slýchávám poklony - diskuze

ano, jsem ta co doma vaří, uklízí,stará se o děti, dům ,zahradu aaaa. ale my sme to tak měli i doma, s tím, že teda taťka taky uvaří, uklidí a tak, když je potřrba a mamka je pryč. Ale sou i rodiny, kde to tak není, ženy prostě nevaří, takže ono to chce asi dva úhly pohledu.Ale někdy prostě (když je den blbec) tak se mi nic nechce, ale není to, že tu špínou brodíme, prostě někdy se mi nehce a nikdy nic neřekl.

Jak to mám já, jsem v poslední době v jednom kole.

tak ja varim kazdy den(ale priznam se ze me to moc nebavi)ale varim aby deti i chlap a babicka meli teple jidlo kdyz mam naladu a chce se mi tak nekdy i prekvapim chlapa necim dobrym na veceri,ale da se rict ze co se tyce veceri tak se stridame nekdy i chlap sam od sebe jde a uvari nejakou mnamku a uklid ten je celej na me ale ze bych mela porad vygruntovano tak to nemam a myslim ze s dvouma detma to ani nejde aspon u nas se porad nekde neco vali.co se tyce peceni tak cca asi 2 krat do mesice upecu u nas to nikdo neji ani chlap ani deti takze upecu a rozdam po baraku.bud rada ze te chvali obcas je hezky to slyset.me chlap pochvali za dobre jidlo ale za uklid a starani se o deti nechvali to je automatika:-)

především - že je super, že slýcháš poklony!!!!(protože mi přijde, že tady si spíš neustále stěžujeme, že nikdo to, co děláme, nedocení..)já moc nenavařím - když jsem ještě byla pořád doma, tak večeře byla zbytek oběda a ani to nebylo pravidlem. ale i proto, že o to chlap nestojí, on se o sebe umí postarat sám. ale je pravda, že ve všem ostatním, co se týče domácnosti, se starám já, rychle si na to zvyknul.

nedelam to proradost,ale ciste z prakticnosti..hladovej se mi nacpe jen chlebem a na to brzo pojde na nejakou chorubu a kdo by mi pak pomahal s detma a hlavne jeho prijem je urciote mnohem prinosnejsi nez mujtudiz varim,pecu,uklizim,a snazim se at nedostane infarkt za mlada

Ale jinak poklony schlývám taky, né proto, že jsem vzorná manželka, ale všechno dokážu vzládnout a skoubit i bez pomoci manžela

No pokud by to partenr ocenil a občas přiložil i k ruku dílu nemám s tím problém, zhledem k tomu že to neocení, mám s tím dost problém... Bohužel tohle to ve mě není a nikdy nebylo...

Veřeři moc teplou nedělám. Upeču něco jednou za uherák a uvařím tak 3x za týden a manžel vaří 2x za týden. Musí, protože já jsem v práci a neexistuje abych vyvyřovala dopředu. Uklízím hodně a možná víc než dřív, víc peru a žehlím. Občas mu udělám kafe, jinak musí vše sám

Ty jo Luci v tom jsme absolutně opačný. Já to beru jako hlavní životní zlo :DD Vaření je pro mě naprostá ztráta času. Miluju dobré jídlo, ale absolutně mě nebaví ho vařit. Pravdou je že v 90% jsem v kuchyni já, vařím denně nebo maximálně obden a peču 1-2x týdně. Ale to proto že mám ráda jídlo a musím mít denně něco teplého do žaludku jinak je mi zle. A úplně nejhorší je pro mě představa že udělám polévku, hlavní jídlo, upeču dezert a v kuchyni je to jak po výbuchu a ještě to musím uklidit Manžel odnáší odpadky, vytírá podlahy a stará se o takové mužské věci, občas když poprosím pověsí prádlo. Ale jinak je úklid domácnosti čistě na mě a taky to tak občas vypadá, když stávkuju tak holt tu uklizeno není, no Kdybys teď viděla ten koš co tu mám na žehlení Já radši smontuju nějakou skříňku nebo vymaluju byt nebo si vyšívám nebo čtu knížku nebo si zpívám, hraju na klávesy, nebo hraju na kytaru, nebo jdu někam na výlet - všechno radši než typické ženské práce. ALE. Někdo to všechno dělat musí a ten někdo jsem momentálně já, protože nechodím do práce. Pevně doufám že v důchodu si pořídím paní na úklid a na vaření a budu tak maximálně rozmazlovat vnoučata

tak já to taky beru tak nějak automaticky, že vařím, peru, peču. Ale nepovažuji to teda za svoji životní náplň. Večeře máme teplé hodně málo, a zpravidla si je chystá každý sám, stejně tak Michal svačiny do školy. Zastávám názor, že mají ruce a nebudu je obskakovat. Snažím se,aby bylo doma uklizeno, ale už jsem přišla na to, že rodina mnohem víc uvítá, když nejsem vyfluslá po celodenním honění kolem domácnosti, než když je naklizeno a já padám na hubu. Ale je taky fakt, že kromě vyklizení myčky, do čehož sem tam dokopu Michala a vysátí dět. pokoje jsou veškeré domácí práce na mě.

já to beru jako normálně a hlavně mě to baví,líbí se mi když mám doma čisto a vonavo a když mě doma chválí jak jim chutná

O rodinku se starám tak aby jsme byli všichni spokojení

Vařím a peču opravdu často, ale mně to prostě ohromně baví!!! Úklid a péči o děti máme rozdělenou, takže se nedá říct, že by u nás měl někdo navrch nebo byl líný. Ale když vidím, že je Lojza třeba hodně unavený nebo má krapet stres v práci, tak si pak dám na večeři nebo jídle celkově ještě víc záležet, to zase jo. Stejně tak, když je zle mně, obskakuje mě s radostí on. Ale taky často slýchám od kamarádek, jak s dvěma malými dětmi stíhám ještě tak vyvařovat a péct a přitom mně se vůbec nezdá, že bych se nějak extra honila.

A proc by se za to mely stydet? Prece muzou svemu partnerovi udelat radost i jinými věci než varenim? U nás doma teda vetsinou varim já, ale je to proto, ze mě to baví a odreaguji se u toho. Jinak oba chodíme do práce, oba se starame o díte a domácí práce si taky mezi sebe dělíme... Sama bych to nezvládla a manžel by ani nechtěl, abych všechno doma dělala jen já.

vseho s mirou

Tak já to určitě jako svou hlavní životní náplň neberu.Vždycky říkám,že jsem se nenarodila proto,abych jen vařila,pekla,uklízela a prala.Na to je život moc krátký a jen jeden.To ale neznamená,že bych nic nedělala.Vařím,ale stejně tak třeba jednou,dvakrát týdně uvaří i přítel.Dobrovolně a rád.Peču,když máme na něco chuť.Teď,co jsem doma,uklízím v podstatě jen já,ale tak mám na to čas,proč ne.Neuklízím ale denně.Nevidím v tom smysl.Mám vždycky dobrý pocit,když to udělám,ovšem když vidím,že to vydrží půl dne,nebaví mě to a dělám to jen proto,abychom nežili v bordelu.Pere pračka a kdo ji zapne,jestli já nebo přítel,je jedno.Přítel zase vynáší smetí a chodí na nákupy.Karkulka ho hrozně ráda doprovází a já se v té době,kdy jsou v obchodě,můžu věnovat věcem,které mě baví.Pokud to některé ženy mají jako svůj životní cíl a baví je to,proč ne.Ale nevidím jediný důvod,proč by se ty,které to nedělají,měly,proboha,stydět!