první zaměstnání - diskuze

Mi bylo místo přiděleno v roce 1990.Pracovala jsem v obchodě kde byl vedoucí ,který byl dost na baby.Hned při prvním kontaktu jsem se mu líbila a začal mě oblbovat to se nelíbilo jiné prodavačce,která s ním spala(stejně spal ze všemi)a ta mě ze žárlivostí naprášila na podniku a po 3 dnech dnech jsem byla převelena jinde.Díky bohu,to první byla prdel světa a dojížděla jsem snad 2 hodiny.To nové byl v centru a bylo užasné-super stará komunistická vedoucí.Byla jsem její člevěk a měla jsem velké premie.Bohužel to dostali v restituci blbci a obchod zkrachoval.Pak šel ruzně čas.Muj první pohovor byl pak náhodou-šla jsem nakoupit byla tam kámoška a řekla mi jestli nechci praci,že jim všichni hromadně odešli.Chtěli jen vydírat vedení za lepší plat,ale měli smulu za den našli nové zaměstnance.Tam jsem byla do mateřské.Všude kde jsem byla tak to bylo fajn a byla jsem mazánek od vedoucí.

Já jsem už od nástupu do prváků věděla kam po škole nastoupím, takže to pro mě šok vůbec nebyl.

Nikdy jsem takove klasicke zamestnani nemela. Od 15 jsem brigadnicila v kine, pak pri skole ve firme od pritele a v reklamkach,kde jsme ej znala z praxe.Pak jsme si udelala zivnostak amela vlastni firmicku.A pomahala jsem jen na urcity cas na dalsich vystavach - tam to bylo v tu chvili spise jak 12 hodin denne,protoze se to vzdy musi stihnout do slavnostniho otevreni.No a v USA jsme pracovala v restauracich - take vetsinou dvojite sichty az 15 hodin denne.Takze klasicku jsme nikdy nemela a uprimne ani po tom moc netouzim, i kdyz asi je nekdy prijemne mit urcitou jistotu a padla

Jééé,já jsem si teď uvědomila,že jsem první práci měla ještě před VŠBylo to jen 3 měsíce,tak jsem na to zapomněla.Já jsem tenkrát dokončila VOŠ v oboru cestovního ruchu,měsíc byla na pracáku a pak jedna Agentura pro cestovní ruch pořádala pohovor na \"odborného manažera pro CR\" (znělo to důležitě,ale to bylo tak všechno).U pohovoru seděla majitelka té agentury a ještě 3 týpci,kteří byli společníky firmy,která vznikla při založení toho informačního centra.Jeden byl právník (ovšem takový,který,kdyby mi byl přidělen ex offo,by mi vysoudil trest smrti i za krádež žvýkaček v obchodě,jak byl neschopný),druhý byl výpravčí na vlakovém nádraží a třetí vůbec netuším (kšeftoval s kdečím).A velela tomu ta majitelka Agentury pro rozvoj cestovního ruchu.No prostě parta hicInformační centrum bylo nádherné,při jeho otevření plno novinářů,televize,velká sláva.Ovšem majitelům nedošlo,že na něčem takovém se vydělat nedá a už vůbec to neuživí 4 společníkyPočáteční plat byl 4000 Kč hrubého s tím,že se časem zvýší.Ovšem skutečnost byla taková,že po prvním měsíci ani na výplatu nebylo a s kolegyní jsme si ji musely vybírat po částech z tržby (samozřejmě legálně).Práce odborného manažera spočívala v tom,že jsem tam v podstatě byla jako prodavačka (prodávali jsme tam mapy,knížky,dokonce letáky pro turisty,které jsou normálně zdarma,CD,nějaké upomínkové předměty,taky bonbóny,oříšky a podobné nesmysly),jen jednou si tam někdo přišel objednat zájezd (byli jsme i provizní prodejci) a sem tam někdo přišel pro radu ohledně cestování.Ovšem v době,kdy internet začínal,byl neskutečně drahý,takže jsme měli skoro zakázáno tam chodit a informace,které jsme z něho pro lidi vyčetly,měly být zpoplatněny...No,prostě takhle to vypadá,když se čtyři naprostí diletanti rozhodnout dělat něco,o čem ví úplně prdNo a když jsem po 3 měsících dostala na výplatu necelé 2000 Kč,tak jsem se jim na to vykašlala a rozhodla se přihlásit přes matčin nesouhlas na VŠNevím,jak jsem na to mohla zapomenout jako na své první zaměstnáníAsi proto,že i když to byla první velká zkušenost,nebylo to moc seriózní

