Školka pro a proti - diskuze

moje nejvetsi dve vzpominky na skolku byly dve lasky..jeden kluk Marek,neustale jsme si davali potaji pusinky a druhy Michal,s tim jsme chodili ven za ruku na prochazce a planovali spolu deti atd-nejvetsi gol je,ze v puberte zjistil,ze je gaypak nejake obycejne veci jako prudeni spani po obede,soudruzky ucitelky atd..Alexovi dava-uceni se akceptovat dospele jako autority,tvoreni a kreativitu,kamarady..na druhou stranu nemusi kolektiv a neciti se ve spolecnosti vice lidi dobre a to (pry) odvozuje to zlobeni a dalsi..moc mu tam nerozumi,zopakuje jednou a podruhe se sebere a jde pryc.tudiz nespolupracuje a hodne je ma na haku.chodime na logo,zlepsuje se to,tak uvidime.nejaky ten rad a jinak asi nic..

já chodila do školky tak 2 měsíce kam chodila 4 roky Anička, pamatovala jsem si to okýnko kam se posílá oběd a v něm magi, dívala jsem se nahoru a bylo to strašně vysoko, teď to bylo strašně nízko ale nelíbilo se mi tam i horečku jsem si vytlačila, pak mamka čekala bráchu a já zůstala doma, do školky jsem šla jinam až v 5 letech a tam už to bylo v pohodě, měla jsem motýlka jako Anička. Moc kolektivní jsem taky nebyla a chtěla jsem chodit po O. Aničce se ve školce líbilo, nadávala nám, že máme chodit později. Rozmluvila se, naučila se hrát s dětmi, jíst zkrátka nebýt mámy prdelka, školka jí moc prospěla. A to šla do školky ani ne ve 3 letech. Vši se jí vyhli a neštovice chytla poslední červen ve školce, kvůli nim propásla poslední výlet.

Já si na školku a roky strávení v ní pamatuju hodně. Chodila jsem strašně ráda, měli jsme moc hodné učitelky, spousta hraní, krásné hřiště, možná i proto jsem se \"obětovala\" a nestrčila jsem Míšu do školky za rohem, ale jezdím s ním tam. Mně dala školka především nejlepší kamarádku, se kterou kamarádím dodnes, spoustu veselých zážitků, dovedností, vzpomínám opravdu ráda..Míšovi dává myslím to samé.

chodila jsem tam od tří let,chodila jsem zpívat \"občánkům\",na vystoupení takže jsem se nikdy pak nebála mluvit před hodně lidma ..Lucinka si tam našla přátele,učí se tam nové metody co já prostě neumím nebo nepoužívám,taky básničky a písničky(ale většinu už umí z domu)školka dává všem dětem něco...i když píšeš,že Zuzce nic nedala určitě jo..jen to třeba nebylo nic zásadního pro tebe...

já si ze školky moc nepamatuju, ale žádné trauma z ní teda nemám, chodila jsem i do jeslí Stázince školka dala hodně, sebevědomí mezi dětmi, lépe mluví, umí se prosadit a má tam hodně kamarádů...ona to tam miluje, u nás je trest, když řeknu, že nepůjde do školky a krásně tam jí, spí, poslouchá, všichni ji tam milujou, takže je tam prostě ráda a všichni ráno čekají, až dorazí Stázka, pak nastává objímací rituál

Já do školky nechodila. Brácha se narodil, když mi byly tři a tak jsem byla s mámou a bráchou doma. Do teď to cítím trochu jako křivdu. Když pak brácha chodil do školky děsně jsem mu záviděla a když jsem ho cestou ze školy vyzvedávala, tak jsem tam kolikrát chvíli s ním zůstala a hrála si tam. I ve škole mi to chybělo. Ostatní děti se znaly ze školky a já neznala nikoho. Mám strach jestli to na mojí socializaci nezanechalo následky do teď. Moc bych chtěla aby holky do školky chodily. V Plzni je to ale masakr dítě do školky dostat, tak jsem na to zvědavá. Doufám, že Anička nebude bita tím, že má malou sestřičku a nedopadne jako já.

určitě hodně, obě děti se naučily si vydobýt svoje postavení ve společnosti, krásně tam jedly (to jim škola zase sebrala)Mají odtamtud kamarády a dodnes na školku krásně vzpomínají, objímají všechny učitelky které potkáme a mě bylo fakt moc líto, že už tahle etapa jednou pro vždy skončila.

Já si na školku moc nepamatuji, jen na úrazy jako rozbitá hlava od houpačky, rozfláklé brýle a podle rodičů i pláč když mě tam dovedli.Co dává Ondrovi určitě prima program a spoustu zábavy. Naučil se tam spoustu básniček a písniček, mluvit se naučil špatně v jedné školce o prázdninách, už tam nikdy nepůjde a taky vím kam nedám Aničku i když ji mám kousek od domu. Nemoci běžné nachlazení, tím si asi musí projít každý.

já sama si na školku pamatuju asi spíš tak neutrálně. trochu mě tam šikanoval jeden tlustej kluk, hodně jsem se bála jedné pančitelky, prudilo mě spaní po obědě, mrzelo mě, že mám trapnej obrázek na skříňce (míč!!!), jednou jsem ukradla bonbon a přiznala se ()..ale nebála jsem se tam chodit, měla jsem tam kamarádky, asi to bylo v pohodě. vši proběhly několikrát. neštovice jsem chytla od bratrance. a do teď si pamatuju, jak to ve školce vonělo.kluk chodí do lesní a to mu dává určitě hodně (dává to ledacos i mně). mají to tam báječný a já bych ta kolikrát ráno chtěla zůstat s nima, né jít do přelidněnýho města a vpodstatě zbytečné práce. dneska mě docela naprdlo, když jsem četla někomu přes rameno v novinách, že prý bude předškolní rok ve školce povinnej...ale nic o tom nevím, neměla bych číst cizí noviny

My jsme v tomhle asi rodina exotů a asociálů Já nemám na školku žádné pozitivní vzpomínky, vždy to bylo jen nutné zlo, povinnost a přežila jsem to bez úhony jen díky tomu, že tam pracovala mamka a ostatní učitelky si netroufly chovat se blbě. Ovšem já byla vždy samotář a kolektivy jsem nemusela až do dospělosti.Synovi školka nedává naprosto nic. Má úplně jiné zájmy a vědomosti a nudí se tam. Nic víc, než už znal se tam nenaučil. Doufala jsem v určitou socializaci, že se lépe začlení do kolektivu dětí, ovšem s jeho individualismem to ani nehlo. Stejně, jako kdysi já, to bere jen jako nutné zlo. V poslední době se dokonce zabýváme myšlenkou, že ho po zápisech odhlásíme. Nemoci ze školky netahá. Když už si výjimečně obstará nějaký bacil, tak někde jinde.