pořád něco - diskuze

je to maximálně tři týdny, co jsem tu psala, jak si Vojta odřel koleno a pak \"omdlel\" a že to nebylo poprvé, že má občas takové stavy. Moc jsem to neřešila, protože když jsem byla malá, tak jsem omdlévala taky docela často. Má anemii a alergii (dva dny bere nové léky, možná to má souvislost s dnešní událostí?) a k obědu měl palačinky a k svačině koblihu (? moc sladkého - mně to dobře taky nedělá).Naši si ho vzali a jeli s ním na výlet na kole. Vojta, babička na kole, děda na bruslích. Prý asi po 3km jízdy převážně s kopečka, žádná velká námaha se zadíval nahoru do strany, babička mu říkala, ať kouká na cestu, sjel vedle stezky do malého příkopu a položil se (opřel) na stranu o svah do trávy. Nikde se neuhodil, nic a koukal nepřítomně a nereagoval. Nějací lidé jim s ním pomáhali, zkoušeli, jestli nemá zapadlý jazyk a prý měl sevřené zuby a snad i trošku \"pěny\" a byl jak hadrovej. Vojta si to nepamatuje, až do doby, kdy seděl na lavičce, kam ho převezli v cyklosedačce ty lidi. Máme z toho hrozně divnej pocit a bojíme se, aby to nebyla třeba epilepsie. S dědou prý chodila do třídy jedna holka, která měla nějakou lehčí formu a když to na ní přišlo, tak chvilku koukala do stropu.Zítra se chystám volat doktorce a snad ji něco napadne, ještě v souvislosti s tím sladkým, co cukrovka?