Mě mamka řekla asi rok před státnicemi,že už mě živit nebude a shodou okolností taťka mého přítele se zná s ředitelkou jednoho hotelu u nás,která zrovna hledala recepční.Tak jsem tam zašla,pohovořili jsme s ní i s provozním a byla jsem přijataProblém byl,že to byla práce na 12-hodinové směny a během léta,kdy jedna z nás měla dovolenou (já ještě tehdy ne),tak ostatní makaly za ni (tzn.skoro žádné volno)a já jsem při tom nestíhala napsat diplomku.Kdyby to byl jiný obor,tak by to šlo,ale protože jsem studovala historii a musela jsem lítat po archívech,tak se to prostě stihnout nedalo.Proto jsem po 9 měsících odešla,abych mohla diplomku dopsat a učit se na státnice.Hned po nich jsem se tam vrátila,protože mezitím otěhotněla kolegyňka a mě tam chtěli zpátky

moje první práce a pohovor byl zajímavý, pohovor sem dělala asi 2h, skládal se z pohovoru s personalistkou, potom mi dala nějaké ukoly na pc, word a excel, pak jěště nějaké otázky a následoval pohovor s ředitelem. pak že mi dají vědět, druhý den odpo (byla sem zrovna na běžkách) mi zvoní mobil, zda bych mohla dojet, že sem byla vybrána, tak sem odpo dojela, to sem měla znovu pohovor s ředitelem (to bylo úterý) a v pátek sem nastoupila. šla jsem na IT oddělení, kde bylo jen 15 chlapů, byla to parádná práce s parádníma chlapama a hrozně sem to ořvala, když sem ji musela opustit, skrz stěhování sem do UH. doteď je vídám a mám je moc ráda

můj první pohovor byl velmi inteligentní na personálním oddělení ředitelství Cable+ hned po matuře, tehdy jsem z toho byla dost v šoku, protože jsem ani nevěděla, že nějaké personální existujou, ředitel dělal chytrého, asi mě chtěl ohromit a já plácala něco o tom, jak se zajímám o kabelovou technologii byla jsem vykulená, vyfásla jsem uniformu, vypadala jsem jak letuška

Nastupovala jsem 2.3. 1997 do jedné velké potravinářské firmy, tak nějak po známosti. Odcházela jsem z mateřské o půl roku dřív. Pohovor nebyl, pro firmu jsem se původně učila, chodila jsem tam na praxi, takže vedoucí výroby mě jen provedla po dílně s tím, že vím do čeho jdu. Pracovala jsem tam necelých 8 let, pak jsem odešla (tehdy na lepším) a teď se za to tluču do hlavy, nemám se po mateřské kam vrátit, tam byla jistota a ani jsem se moc nenadřela.

Já jsem žádné opravdické zaměstnání ještě neměla. Učila jsem brigádně pro jazykovky, pak pro jednu jsem chvíli dělala na zkrácený úvazek koordinátorku - to bylo při škole. No a pak, když jsem řešila, co dál, tak jsem si udělala živnosťák a začala podnikat.

no tak si nejsem tak úplně jistá tím rokem,ale odhadem to bylo v únoru 2001,v létě(2000)jsem si udělala prázdniny po maturitě a od září jsem byla na pracáku,myslím,že jsem to tenkrát moc nehrotila,když byla podpora a já jsem na žádný příjem nebyla zvyklá,takže i ta podpora byla pro mě obří peníz, myslím,že nějaké pohovory proběhli a na jaře si mě našel na pracáku majitel místního malýho zahradnictví a dohodli jsem se na nástupu,a to jen tak nezapomenu,protože to byla zkušenost veliká,z které jsem si tak trochu nesla strach do dalších zaměstnání,jednání a podmínky byli děsny pro člověka ,který poprvý nasoupil do práce,v zimě se pracovalo ve skleníku,kde se topilo jen ,aby nezamrzly trubky,nejteplejší skleník měl sice asi 20st. ale tam člověk nebyl,pracovalo se v jiných v teplotě asi pod 10st,ruce ledový,skleníky starý se rozpadaly,ještě z doby komunistů a on neměl peníze na opravy,takže vše rezavý,všude díry ve sklech,zázemí to samý,takže já zvyklá na teplý odchov jsem z toho měla poměrně děsný zážitky o jednání nemluvě,když jsem si dovolila marodit s horečkou,chřipkou a namoženými zády z čištění obilí v jednom a šla jsem si od dr. aspon koupit jídlo,podotýkám po kontrole ,tak jsem ho potkala v krámě a pak mi bylo řečeno,že se mi nechce makat.když jsem si našla jinou práci a odcházela jsem,tak mi bylo naznačeno,že mám ruce dozadujen proto ,že chci změnit profesi a pracovní podmínky,takže na své první zaměstnání asi opravdu nezapomenu,chodila jsem do něj občas se sevřeným žaludkem a byla jsem tam rok.dnes už bych to udělala jen z velký nouze,která doufám nepřijde.

