První šití - diskuze

No tak jsem si myslela, že to musí přijít... ale fakt jsem nečekala, že to bude Hanička, která vyfasuje první steh...Stála u židle, nějak jí ujela ruka a spadla na židli a roztrhla si obočí. Já na té židli seděla, ale vůbec jsem nestihla zareagovat. Respektive chytla jsem jí už pozdě. Krve jak z vola a měla to ošklivý, rozšklebený. Tak jsem zavolala Toma - náhoda jako blázen, že zrovna byl kousek od domova a jeli jsme k doktorce. Naše dr ještě ordinovala, tak jsem poprosila objednané, jestli je mohu předběhnout a pohled na zakrvácené miminko (né tak zlé to už nebylo) je obměkčil. Dr se mrkla a řekla, že to je na šití. To mi bylo celkem jasné, i když jsem doufala, že by to mohl spravit takový ten lepicí steh. Ale to paní doktorka hned řekla, že to nepůjde, když je to v obočí. Poslala nás na chirurgii. Tam nás vzali hned a paní doktorka se rozhodla, že je steh vážně potřeba. A byl. Ptaly se mě, jestli tam chci zůstat, jestli neomdlím. Slíbila jsem, že ne. Nemohla bych tam Haničku nechat samotnou. I tak to pro ní nebylo příjemné. Dostala sice umrtvovací injekci, ale i tak si myslím, že jí to bolelo. A každopádně plakala i proto, že se nemohla ani hnout. Paní doktorka jí tam šupla jeden steh, srovnala okraje poranění, aby to hezky srostlo - byla celkem dost rychle hotová. Pak to Haničce zavázaly a zalepily. 15 minut jsme čekali v čekárně a pak jsme mohli domů. Musím jí samozřejmě hlídat (nemohli už udělat rtg, protože ve dvě hodiny, tam už nikdo nepracuje )Zatím se chová normálně, i se směje a tak, tak doufám, že bude v pořádku. Chudinka moje malá. V pátek jdeme na kontrolu. http://blog.babyonline.cz/povidani/fotogalerie/album/11936/