slýchávám poklony - diskuze

ano, jsem ta co doma vaří, uklízí,stará se o děti, dům ,zahradu aaaa. ale my sme to tak měli i doma, s tím, že teda taťka taky uvaří, uklidí a tak, když je potřrba a mamka je pryč. Ale sou i rodiny, kde to tak není, ženy prostě nevaří, takže ono to chce asi dva úhly pohledu.Ale někdy prostě (když je den blbec) tak se mi nic nechce, ale není to, že tu špínou brodíme, prostě někdy se mi nehce a nikdy nic neřekl.

Jak to mám já, jsem v poslední době v jednom kole.

tak ja varim kazdy den(ale priznam se ze me to moc nebavi)ale varim aby deti i chlap a babicka meli teple jidlo kdyz mam naladu a chce se mi tak nekdy i prekvapim chlapa necim dobrym na veceri,ale da se rict ze co se tyce veceri tak se stridame nekdy i chlap sam od sebe jde a uvari nejakou mnamku a uklid ten je celej na me ale ze bych mela porad vygruntovano tak to nemam a myslim ze s dvouma detma to ani nejde aspon u nas se porad nekde neco vali.co se tyce peceni tak cca asi 2 krat do mesice upecu u nas to nikdo neji ani chlap ani deti takze upecu a rozdam po baraku.bud rada ze te chvali obcas je hezky to slyset.me chlap pochvali za dobre jidlo ale za uklid a starani se o deti nechvali to je automatika:-)

především - že je super, že slýcháš poklony!!!!(protože mi přijde, že tady si spíš neustále stěžujeme, že nikdo to, co děláme, nedocení..)já moc nenavařím - když jsem ještě byla pořád doma, tak večeře byla zbytek oběda a ani to nebylo pravidlem. ale i proto, že o to chlap nestojí, on se o sebe umí postarat sám. ale je pravda, že ve všem ostatním, co se týče domácnosti, se starám já, rychle si na to zvyknul.

nedelam to proradost,ale ciste z prakticnosti..hladovej se mi nacpe jen chlebem a na to brzo pojde na nejakou chorubu a kdo by mi pak pomahal s detma a hlavne jeho prijem je urciote mnohem prinosnejsi nez mujtudiz varim,pecu,uklizim,a snazim se at nedostane infarkt za mlada

Ale jinak poklony schlývám taky, né proto, že jsem vzorná manželka, ale všechno dokážu vzládnout a skoubit i bez pomoci manžela

No pokud by to partenr ocenil a občas přiložil i k ruku dílu nemám s tím problém, zhledem k tomu že to neocení, mám s tím dost problém... Bohužel tohle to ve mě není a nikdy nebylo...

Veřeři moc teplou nedělám. Upeču něco jednou za uherák a uvařím tak 3x za týden a manžel vaří 2x za týden. Musí, protože já jsem v práci a neexistuje abych vyvyřovala dopředu. Uklízím hodně a možná víc než dřív, víc peru a žehlím. Občas mu udělám kafe, jinak musí vše sám

Ty jo Luci v tom jsme absolutně opačný. Já to beru jako hlavní životní zlo :DD Vaření je pro mě naprostá ztráta času. Miluju dobré jídlo, ale absolutně mě nebaví ho vařit. Pravdou je že v 90% jsem v kuchyni já, vařím denně nebo maximálně obden a peču 1-2x týdně. Ale to proto že mám ráda jídlo a musím mít denně něco teplého do žaludku jinak je mi zle. A úplně nejhorší je pro mě představa že udělám polévku, hlavní jídlo, upeču dezert a v kuchyni je to jak po výbuchu a ještě to musím uklidit Manžel odnáší odpadky, vytírá podlahy a stará se o takové mužské věci, občas když poprosím pověsí prádlo. Ale jinak je úklid domácnosti čistě na mě a taky to tak občas vypadá, když stávkuju tak holt tu uklizeno není, no Kdybys teď viděla ten koš co tu mám na žehlení Já radši smontuju nějakou skříňku nebo vymaluju byt nebo si vyšívám nebo čtu knížku nebo si zpívám, hraju na klávesy, nebo hraju na kytaru, nebo jdu někam na výlet - všechno radši než typické ženské práce. ALE. Někdo to všechno dělat musí a ten někdo jsem momentálně já, protože nechodím do práce. Pevně doufám že v důchodu si pořídím paní na úklid a na vaření a budu tak maximálně rozmazlovat vnoučata