jojo pamatuji.nastupovala jsem ihned po maturitě.prvně jsem tam byla jen na zkoušku si to vyzkoušet a na další den jsem už dostala smlouvu.ještě jsem si dělala i řidičák,takže celkově to bylo zajimavý.

Pro mě vždycky asi zůstane první zaměstnání brigáda, kterou jsem dělala přes pět let. Bylo v mlékárně, a byla jsem tam jak doma. I peníze byly myslím si slušné, pro nenáročného studenta. Pamatuji si, jak jsem jezdívala i zimě na kole, v pět ráno, kosa, nevyspalá po pařbě... Když bylo štěstí, svezla jsem se autem... Mohla jsem si určovat víkendy, prostě jsem se nahlásila a buď to vyšlo nebo ne, občas zavolali, že potřebujou... Moje první opravdové zaměstnání bylo z nouze. Čerstvá vysokoškolačka, takže téměř bez praxe, potenciální matka, reference školy nic moc, v oboru docela dost chlapů...

ja nastupovala hned po maturite 1.7.2001.chtela jsem jit na internu,ale ucitelka mi rekla,ze se hodim spis na chirurgii a domluvila mi to tam.ze zacatku jsme byla nadsena,znala jsme to z praxe,strasne rychle to utikalo..jen po prvnich nocnich jsem se nemohla vubec dospat..a pak jsem delala a delala a delala,stridala oddeleni,to s nami soupalo vedeni,kde bylo potreba nekoho dat,ze jich bylo malo atd..takze sepse,traumatologie,prijem..pak jsem presla z osobnich duvodu do jineho spitalu a delala dva a pul roku na ORL a pak otehotnela..a to je doposud..ale po materske se vratim patrne do puvodniho spitalu,pac ten je bliz..

Já nastoupila po škole do 4* hotelu, chtěla jsem jet do USA, ale nedali mi vízum, i když tam mám příbuzné a měla jsem zvací dopis. Práce byla náročná, ale moc mě to bavilo, byl naprosto úžasnej kolektiv. A skvělá zkušenost, obsluhovala jsem třeba i švédského krále. Na podzim tam pravidelně zahraniční šlechta pořádala hony a pozvali ho. Peníze byli taky dobré, pak jsem si koupila i svoje první auto, bylo to dost z ruky. Dodnes se s těmi lidmi kamarádím a ráda na to vzpomínám. Šéf byl tedy magor, ale my z něj měli spíš srandu. Pak odešel a bylo to ještě lepší. Jenže pak se zase vrátil a to jsme odešli všichni.

já si po maturitě udělala krásné prázdniny, a od září šla makat-jelikož zdr.sestry je potřeba furt-nebylo to težký-stačilo zaslat žádost do špitálů a nabídky se jen hrnuli, já už si vybrala odddělení,které by mě bavilo a šla jsem na pohovor.. Vše mi ukázali, vyřídily se papíry a já ihned nastoupila do služeb-nejhorší bylo se vzpamatovat po nočních-jelikož neumím a nikdy sem neuměla chodit spát přes den, a pak zvyknout si na to, že musím makat i víkendy:(:(:( a pařby sem trošku musela omezit:o) ale byli tam všichni milí, hodní a vstřícní, že bych se i vrátila:o)

já jsem hledala práci asi půl roku, ale to byla samá servírka, barmanka, nebo robot za pásem. Ani jedno jsem nechtěla dělat, protože jsem to dělala právě při škole (většinou v noci). Odpovídala jsem teda i na inzeráty na práce, na které jsem podle mě neměla vědomosti a zkušenosti. Pozvali si mě na pohovor z jedné firmy, já tam teda jela, doběhla jsem v podpatkách po snad 2km štěrkové cestě a už jsem byla ráda, že si konečně sednu. Pohovor byl v pohodě, o té firmě jsem nic nevěděla, neuměla jsem pořádně nic říct, byla jsem nervní jak nikdy. Ale řekla jsem všechno popravdě - že jsem nikdy tuhle práci nedělala, ale rychle se učím, umím anglicky tak, že se domluvím atd. Když jsem odcházela, tak paní, která se mnou vedla rozhovor se na mě podívala a řekla: \"Já se vám divím v těch podpatcích, mě by do toho nikdo nenarval\". A začla se smát. Za 3 týdny se z té paní stala moje šéfová a byla hrozně super. Pracovala jsem přesně 11 měsíců, než jsem porodila

