci možností, je zvyklá ráno vstávat brzo, takže příteli připraví snídani, dá mu do krabičky jídlo k obědu, protože je navařeno (tchán má cukrovku, tak se u nás vaří každý den), já se jí do kuchyně moc nepletu, je to tam malinké a mě osobně by vadilo, kdyby se mi někdo motal v mojí kuchyní...až potud téměř ideální...sice je tchýně trochu šmudlinka, ale o pořádku a čistotě má každý svou představu a my budeme mít oddělenou domácnost, takže s tím si hlavu nedělám...jedinou opravdovou vadou na kráse našeho soužití je tchán...trpí těžkou cukrovkou, navíc před pár lety prodělal operaci kyčle a kvůli své lenosti či nechuti to pořádně nerozchodil, no a od té doby jen sedí v křesle, maximálně o berlích dojde na záchod, a to je vše...je to starý protivný dědek, co se akorát nechá obskakovat, obsluhovat, obletovat...nesnáším tyhle jeho manýry, tchýně si podle něj musí řídit veškerý čas...na jednu stranu je to i její vina, on je na takový servis zvyklý, ona mu nic neodepře...a on umí jen křičet, něčeho se dožadovat...teď to ještě zvládám, ale až budeme mít mimčo, tak nevím...říkám si, že všude je něco, a že můžem být rádi za tohle bydlení, protože kdybychom museli do podnájmu, tak nevím, jak bychom vyšli s penězi...

rodiče mí i od přítele bydlí v baráčku a rozhodovali jsme se, jestli se po narození syna nenastěhujeme k některým z nich...příteli to bylo celkem jedno, já jsem z důvodu velkého domu preferovala jeho rodiče, ale nakonec jsem si to srovnala v hlavě a oba jsme si řekli, že není nad to bydlet v klidu sami (zatím teda v bytě)...pravidelně je navštěvujeme, oba baráčky máme blízko-ani ne 5 minut autem a takhle nám to vyhovuje

no my, resp. já mám s našima teď taky dobrý vztahy, ale taky bydlíme 100 km, někdy je mi to líto kvůli malýmu, moje máma ho zbožňuje a nemůže ho tak často vidět, ale myslím že kdybych jí měla blízko že by to jen špatně dopadlo. Jsou zvyklí všechno komentovat a nic se jim dost nelíbí a tak asi bych se zbláznila být s nimi pod jednou střechou, už jsem tomu hodně odvykla. A jen proto že teď mám dítě a vídáme se častěji si od nich nenechám zase kecat do života. Tak hodně síly, všechno má svý pro a proti. Někdy nám zase chybí ta pomoc a hlídání.

taky bych asi doma nebydlela....manžel si opravil ještě za svobodna baráček přez zahradu od rodičů a to je paráda...je to dost daleko, aby nám do všeho nemluvili a dost blízko na to že můžeme kdykoliv zaběhnout,když potřebuju pohlídat není problém a naopak když paotřebuje babička někam dovézt, tak sem po ruce....no a naši bydlí asi 7 km daleko což je taky fajn.

Ja mam s nasima vyborne vztahy. Ale asi to bude i tim, ze jsem od nich 120 km daleko. Takze nam do niceho nemluvi. Skoro denne si volame, vedeme dlouhe hovory, moc mi chybi. Ale bydlet bych s nimi nechtela. Byla bych zase to dite, ktere musi poslouchat. Aspon pro meho tatu. Takhle respektuje, ze bydlim jinde a mam klid. Neni nad samostatne bydleni.

no nás mí rodiče taky nejdřív přemlouvali, abychom bydleli u nich, třeba jen do doby, než si našetříme na vlastní. Ale manža určo nechtěl a já taky neměla zrovna ty nejlepší vztahy, díky křesťanství (i v mých 25 letech mě nutili chodit do kostela a jiné kř.úkony), takže jsme byli rádi, že jsme se vzali a přestěhovali kousek od manželových rodičů (50km od mých). Teď máme s našima úplně ty nejlepší vztahy!! No a před pár dny si u nich dorekonstruovala ségra s čerstvým manžou a za 2 týdny by měla rodit. Ségra s nimi měla vždycky skvělý vztah, ale u rekonstrukce se to pořád kabonilo, teď snad budou už zase v klidu, když bude další vnouče, a tak blízko. No ale to ukáže čas. Švára si nenechá do ničeho kecat a taky se nechce podílet na aktivitách našich rodičů... Tak uvidímeSégra, jestli to budeš někdy číst, tak věř, že budu podporovat vaše zájmy!