Prekvapena z vlastni reakce - adopce - diskuze

I drive se Terry obcas zminil o adopci,ale nikdy nijak vazne - teda aspon ja si to myslela.Nikdy jsem si neumela predstavit,ze bychom adoptovali ( obzvlast kdyz sami muzeme mit deti), ale je pravda,ze jsem si rikala - kdo vi - treba az budu starsi - treba by to bylo hezke - nejakemu diteti pomoc.Ale nikdy jsem o tom proste realne do nasi rodiny nepremyslela.Od te doby co jsem se hodne zkamaradila s molly, ktera adoptovala 4 deti toto tema samozrejme casto zazni,protoze o ni mluvim, vim tak trochu jake meli nebo maji problemy a tak.Co me ale zarazilo byla nejak takova spontani neovlivnitelna reakce meho vlastniho organismu.Mluvili jsme s Terrym o pristim lete,ze nebude moznost jet do Prahy a ze jeho neter by nas chtela na svatbe v Michiganu.Na to ja rekla,ze dokud budem mit jen jedno a uz trosku starsi ditko, tak bych se jeste rada nekam podivala na misto zajimave a kde jsme jeste nebyla ( coz Michigan neni).Z toho tematu jsme presli na ty deti,ze tedy urcite jeste pristi leto zvladnout nejake levnejsi cestovani,treba i camping s Violkou,ze uz ji bude 3 a pul a nebude to tak nebezpecne - ze s mimcem by to pak opet neslo.NO a do toho na me Terry vybalil,ze mozna bychom meli adoptovat treba uz nejake trilete a toto bychom vubec nemuseli resit.. Ja se pousmala,ze jako dobry vtip a on,ze ne,ze to mysli vazne. Ze at si predstavim ,ze bysme mohli nejakemu diteti dat domov, pomoct atd...no proste tak povida..ja tam krajim na prkenku nejakou tu zeleninu a najednou zacnu silene hystericky brecet Vubec jsem to nemohla zadrzet - bylo mi najednou z te predstavy,ze by Violka nemela dalsiho vlastniho sourozence a ze bychom nemeli dalsi vlastni dite strasne smutno - uplne na me padla panika a rvala jsem a rvala.Terry se chudak lekl Prej proc brecim a co se stalo.A ja bulela,ze jeste chci vlastni dite a ze chci videt jak bude vypadat a ze si neumim predstavit jak bych to citove zvladala s tim adoptovanym,ze na to proste nemam.On jak se lekl,tam me hned objal a zacal uklidnovat,ze teda nemusime,ze nemusime, ze to nevadia ze nevedel,ze mam ohledne toho takove silne emoce.No a to je ta pointa - JA TO TAKY NEVEDELA. proste to vyplavalo na povrch nejak tak samo.Nevim, treba se to casem zmeni,ale momentalne proste vim,ze chci mit dalsi vlastni dite, i kdyz ne hned.nejak se o to nechci pripravit.Dalsi stranka o ktere Terry nepremysli je, ze se papirovni, kurzy a vsechny tyhle zalezitosti pred adopci jsou tak narocne, ze je Molly popsala 10 narocnejsi nez to tehotenstvi.Taky se vam nekdy stalo,ze jste se samy prekvapily jak se vlastne ohledne neceho citite?!