tak ja do 23 delala vysku, pak sla na 2 roky delat a pak jsem mela Marusku, takze prvni zamestnani je moje soucasne.Misto mi domluvila jedna hodna pani docentka od nas z katedry, co me mela rada, bylo to u jejiho kamose. Tak jsem se sla predstavit, uz jsem to tu psala, ale napisu to zas, pac je to dobry.Sla jsem jako na pohovor, v sukni, slusna, nachystana, borec se se mnou zavrel v kanclu, zacal povidat o tom miste, a svliknul se. Ja v tu chvili nevedela, jestli se mam jako taky svliknout, jestli podminkou pro prijeti je sex, ale jak on u toho tak mluvil, tak mi doslo, ze on je tak zaujaty tim, co mi rika, ze si neuvedomil, ze se svliknul a ze se prevlika do pracovniho. V tu chvili jsem se do nej zamilovala, protoze mam rada lidi se zapalenim pro vec, a taky mel stejne trencle jako muj tatinek a Pepa. Muzu rict, ze s mojim sefem jsme kamaradi, moc mi vysel vstric, kdyz jsem pri materske zacala delat na zkraceny uvazek. A jsem kamos i s jeho manzelkou, aby bylo jasno, te jsem rikala, na co me jeji chlap utahnul, a ona, ze jo, ze on jak se zakeca, tak nevi, co dela

Já jsem poprvé do práce nastoupila v září 2007, akorát jsem přestala být studentkou. Práci jsem si našla celkem náhodně. Napřed jsem hledala alespoň brigádu v oboru (jsem grafička) tu jsem našla, byla jsem tam 14 dní, nabrala jsem tam spoustu zkušeností a protože jsem byla šikovná, tak mě doporučili v jedný firmě, kde jim grafička odcházela na mateřskou. Takže pohovor už byl jen formalita, vlastně na prvním setkání s ředitelkou už jsme se domlouvali na smlouvě byla jsem tam dva roky, moc spokojená a pak jsem šla na mateřskou

Já si našla práci před maturitou a hned týden po maturitě jsem nastoupila. Šok to trochu byl protože se počítalo s tím že za týden se tak zajedu že budu pracovat samostatně a to já nezvládala a tak tam na mě byli všichni hrozně zlí. Pracovala jem jako sestřička na nefrologické interně pak jsem taky trochu byla v šoku že příjdu domu z práce vyspím se a jdu zase do práce, pak mám noční a třeba den volna ale zase jen spím a pak do práce. Prostě pořád dvanáctky a noční a víkendy...čekala jsem to věděla jsem to ale netušila jsem jak moc je to náročné. Aspon jsem si říkala že budou penízky a když jsem viděla výplatní pásku málem to semnou šlehloAle měla jsem tam problémy s tím kolektivem a nezapadla jsem do něj takže po 3 měsících jsem ještě ve zkušební době dala výpověd. Další práce práce už byla v pohodě. Sice taky dvanástky, ale jen 4 dny v týdnu což bylo velice simpatické a žádný kolektiv jen doktor a já. Něco takového bych chtěla i v budoucnu. A když jsem učila to byl sen

ja jsem do sveho prvniho nastoupila 5.5.2003., pracovala jsem v advokatni kancelari jako asistentka, bylo to tam desny, tak jsem po dvou mesicich zdrhla - zlanarila me spoluzacka. Nastoupila jsem 7.7., tam jsem byla 5 let, a do meho posledniho zamestnani jsem nastoupila 1.2.2008 - mam krasny datumy (skoda ze se neda nastoupit na novy rok ). Ale je pravda, ze najednou to byla zmena, sice clovek mel povinnost ale bylo to od - do, zadne uceni doma, najednou spousta casu a hlavne jsem uz nebyla fin. zavisla na nasich...

Já jsem do svého 1.zaměstnání nastupovala 1.7.1988.Pár dnů před tím se tatínek pozeptal,zda by pro mě měli místo.To měli.Zaučoval mě krásný kolega,který posléze odešel na VŠ.V podstatě mě hodili do vody a plav.Měla jsem ale štěstí na báječný kolektiv.